12. 11. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
12. 11. 2009

Zapřahání hipogryfů

John Michael Greer

"Ekonomická politika jedné z nejúspěšnějších Republikánských administrativ by byla většinou dnešních Demokratů odmítnuta jako příliš levicová."

KD│ Jedním z nejzajímavějších aspektů je při psaní těchto esejů je to, že nemůžu nikdy předem předpovědět, co mi každý týden přinese nápor uražených odpovědí. Můžete se vsadit, že se pokaždé něco takového najde; kolektivní konverzace moderního průmyslového světa se zhruba v posledním desetiletí stala natolik přetopenou, že je těžké cokoliv o čemkoliv říci bez toho, abyste někomu způsobili nervózu; ale stejně mě to, na co přesně nervózní lidé reagují, opakovaně překvapuje.

Minulý týden nebyl výjimkou. Ze všech věcí v tomto eseji, které mohly pravděpodobně vyvolat obvyklé výkřiky pobouření, ta jediná, jíž se to opravdu přihodilo, byl právě improvizovaný odkaz na volnotržní fundamentalisty Rakouské školy, z nichž mnozí trvají na tom, že správným řešením každého ekonomického problému je nechat trh na pokoji. Měl jsem na mysli konkrétně Michaela Shedlocka zvaného Mish, jehož blog patří k těm několika, které denně čtu.

Mish patří k nejpečlivějším a nejvýřečnějším proponentům Rakouské školy v dnešní blogosféře, a má rovněž správný čich na důležité ekonomické zprávy – což jsou vesměs přesně ty ekonomické zprávy, jež ostatní média ignorují. Skoro jediná věc, z níž se mi při četbě jeho blogu zvedají oči v sloup, je opakované trvání na tom, že trh má vždy pravdu a vládní regulace je vždy špatná; nezávisle na tom, jak nepříčetně se trh chová, jeho rozmary prý slouží správnému účelu, a všechny problémy by měly být napraveny dalšími a dalšími privatizacemi vládních funkcí. Mish samozřejmě není oficiálním mluvčím Rakouské školy (pokud tedy vůbec někdo takový existuje), ale zrovna tak není ve svém názoru ani zdaleka osamocen.

Dost lidí v komunitě kolem ropného zlomu sdílí podobné názory, takže je patrně nezbytné říci něco o volném trhu a jeho potenciálu řešit nebo způsobovat problémy během soumraku průmyslového věku, který nás čeká. Každému takovému komentáři je ovšem třeba předeslat připomenutí, že spektrum sestává z něčeho víc než jen ze dvou krajních bodů. Stejně jako velmi mnoho lidí na levici má pochybný zvyk používat nálepku "fašismus" pro každý politický systém napravo od Hillary Clintonové, velmi mnoho lidí na pravici je zase, zdá se, přesvědčeno, že jakákoliv forma ekonomické regulace se rovná jakémusi neomarxistickému strašidlu – "socialisticko-komunisticko-ekologistickému systému", abych použil výrazu, který se skutečně objevil v jedné z reakcí na můj poslední esej.

Nyní je třeba připomenout, že utonutí není jediná alternativa ke smrti způsobené dehydratací; existuje střed, který je znatelně příjemnější než oba extrémy. Totéž platí i v ekonomii. Experiment, při němž vláda vlastnila všechny výrobní prostředky průmyslové společnosti, podle zásad prosazovaných Marxem (ve skutečnosti podle zásad prosazovaných Leninem na základě jeho "kreativní" četby Hilferdingova Finančního kapitálu - KD), prošel v komunistickém bloku zevrubným testem a uboze selhal. Stejným zevrubným testem ale prošel i experiment, v němž vláda dala od ekonomiky průmyslové společnosti ruce úplně pryč, podle zásad prosazovaných velmi mnoha dnešními proponenty volného trhu, a selhal stejně bezútěšně jako ten druhý. K tomuto testu došlo o něco dříve; v Americe probíhal od konce Občanské války až do první dekády dvacátého století, a výsledkem byl katastrofický sled boomů a krachů, přemístění většiny národního bohatství do kapes malé menšiny bohatých, kruté zbídačení takřka všech ostatních a úroveň sociálních nepokojů, která zahrnovala zabití dvou prezidentů a tolik bombových útoků na bohaté a jejich rodiny, že anarchisté vrhající bomby se stali pravidelným námětem písní znějících v music-halls.

