Zasloužená pohoda Vánoc

23. 12. 2009 / Wenzel Lischka

¨ Tak máme zase Vánoce. Občan jihne. I slza v oku dravce se objeví. Konečně si můžeme pár dní odpočinout v nelítostném boji o přežití. Pár dní budeme mít pokoj od reálné svobody a demokracie, a například i od hypoték -- abychom je někomu vnutili, nebo je sami splatili.

Budeme poslouchat reprodukované rolničky z televize a sledovat pohádky o čertech, princeznách, počasí a politice. Nebýt Ježíška, který se prý před více jak 2000 lety narodil, a pak se za nás obětoval, nemohli bychom si dnes užívat pohodu Vánoc. Vezměme tedy nůž, obětujeme alespoň kapra a žlučník, a oddávejme se pohodě Vánoc.

Mne nejvíce rozčilují kritikové naší kultury. Kořeny naší euroatlantické kultury spočívají v naroubovaném křesťanství. Výsledná řepa podélně srostlá ze dvou kořenů je povahy měkké, vodnaté a je určena k rychlé spotřebně. Celá je však nestravitelná, tak jí nedojíte. Zbytek je výhodné prodávat dál.

Ti kritikové naší kultury jsou obvykle obyčejní hlupáci, kteří nemají žádnou úctu k tradici a kořenům, ze kterých vyrostli. Vždyť nebýt naší kultury, tak by zde nebyli. Jen díky ní jejich genotyp přežil až do dnešních dnů svobody a demokracie.

Je mi záhadou, jak může někdo nadávat na naši kulturu nad knihou, monitorem či talířem. Vždyť nebýt jí, nemohl by se v klidu a teple sytit knedlem, vepřem, zelem, a jinými duševními sousty, zatímco ji tak neprozřetelně kritizuje.

Jen hlupáci nemyslí s nožem v ruce. Dříve byl z pazourku, dnes je z atomu. Konec konců i pazourek se skládá z atomů, natož atomová kudla nebo bomba. Pokud pustíte na chvíli nůž z ruky, ostatní vám ten svůj bodnou do žeber, do zad a do krku. Kdo si myslí, že svět je jinačí, nebo že může být jinačí, je idealista a hlupák. Ovšem i tací občané jsou potřební. Jejich upřímné citové výlevy působí naprosto přesvědčivě a jedinečně v naší reklamní kampani.

Přece nepřijdete někam a neřeknete jim: "Dobrý den, přinesli jsme vám radostnou novinu, my jsme k vám přišli, abychom vás ovládli, využívali nebo zabili!" Obvykle jsou to hlupáci, kteří místo, aby ocenili vaši upřímnost, tak by se vám postavili na odpor. Být v tomto případě jimi, řekl bych té naší návštěvě: "No to je skvělé, že jste tak upřímní. Rádi se s vámi dohodneme!" V tom případě bychom se však my s nimi museli dělit o kořist. Je to pro nás nevýhodné.

Mnohem lepší je při návštěvě říci: "Dobrý den, my jsme vám přinesli dobrou zprávu, lásku, milosrdenství, pravdu a vítězství." Ti hloupí z nich (většina) nám uvěří a nakoupí naše zboží (včetně železa mezi žebra). Ti chytřejší z nich (menšina) se zaleknou naší proradnosti a budou k nám loajální. Můžeme si pak s nimi vytřít kdeco. Všichni být loajální nesmí. Pěstujme si u nepřátel, spojenců a přátel menšiny a zrádce.

Žít se chce každému. Nemůžeme to nikomu vyčítat, když sami chceme žit. Kdo chce přežít, musí proti ostatním bojovat. Idealističtí kritikové ať napřed sami přestanou dýchat, než jim s tím pomůžeme, když druhým touhu po životě vyčítají. Nejlepší pak ze všech je ten, kdo přežije ze všech a nejdéle. Hádejte, kdo to je?

Všichni jsme stejní. Je nás šest miliard, ale ani jeden není jeden. Víra v něj však pomáhá přežít, těm i těm. No, není to radostná zvěst? Vždyť je to stejné, jako by se nám narodil spasitel nebo nová duševní terapie.

Pokud by to ovšem s tím jedním byla pravda, tak jsme v pekle. Jenomže tam jsme již stejně, tak o nic nejde. Jásejme tedy a přejme si navzájem zasloužené a zaslouženě veselé vánoce! Nezapomeňte - pro jistotu, s nožem v ruce, abychom jej nenašli ve svých zádech!

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 23.12. 2009