Když Čína vládne světu V.

22. 1. 2010

KD│ Přinášíme poslední část rozhovoru o vznikající čínské dominanci v mezinárodních vztazích s expertem na asijskou modernizaci Martinem Jacquesem, autorem knihy "When China Rules the World: The End of the Western World and the Birth of a New Global Order" (Když Čína vládne světu: Konec západního světa a zrod nového globálního řádu). První část věnovanou postavení země v mezinárodním prostoru jsme zveřejnili ZDE, druhou o přednostech a nedostatcích vyplývajících z čínské tradice kulturní homogenity ZDE, třetí na téma zvládání politických změn ZDE a čtvrtou zabývající se otázkou individualismu v Číně ZDE. Rozhovor vedl Robert Scheer z magazínu Truthdig.

Robert Scheer: Právě teď máme s Čínou prapodivné vztahy. Tihle komouši, žlutá banda, rudí mravenci, jsou v některých ohledech lepší v kapitalismu než my, určitě v kapitalistických financích. V době, kdy se naše hospodářství potácí, vypadá to, že se zvedají z recese, kterou jsme vytvořili, mnohem rychleji než my. A to je znepokojující, zejména pro americké fanatiky volného trhu - pro Alana Greenspana a školu Ayn Randové - kteří si nejen myslí, že volný trh je nejefektivnějším systémem, ale také že dává vzniknou dobrým životním hodnotám. Takže jak vlastně tuto diskusi uzavřít, jak nás to ovlivňuje? Ponesou dál náš dluh? Využívají v našem hospodářství neférové výhody? Je kurs čínské měny (žen-min-pi) k dolaru falešný? Podniknou na nás vojenský útok? Jaká je Vaše prognóza ohledně dopadů této velké změny, k níž v příštích dekádách v Číně dojde? Jak to ovlivní lidi ve Spojených státech?
Martin Jacques: Myslím, že jistým způsobem bude přesun moci... v jistých ohledech bude rapidní a v jiných dost pomalý a bude se protahovat. Protože vzestup Číny bude nakonec vznikem největší ekonomiky světa - ale ve srovnání se Spojenými státu půjde stále o chudou zemi.

Robert Scheer: Pokud jde o příjmy na jednoho obyvatele.
Martin Jacques: Ano. V roce 2050, kdy podle prognóz má být čínská ekonomika dvakrát větší než americká, bude životní standard v Číně ve srovnání se Spojenými státy zhruba poloviční. Takže bychom zde měli mít smysl pro historickou perpektivu; jde o zdlouhavý proces, spíše než o proces náhlý. Ale jistá stádia změny proběhnou.

Robert Scheer: Ale jestřábi by řekli - samozřejmě, to se vyrovná... víte, právě teď máme vojenský rozpočet, který se rovná součtu rozpočtů celého zbytku světa. Přesto Joe Lieberman, senátor Lieberman, říká: "Ne, musíme mít tyto nové ponorky, protože Číňani budují své námořnictvo." Takže když vezmete v úvahu jejich celkové bohatství, mohou financovat pořádně velkou armádu.
Martin Jacques: Čína by si to mohla dovolit.

Robert Scheer: Jistě.
Martin Jacques: Ano, ale nemyslím, že se k tomu nějak zvlášť připravují.

Robert Scheer: Proč?
Martin Jacques: Protože Číňané si především nikdy skutečně na vojenských výdajích nezakládali. V globálním měřítku nikdy nebyli expanzívní silou. Měli tributární státní systém, ale region nekolonizovali. V 15. století měli mnohem pokročilejší námořní schopnosti než Evropa, ale nic nekolonizovali. Když se na ně podíváte nyní, v době od roku 1978 až dosud, po větší část tohoto období podíl vojenských výdajů na HDP klesal. To je velice odlišné od sovětských zkušeností. Proto mám za to, že Číňané budou v oblasti vojenských závazků velice, velice opatrní. Myslím, že určitě vyvinou moderní vojenské kapacity. Ale nebudou usilovat o konfrontaci se Spojenými státy na této frontě, jak se o to snažil Sovětský svaz - což ho nakonec pomohlo rozložit. Číňané tuto chybu neudělají. A pokud si Amerika přeje řídit se Liebermanovou radou, tak tím hůře pro ni. Protože to co si teď Amerika potřebuje srovnat je ekonomická efektivita, ekonomická síla, a tak dále. Neměla by odvádět své zdroje jinam na základě neměnného uvažování o tom, že to na čem ve světě doopravdy záleží je vojenská síla; to na čem Amerika a její budoucnost závisí je obnova.