Teoretikové vždy mohou kontrastovat utopický portrét volnotržní ekonomiky s hrubou a nevítanou realitou extrémního socialismu, stejně jako ti na druhé straně spektra mohou kontrastovat utopický portrét socialistické ekonomiky se stejně hrubou a nevítanou realitou nespoutaného kapitalismu. Obojí je vynikající rétorickou strategií, protože lidskou mysl lze s použitím binární logiky snadno zmást: Pokud A je zlo, zdá se zcela rozumné tvrdit, že protiklad tohoto A musí být dobrem. Skutečný svět sice takto nefunguje, ale určitě nejde o jediný případ, kdy rétorika realitu ignoruje.

Problém této rétoriky nicméně může být vyjádřen ještě o něco přesněji: Volný trh neexistuje, ať už na papíře vypadá jakkoliv přitažlivě. Přesně řečeno, je stejně bájný jako hipogryfové.

Zdá se mi ovšem, že někteří z čtenářů nemusejí být s hipogryfy natolik obeznámeni, jak by měli být. (No no, co to vlastně dneska ty děti učí?) Takže pro ty, kdo postrádají tuto základní součást vzdělání: Hipogryf je křížencem gryfona a klisny; má hlavu a přední končetiny gigantického orla a k tomu tělo, zadní nohy a ocas koně. O hipogryfech se říká, že jsou nejsilnějšími a nejrychlejšími létajícími bytostmi - proto v Zuřivém Rolandovi Astolpho na jednom z nich jel do pozemského ráje zachránit Orlandovy ztracené smysly, zatímco ve fantasy Erika Rückera Eddisona nazvané The Worm Ouroboros Juss na jednom z nich jel na horu Koshtra Pivrarcha zachránit Goldryho Bluszca. Jsou to bezpochyby skvostná stvoření; jejich jedinou skutečnou nevýhodou je jen jeden drobný detail, že totiž neexistují, a sepisování plánů jejich využití například coby nového energeticky úsporného dopravního prostředku tváří v tvář ropnému zlomu se s tímto protivným malým detailem nevyhnutelně dostává do konfliktu.

Volný trh je podřízen v zásadě stejnému drobnému problému. V dějinách existovalo mnoho příkladů tržních ekonomik, které nebyly kontrolovány vládou, ale nejsou žádné příklady tržních ekonomik, které by vůbec nebyly kontrolovány. A pokud by už nějaká taková ekonomika skutečně vznikla, zůstala by opravdu volnotržní nejdéle týden. Adam Smith v památné pasáži Bohatství národů vysvětlil, proč tomu tak je: "Lidé ze stejného obchodního odvětví se setkávají málokdy, dokonce i kvůli oslavám a zábavě, ale jejich konverzace pak končí tajnými dohodami proti veřejnosti, nebo machinacemi za účelem zvýšení cen." Pokud trh není kontrolován vládními výnosy, náboženskými zákazy, společenskými zvyklostmi nebo jinou vnější silou, rychle přechází pod kontrolu jedinců, jejichž bohatství a strategická pozice na trhu jim umožňují maximalizovat rustoucí ekonomické výhody likvidací konkurentů, manipulováním cen, skupováním dodavatelů, podplácením vládních úředníků a tak podobně: To je, řekněme, takové chování kapitalistů, k jakému se uchylují vždy, když jsou ponecháni sami sobě. To je to, co vytvořilo zcela dysfunkční ekonomiku Ameriky Pozlaceného věku (Gilded Age), a co také sehrálo obrovskou úlohu při vzniku současné debaty.

Je velice úsměvné, že tržní ekonomika načrtnutá v učebnicích – kde kupující a prodávající jsou natolik početní a navzájem nezávislí, že jejich interakce reguluje svobodná konkurence (v běžné ekonomické terminologii "dokonalá konkurence" - KD) – je přesně tím druhem komunitního statku, jaký by podle tolika proponentů volného trhu měl být zcela eliminován ve prospěch soukromého vlastnictví. Všechny systémy komunitního vlastnictví, jak přednedávnem ve slavném eseji vysvětlil Garrett Hardin, bývají skrytě náchylné ke zneužití, pokud nejsou spravovány způsobem, jenž brání jedincům zneužívat komunitní vlastnictví ve svůj vlastní soukromý prospěch. Letošní laureátka Nobelovy ceny za ekonomii Elinor Ostromová získala ocenění za to, že ukázala, že je veskrze možné spravovat komunitní vlastnictví tak, aby nedošlo k Hardinově "tragédii obecní pastviny", a má v tom úplnou pravdu – v dějinách existovala řada příkladů úspěšně spravovaného komunitního vlastnictví. Pokud ale trh zbavíte regulace, která brání jeho zneužití, pak stejně jako každý jiný veřejný statek podléhá rapidní autodestrukci.

