Proč se nic nestalo?

14. 1. 2010 / Štěpán Steiger

Česká občanka Eva Nováková byla vyhoštěna Izraelem s rychlostí, hodnou vyhoštění podezřelého teroristy. Je zásadou diplomacie (nejsa diplomat, řekl bych, že i morální povinností), že dostane-li se v cizině občan země, která má v daném státě diplomatické zastoupení, zastupitelský úřad mu pomůže resp. se jej zastane. (Vzpomínám případů, kdy Čech pašoval drogy v Thajsku a čeští diplomaté jej navštívili ve vězení a snažili se myslím i zmírnit soudní výrok a jeho důsledky.)

V případě Evy Novákové třeba ještě dodat, že ji sice vykázali Izraelci (podle jejích údajů vojáci i policie), nikoli však z území izraelského, nýbrž z Ramalláhu, tedy území považovaného za část Palestiny, tedy pod svrchovaností palestinsé samosprávy.

Okolnost, která svědčí -- pokud by ještě bylo třeba důkazů -- o tom, kdo fakticky vládne jak na Západním břehu tak ve státě Izrael. Až potud asi otázka pro znalce mezinárodního práva.

Co je ovšem ještě zajímavější a má dosah širší je otázka, jak se v daném případě zachovala česká diplomacie. Jistě, rychlost, s jakou byla česká občanka expedována do své vlasti, nedovolila diplomatické "kroky". Mohli byste namítnout, že i izraelské úřady se mohly zachovat poněkud ohleduplněji -- protože nešlo prokazatelně o bezprostřední ohrožení bezpečnosti státu Izrael, mohly např. Evě Novákové dovolit, aby zavolala svému právníkovi, mohly posečkat 24 hodin (byť se stejným konečným výsledkem), vyrozumět český konzulát či dokonce vyslanectví (nebo by to byl mohl udělat právník).

Opakuji, výsledek by zřejmě byl týž, ale český diplomat by mohl učinit zadost své povinnosti, kontaktoval by českou občanku a v lecčems jí situaci usnadnil.

Vynořuje se však otázka zásadnější. Podle zprávy v ČT1 totiž ministerstvo (!) zahraničí sdělilo, že vše proběhlo v pořádku (čímž asi mínilo důvod vyhoštění, za nějž Izraelci označili fakt, že Evě Novákové vypršelo vízum.

(Vízum vypršelo v září 2009, zjistit to po 4 měsících je pozoruhodné. Ale to jenom na okraj.) V pravém slova smyslu nespáchala Eva Nováková trestný čin kriminálního rázu -- šlo o přestupek. Trest následoval okamžitě.

Jelikož v případech daleko závažnějších - u trestných činů jako pašování drog apod. -- čeští diplomaté občanům své země pomáhali, kdežto v daném případě se ani nenamáhali žádat po izraelském ministerstvu zahraničí (případně jeho prostřednictvím na izraelském ministerstvu vnitra, zasahovala totiž mj. i policie) "vysvětlení", vnucuje se mi otázka, zda česká diplomacie jedná ve styku se státem Izrael v případech ne zcela běžných jinak než se státy jinými -- takříkajíc s větší "ohleduplností", "diplomatičtěji" (popřípadě vůbec ne, nechávajíc věci prostě usnout jako v případě Evy Novákové).

Ve Spojených státech čas od času -- mohl by se říci také, že vždy znovu -- zahořívá diskuse, do jaké míry je zahraniční politika USA ovlivňována (často je ovšem užíván i výraz mnohem radikálnější) zejména vůči oblasti Blízkého východu a Íránu lobistickou organizací známou pod zkratkou AIPAC -- American Israel Public Affairs Committee čili Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti.

AIPAC je považována za nejvlivnější washingtonskou lobby vůbec, její vliv je nepopiratelný -- spory se vedou pouze o jeho dosahu (síle). (Zmiňme tu aspoň knihu - která vliv prokazuje a která vyvolala mimořádně prudkou debatu -- dvou universitních profesorů, Johna Mearsheimera a Steva Walta The Israel Lobby, kterou na českém knižním trhu, zahlcovaném nejrůznějšími druhy americké literatury, sotva najdeme.)

Na českou zahraniční politiku takový vliv sotva existuje. Nicméně: má Česká republika s Izraelem diplomatické vztahy zvláštní nebo normální? Tato otázka vyvstává v souvislosti s "případem" Evy Novákové.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 14.1. 2010