Převezměme odpovědnost za klimatickou krizi

30. 12. 2009

Nepřirozená dominantní kultura, bez okolků chrlící hluk a horko, podmaňující nás špinavým strojům a betonu, nedává z hlediska našich lidských potřeb žádný další smysl. Ale nenechte ji, aby si vás přizpůsobila nebo aby vás donutila vzdát se. Hrajte na kytaru, bavte se s přáteli nebo dělejte cokoli jiného, co obnoví vaši lidskost. Možná že hudba a hovory s přáteli povedou k určitému osvobození a zaujetí, ulevujícímu od bolesti způsobené tímhle nesmyslným systémem stahujícím naše životy ke dnu. Ale musíme dělat ještě víc. Hledání "lepšího zaměstnání" není dlouhodobým řešením, ať si myslíme, jak chceme, že peníze potřebujeme k přežití., napsal Jan Lundberg na serveru Culture Change.

Převzetí odpovědnosti za vlastní osudy a za klimatickou krizi znamená, že nejprve musíme odmítnout nefunkční systém a kulturu. To neznamená, že v systému nelze potkat spoustu krásných lidí. Jestliže však věří, že volby a hlasování prostřednictvím jejich spotřebitelských peněz je zachrání před ekologickou krizí a skluzem do chaosu kolabující společnosti, není jim pomoci stejmě jako nesčetným přírodním druhům vyhubeným moderní civilizací.

Když si stěžujeme na neúspěch kodaňské klimatické konference a pořád dál žadoníme, aby se o nás Barackové Obamové celého světa "dobře starali", chováme se jako přerostlé děti, které se nestydí přijít za bezmocnými zoufalými rodiči, aby je zachránili, když se samy zdráhají vzít věci nutné k přežití do svých rukou. Kromě toho nám Obamové a Merkelové a jiné figurky nastrčené korporacemi říkají: "Ale no jo, no tak, jsme tu pro vás. A snažíme se být zelení. Teď buďte hodní a uhněte nám z cesty." Tak uhýbáme a dumáme a jsme zase trochu víc otrávení a pak přicházíme s dalšími návrhy, jen abychom byli zase zklamaní, protože systém založený na technice, válkách pro zisk a růstu pro růst kope naše hroby čím dál hlouběji. Ospravedlňování zfixlované hry jejím pokračováním podle jejích vlastních pravidel je pošetilé a unavující pro ty z nás, kdo jsme schopni prohlédnout její faleš a sebeklam.

Koho obviníme za kodaňské fiasko? Někteří aktivisté, jako třeba "globální internetové hnutí" Avaaz.org, obviňují "velké znečišťovatele" jako Obchodní komoru USA za americký postoj k ochraně podnebí, zatímco Obamu šetří zásadnější kritiky. V Avaazu zřejmě nečetli článek Naomi Kleinové v britském Guardianu, který přináší dost argumentů pro obvinění Obamy. Hlubší problém spočívá v tom, že mnoho aktivistů chce doufat, že Obama je jejich člověk a ne chlápek nastrčený znečišťovateli. Ano, jasně. A pohled ještě dalších progresivních environmentalistů vidí Obamu jako spoutaného hrdinného realistu čelícího tuhému odporu Kongresu: Autorka sloupku v Gristu píše, že "místo směrování našeho zklamání na Obamu ho nasměrujme na paralýzu vizí a porozumění mezi Američany".

V situaci, kdy chceme být nezávislí a budovat alternativní společnost, vypadá rozumně podívat se na jediný udržitelný model, který lidstvo kdy znalo: Původní tradiční rodovou společnost. Kromě několika experimentů, které nakonec selhaly (Mayové, mississipská kultura), se po tisíciletí dařilo kulturám uctívajícím přírodu a svět takové, jaké jsou - ne takové, na jaké je může naše technika přetvořit.

Teď jsme ve slepé uličce a pokoušíme se vytvářet ekovesnice a zavádět permakulturu, ještě než budeme zničeni. Je ironií, že to jako potřebu vidí tak málo lidí. Jedním z důvodů je, že je příliš těžké udělat ten velký skok do bezpečného útočiště, kde se taková praxe provádí. Schopnost udělat tak zásadní změnu v životě otroka brutálního ekonomického systému stojí mnoho obětí nebo vyžaduje velké štěstí. Přesto není kam utéci, jsme v tom všichni společně. Ale můžeme a měli bychom všichni zlepšovat svou situaci odpovědným způsobem.

Takže mějte oči na stopkách, abyste nepřehlédli příležitost uniknout z korporátní ekonomiky nebo aspoň stát se soběstačnějšími při vytváření lepších komunit. Jednou se kolem vás vytvoří komunita nebo si budete muset nějakou najít. Ježdění do supermarketů, nákupy on-line, odcizená práce mimo okruh rodiny a sousedů nemají budoucnost. Jsou antisociální a sebevražedné.

Poprvé zveřejněno 22. 12. 2009 ZDE

Přeložil Jindřich Kalous

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 30.12. 2009