Vánoční zamyšlení...

23. 12. 2009 / Ladislav Žák

Na počátku adventu přistál v mém počítači dokument, který předkládám čtenářům Britských listů tak, jak jsem to obdržel. To že se ke mně dokument vůbec dostal, přičítám mimo jiné tomu, že jsem se několikrát ve svých příspěvcích dotkl problému vody, její kvality a v neposlední řadě i otázky sporu kolem vody balené s vodou z kohoutku a související marketingové kampaně. Vypadal takto:

Svaz výrobců nealkoholických nápojů

Tisková zpráva

PET obaly jsou vůči životnímu prostředí ohleduplné

Praha 3. prosince 2009

Ze studie o environmentálních dopadech nápojových obalů, tzv. analýzy životního cyklu (LCA) vyplývá, že často kritizované PET lahve patří podle řady ukazatelů mezi ty obaly, které jsou k životnímu prostředí nejohleduplnější. V rámci svého životního cyklu PET obaly produkují suverénně nejméně odpadu a navíc je k jejich výrobě zapotřebí velmi málo vody i energie.

Tuto studii v rámci příslušného resortního programu výzkumu zadalo Ministerstvo životního prostředí ČR a vypracoval ji tým nezávislých odborníků.*

Výrobci nealkoholických nápojů vítají, že všichni, kterým jde o ochranu životního prostředí, nyní budou mít tuto studii k dispozici. Objektivně, transparentně a vědeckým postupem zpracovaná studie by dle tuzemských nápojářů mohla pomoci vyvrátit fámy o některých druzích obalů, které jsou mezi veřejností rozšířeny.

Studie přesvědčivě ukázala, jak málo nápojové obaly zatěžují životní prostředí v ČR.

Výroba a distribuce nealkoholických nápojů se v naprosté většině ukazatelů sledovaných studií nepodílí na celkové zátěži životního prostředí ČR ani jedním procentem. Pouze v jednom případě tento podíl přesáhl hranici dvou procent: jde o podíl na negativních důsledcích vyplývajících ze zpracování bauxitu používaného při výrobě hliníkových nápojových plechovek.

Studie potvrdila, že ze všech v současné době používaných obalů pro nealkoholické nápoje nejméně zatěžují prostředí 1,5 litrové či 2 litrové PET obaly a nápojové kartony. Tento závěr odpovídá přesvědčení výrobců o tom, že skladba nápojových obalů v ČR se z hlediska ochrany životního prostředí blíží ideálu. Pro domácí spotřebu jsou nejvíce využívané právě velké PET lahve a nápojové kartony. Pro okamžitou spotřebu se převážně používá vratné sklo v restauracích a PET obaly tam, kde je to nutné z hlediska bezpečnosti, např. při cestování či při sportovních akcích.

Výrobci si uvědomují svou odpovědnost vůči životnímu prostředí. Svědčí o tom např. to, že v r. 1997 stáli u zrodu autorizované společnosti EKO-KOM, která v ČR zajišťuje efektivní sběr a třídění použitých obalů, stejně jako druhotné využití separovaného odpadu. Česká republika díky tomu patří k zemím s nejefektivnějším systémem sběru a třídění odpadu v rámci Evropské unie. Více než 60 procent plastových obalů končí v kontejnerech na separovaný sběr. Celkem 56 procent sebraných plastů se dle údajů EKO -- KOM za rok 2008 využívá při výrobě nových výrobků, čímž nahrazují neobnovitelný zdroj -- ropu.

Dalším příkladem odpovědného přístupu nápojářů k přírodě je, že za poslední dva roky snížili hmotnost obalů svých výrobků až o 15 procent. Tento přínos výrobců nealkoholických nápojů k ochraně životního prostředí bohužel nemohl být ve studii zohledněn, protože její autoři pracovali s daty za rok 2007

JUDr. Zdeněk Huml

výkonný tajemník

Svaz výrobců nealkoholických nápojů

SVNN, Korunní 106

101 00 Praha 10 - Vinohrady

----------------------------------------------------------------------------------------