(Poznámka KD: Zde může být českému čtenáři dobře patrné – v protikladu k tomu, co o Greerově argumentaci tvrdil Uwe Ladwig – že psát o "selhání trhu" v žádném případě neznamená omlouvat jednotlivé aktéry, kteří v rámci zneužití této sociální instituce porušili pravidla a způsobili škody. Greer naopak plně v souladu s paradigmatem institucionální ekonomie říká, že trh může fungovat jen tehdy, je-li náležitě regulován, protože jinak sám rychle degeneruje a zaniká. Problém tedy není výhradně v "neřestných" aktérech, které by bylo třeba exemplárně trestat, ale ve stejné míře spočívá také v chybějící regulaci trhu, která k destruktivnímu jednání nepřímo vyzývá. Úplně stranou Greerovy pozornosti tu ovšem zůstává otázka předpokladů účinné vládní regulace. Je přitom zcela logické, že trh může být regulován vládami, podobně jako se to ve většině kapitalistických zemí Západu dělo v letech 1945-1975, pouze potud, pokud má vláda větší moc než jednotliví aktéři usilující ze sobeckých důvodů o odbourání její regulační funkce. Jinak řečeno, v éře extrémně mocných globalizovaných korporací – tj. pokud tyto korporace budou existovat ­– vlády nemohou dostatečně účinně vykonávat svou regulační funkci. Nelze tedy nadále snít o návratu "třiceti tučných poválečných let", jak k tomu sváděla jistá mediální rehabilitace keynesianismu na počátku nedávné Velké recese.)

To však neznamená, že nejlepší či dokonce jedinou alternativu k nekontrolované vládě korporátních loupežnických baronů představuje státní vlastnictví celé ekonomiky; ještě jednou, zemřít na infarkt z vedra není jedinou alternativou k umrznutí. Spíše to znamená, že má smysl pokoušet se o něco mezi těmito dvěma extrémy, zejména pokud lze na historickém materiálu ukázat, že něco takového v praxi přijatelně fungovalo. Samozřejmě, že takové příklady historie nabízí; obecněji řečeno, ekonomiky, které ponechávají výrobní prostředky v soukromých rukou, ale používají přiměřené regulace k využití těchto jednotlivých energií ve prospěch veřejného zájmu, soustavně produkují větší prosperitu pro více lidí, než nespoutaný kapitalismus nebo extrémní socialismus.

Střední cesta mezi extrémy však nemusí ležet tam, kam má sklon ji situovat konvenční vědění. Představte si příklad z nepříliš vzdálené minulosti: Velký průmyslový národ s kapitalistickou ekonomikou, ale znatelně přísnou regulací zamezující růstu soukromého prospěchu a zneužívání, k němuž v kapitalistických ekonomikách tak často dochází. Nejbohatší lidé odvádějí více než dvě třetiny svého ročního příjmu na daních a monopolistické praktiky korporací čelí příkrým a často používaným právním postihům. Finanční sektor byl zvlášť přísně omezen: Úročení úspor bylo předepisováno vládou, zákony proti lichvě stanovovaly velmi nízké stropy pro úročení půjček a tvrdé legální bariéry bránily bankám v expanzi z lokálních trhů nebo v překročení přísně střežené bariéry mezi komerčním bankovnictvím a riskantnějším světem korporátních investic. Výsledkem byla špatná dostupnost spotřebitelských půjček, takže většina lidí se po většinu života musela obejít bez nich, získávala zboží teprve po poslední zaplacení splátky a k financování velkých nákupů používala takové nástroje jako vánoční spořící programy dotované finačními institucemi.