Robert Scheer: V tom co říkáte se skrývá předpoklad, že příklad Tibetu a vztahů s Tchajwanem nepředstavují model imperiální expanze?
Martin Jacques: Ano, nemyslím, že je Tchajwan takovým příkladem. Určitě, protože Tchajwan byl součástí Číny, je to součást toho, k čemu došlo po revoluci v roce 1949.

Robert Scheer: A Vy si myslíte, že to urovnají?
Martin Jacques: Myslím, že Tchajwan se rozhodne akceptovat čínskou suverenitu, a na oplátku Čína nabídne mimořádně flexibilní a velkomyslné ústavní opatření, které zahrne zachování tchajwanských ozbrojených sil a také nynějšího volebního systému. Po vzoru Hongkongu, ale flexibilněji, chcete-li.

Robert Scheer: A Tibet, jemuž je v této zemi věnována velká pozornost?
Martin Jacques: Tibet je součástí Číny od dobytí západní Číny dynastií Čching, tedy od 16. století. A myslím, že neexistuje způsob, jak by Tibet... z jedné strany je možno považovat toto období za období... má to určité aspekty koloniální expanze. Ale jde o jediný příklad, na nějž ve vztahu k Číně narazíte. Mohli snadno kolonizovat Jihovýchodní Asii a nikdy to neudělali. Ale Tibet byl součástí Číny po tak dlouhou dobu... myslím, že řešení problému Tibetu je v zásadě zhruba v tom, dovolit dalajlámovi návrat do Tibetu, kterému v rámci Číny přiznáte větší autonomii - což je skutečně také dalajlámova pozice. Myslím, že by to byl krok vpřed. Ale Čína se nestává globální... Myslím, že Čína bude méně expanzivní, agresívní silou, než byla Evropa a Spojené státy.

Robert Scheer: Vojensky ano, ale co ekonomicky?
Martin Jacques: Hovořím pouze o vojenské stránce.

Robert Scheer: Mluvme tedy o ekonomice, a uzavřeme tohle: Jsou ekonomickou hrozbou? Budou Američany připravovat o práci? Připraví nás o naši ropu?
Martin Jacques: Samozřejmě, že tu budou konflikty zájmů, ale myslím, že v této souvislosti je důležité vidět dvě věci. Především, že vzestup Číny byl pro globální ekonomiku obrovsky přínosný, stejně jako vzestup Ameriky po roce 1870. Samozřejmě, že některé skupiny ve Spojených státech i jinde ztratily, ale pokud se podíváte na globální obraz, většina zemí a většina lidí z vzestupu Číny profitovala, a to bude i pokračovat; stejně tak je tomu i s Indií. A druhý závěr zní, že když říkám "konec západního světa" a tak dále, a "vzestup Číny", nehovořím o zániku Západu, o konci Západu; hovořím o konci světa, který Západ v minulosti v tak významném měřítku formoval...

Robert Scheer: "Konec západního světa a zrod nového globálního řádu." Nemůžeme tohle téma uzavřít bez toho, abyste mi řekl, proč bych se neměl obávat... Bál jsem se, když George Bush senior hovořil o novém globálním řádu. Proč bych se neměl obávat nového globálního řádu v případě Číny?
Martin Jacques: Myslím, že se ten řád uskuteční... závěr, který z toho chci vyvodit, zní, že jak vstupujeme do této padesátileté éry - znám tyto věci, protože jsem Brit, a můj život byl zarámován zánikem britského impéria. A Británie ve srovnání s rokem 1945 ztratila obrovskou část svého statusu. Ale je také mnohem bohatší. My Britové jsme jakožto osoby mnohem bohatší, než jsme byli v roce 1945. Takže Američané budou v tomto novém světě dále bohatnout. Nejde o to, že by v tomto smyslu trpěli; Amerika prostě jen ve světě ztratí moc a status.

Robert Scheer: Ale světový koláč bude růst?
Martin Jacques: Samozřejmě, že ano.

Robert Scheer: Takže nás to nesedře z kůže.
Martin Jacques: Jsou tu jiné faktory, které tohle ovlivní, jako změna klimatu - ale tato hrozba představuje exogenní faktor.

Robert Scheer: O tom bude Vaše příští kniha. Děkuji.
Martin Jacques: Děkuji velmi pěkně, Bobe.

Celý článek v angličtině: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 22.1. 2010