* "Porovnání environmentálních dopadů nápojových obalů v ČR metodou LCA"

autoři: Ing. Marie Tichá MT KONZULT, Ing. Bohumil Černík

Ministerstvo životního prostředí ČR, Projekt VaV: SP/II/2f1/16/07

Dívám se na ten text už tři týdny a říkám si společně s Bohumilem Hrabalem, že jsem opět u toho, když neuvěřitelné se stalo skutkem. Nechci a nebudu polemizovat s obsahem textu. Dokázal jsem si jen ověřit, že se jedná o naprosto vážně míněnou aktivitu, takže nehrozí, že by snad někdo přišel s tím, že se jedná o happening. Nejde mi ani o obsah zmiňované studie, protože bych se nechtěl k odbornému posouzení ani k metodě jakkoliv vyjadřovat. To, co mne oslovilo, je evidentní snaha změnit hluboce zakořeněný názor, že PET lahve nejsou v našem životním prostředí tím pravým ořechovým a že se pro spoustu lidí staly jakýmsi symbolem negativních vlivů naší civilizace na přírodu. Vždyť už je to evidentní, že ta hnusná vyhozená PETka bude hyzdit naše prostředí ještě staletí po naší smrti. Je také naprosto evidentní, že to jsou právě výrobci nápojů, komu tento názor kazí pověst a kšefty. Zdálo by se tedy, že pokud právě výrobci nápojů pokusí tento názor na PET změnit, tak jim to nikdo neuvěří. Všichni si musí říci, že je to účelové tvrzení. A přece se o to pokouší. Našli takovou metodu posuzování a měření ekologické zátěže - LCA, z jejíhož zorného úhlu nevycházejí PETky zrovna nejhůře a jdou do střetu s již bezmála všeobecně přijatým názorem.

Opět si jen dovolím zalitovat, že se tak málo snažíme najít v oblasti společensko-vědní metodu, která by nám umožnila nový pohled na současnou realitu. Pokud někdo přijde s něčím podobným jako Svaz výrobců nealkoholických nápojů třeba ve vztahu ke kapitalismu, tak je okamžitě označen a za extremistu a málem za teroristu, který podrývá podstatné náležitosti demokratického právního státu. Přitom nový pohled chybí zoufale skoro všem, tedy kromě těch, kteří jsou spokojeni, že už konečně nastal konec dějin a přichází poslední člověk. Je skutečně tristní pozorovat, kolik docela inteligentních lidí podlehlo iluzi, že evoluce dorazila ke svému vrcholu, oni jsou přitom a na všechny věky už zůstanou těmi nejdokonalejšími zplozenci přírodního a kulturního vývoje. Trochu to připomíná bláboly o historickém vítězství dělnické třídy, popřípadě pracujícího lidu, a všechny ty věčné časy, co jsou už dávno minulostí, ale jak vidno, představa, že jsme při poslední bitvě stáli na správné straně, je natolik opojná, že jsme velmi náchylní kdykoliv uvěřit tomu, že jsme vítězi navždy.

Jediné, co nás snad dokáže probudit, je porážka. Tedy, podle chování Svazu výrobců nealkoholických nápojů se zdá, že i skoro beznadějná pozice stojí za pokus o zvrat. Zkrátka a dobře, byla by chyba to nezkusit. I proto si myslím, že stojí za to se pokusit o rehabilitaci socialismu, sociálního hnutí a myšlenky sociální spravedlnosti vůbec navzdory tomu, že se zdá být vysmívanou veteší. Dostali jsme se už tak daleko, že se pomalu stydíme říci, že by děti neměly umírat ve jménu jakési ekonomické efektivnosti, konkurenceschopnosti a požadavkům trhů hlady. Snad právě tohle je ten čas, kdy je třeba se pokusit znovu zabojovat o interpretaci současného světa a říci, že jeho budoucnost netkví ani v HDP ani v efektivnosti ani v zisku, ba ani v zeleném byznysu s emisními povolenkami a v nesmyslných dotacích na alternativní zdroje. Budoucnost lidstva netkví ani v boji s klimatickými změnami. To, co se musí změnit, je atmosféra nebo, chcete-li, klima mezilidských vztahů. A tím prvním krokem musí být to, že na světě nesmí miliardy lidí ztrácet lidskou důstojnost... Dnes,na počátku 21.století je v tomto ohledu daleko horší situace, než když se v první polovině 19. století objevila první sociální hnutí. Je to příležitost k zamyšlení a na Štědrý den zvlášť. Možná by se dokonce mohl zamyslet a následně probudit i hluboce spící PES.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 23.12. 2009