Podle standardní rétoriky dnešních proponentů volného trhu by takto rigidně kontrolovaná ekonomika měla už z definice stagnovat a být neproduktivní. To ale ukazuje na odtrženost rétoriky od reality, protože to co jsem popsal byly Spojené státy za prezidenta Dwighta D. Eisenhowera: To znamená během nejdelšího období prosperity, inovací, ekonomického rozvoje a mezinárodního vlivu, jaké tento stát vůbec zažil. Samozřejmě, že za americkým úspěchem 50. let stály ještě jiné faktory, stejně jako ještě jiné přispěly k pozdělšímu úpadku; ale přesto je důležité všimnout si, že po odstranění ekonomických regulací 50. let, k němuž docházelo údajně za účelem zvýšení americké prosperity, se prosperita většiny Američanů nezvýšila, ale naopak snížila. Ekonomická politika jedné z nejúspěšnějších Republikánských administrativ by byla většinou dnešních Demokratů odmítnuta jako příliš levicová.

Ale je tu ještě jeden zajímavý závěr ohledně ekonomické regulace 50. let. Mimo antitrustovou legislativu se většina regulací nevztahovala na ekonomiku zboží a služeb na jakékoliv úrovni. Její jádro a téměř všechny nejstriktnější části se zaměřovaly na finanční sektor. Namísto regulace výroby a spotřeby zboží a služeb se ekonomická politika Eisenhowerovy éry zaměřila na regulaci peněz: Na zajištění toho, že se jich příliš mnoho neproduktivně nenahromadí v příliš malém počtu rukou, a na kontrolu jejich tendence množit se jako králíci po Viagře. Relativní úspěch těchto opatření poukazuje na rozlišení, které jsem již v těchto esejích provedl, a na praktické kroky, které budou prozkoumány v příštím příspěvku.

Celý článek v angličtině: ZDE

                 
Obsah vydání       12. 11. 2009
12. 11. 2009 Skutečným poučením z roku 1989 je to, že nic se nikdy nevyřeší natrvalo
12. 11. 2009 Rakouská debata: Sociální stát jako hrobař univerzit? Karel  Dolejší
12. 11. 2009 SS - Nic pro nás Bohumír  Tichánek
12. 11. 2009 S čím jsme šli do Občanského fóra... (2.) Miloslav  Štěrba
12. 11. 2009 Havel po dvaceti letech: žijeme v prostoru jediné globální civilizace Václav  Havel
12. 11. 2009 Havlovo Odcházení v anglické BBC
12. 11. 2009 Celosvětová finanční krize Kevin  Rudd
12. 11. 2009 Kterak australský premiér s týmem poradců doutnákovou mušketu naládovati ráčil Karel  Dolejší
12. 11. 2009 Spravedlnost po evropsku
12. 11. 2009 Ticho po mediální pěšině Vítězslav "Vitex" Dvořák
12. 11. 2009 Murdoch: "Všichni kradou, jenom já ne"
12. 11. 2009 O chřipce a vraždě, neboli O panikaření a chybějících informacích Uwe  Ladwig
12. 11. 2009 Zapřahání hipogryfů John Michael Greer
12. 11. 2009 Že by v sezóně honů přestřelila především sama Ing. Mgr. Řápková? Miloš  Dokulil
12. 11. 2009 Klid na práci a pořádek
12. 11. 2009 Stát blahobytu, nebo stát kapitalismu? Jaroslav  Ungerman
12. 11. 2009 Miloš Pick: Stát blahobytu, nebo kapitalismus? Miloš  Pick
12. 11. 2009 Česko a svět v éře neoliberalismu
12. 11. 2009 Drogy, rostliny bohů: Cesta od používání ke kriminalizaci a zpátky k léčebnému užití Petr  Wagner
12. 11. 2009 Proč Spojeným státům americkým vadí rychlý internet na Kubě? Bruno Rodriguez Parrilla
12. 11. 2009 Proč Fidelovi, nikoliv Američanům vadí internet (vůbec) na Kubě? Fabiano  Golgo
11. 11. 2009 Prasečí chřipka, H1N1 chřipka Peter  Igaz
11. 11. 2009 "Vzdělání není žádné zboží"
11. 11. 2009 Vídeň: Univerzity hoří! Peníze nestačí!
11. 11. 2009 Ruský generální štáb: Do Gruzie proudí zahraniční výzbroj
11. 11. 2009 Španělské větrné elektrárny o víkendu pokryly více než polovinu národní spotřeby
11. 11. 2009 Zintenzivňující se vojenská spolupráce Spojených států a Kolumbie dramaticky zvyšuje možnost ozbrojeného konfliktu s Venezuelou Daniel  Veselý
11. 11. 2009 S čím jsme šli do Občanského fóra... (1.) Miloslav  Štěrba
11. 11. 2009 Vysokoškolský titul. Zn. Levně
11. 11. 2009 Polsko: Fundamentalistické "Radio Maryja" údajně bankrotuje
11. 11. 2009 Násilí kolem fotbalu, neboli Kdo má za to zaplatit? Uwe  Ladwig
11. 11. 2009 Irácký soud odsoudil deník Guardian k pokutě 52 000 liber
10. 11. 2009 Svět je daleko blíž vyčerpání ropy, než oficiální zdroje přiznávají
10. 11. 2009 Přítelkyně Petr  Jánský
10. 11. 2009 Geopolitika a energie: pohled na globalizaci bez liberálních předsudků Oskar  Krejčí
10. 11. 2009 Všechny telefonní hovory, emaily i přístupy k internetu bude vláda archivovat
10. 11. 2009 Vídeňská univerzita: Zelňačková dieta a hustý vzduch
10. 11. 2009 Situace ve školství je jiná Leopold  Kyslinger
10. 11. 2009 Demonstrace za bezplatné vzdělání v Rakousku Štěpán  Steiger
10. 11. 2009 Neberu Václavu Žákovi jeho triumfální radost z víry Jaroslav  Kuba
10. 11. 2009 Zelaya: Po kolapsu dohody s vládou pučistů už nebudou žádné rozhovory
10. 11. 2009 V americké armádě "nepáchá sebevraždu 10 vojáků měsíčně"
11. 11. 2009 Rupert Murdoch "bude žalovat BBC a Google"
8. 10. 2009 Hospodaření OSBL za září 2009

Ropa - Peak oil a energetická bezpečnost RSS 2.0      Historie >
12. 11. 2009 Zapřahání hipogryfů John Michael Greer
10. 11. 2009 Svět je daleko blíž vyčerpání ropy, než oficiální zdroje přiznávají   
10. 11. 2009 Geopolitika a energie: pohled na globalizaci bez liberálních předsudků Oskar  Krejčí
9. 11. 2009 Bartlettovy zákony udržitelnosti Jindřich  Kalous
2. 11. 2009 Proč trh selhává John Michael Greer
31. 10. 2009 Recese je mrtva - ať žije recese!   
26. 10. 2009 Podivně pestré prapory John Michael Greer
20. 10. 2009 Elinor Ostromová: Jak studovat složité sociálně ekologické systémy   
19. 10. 2009 Soumrak peněz John Michael Greer
16. 10. 2009 Deset ekonomických mýtů Ilona  Švihlíková
16. 10. 2009 Neustálý růst? Až kam?   
14. 10. 2009 Energetická krize odložena? "Svět zachrání nové zdroje plynu"   
12. 10. 2009 Metastázování peněz John Michael Greer
12. 10. 2009 O myšlení politiků, globální krizi, limbickém systému a naději lidstva na přežití Jindřich  Kalous
3. 10. 2009 Čas rozhodnout se, na čem záleží Jindřich  Kalous

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize RSS 2.0      Historie >
12. 11. 2009 Zapřahání hipogryfů John Michael Greer
12. 11. 2009 Kterak australský premiér s týmem poradců doutnákovou mušketu naládovati ráčil Karel  Dolejší
9. 11. 2009 Nechceme platit vaši krizi: jak společně čelí krizi oboráři a studenti v „konzervativním“ Rakousku   
6. 11. 2009 Konec dolaru   
5. 11. 2009 GM se rozhodla pro Opela, neboli O překvapení a možných nesnázích Uwe  Ladwig
5. 11. 2009 Znovuzrození Ayn Randové: Jak se tržní individualismus vrací do veřejné debaty   
4. 11. 2009 Kdo nechce slyšet, neslyší   
2. 11. 2009 "Generální štáb ruského námořnictva se honí za přízraky"   
2. 11. 2009 Proč trh selhává John Michael Greer
31. 10. 2009 Konec jedné ideologie? Robert  Bartoš
31. 10. 2009 Recese je mrtva - ať žije recese!   
29. 10. 2009 Úpadek globálního vlivu USA je mnohem rychlejší, než se čekalo   
29. 10. 2009 Německo – náš vzor? Ilona  Švihlíková
26. 10. 2009 Podivně pestré prapory John Michael Greer
23. 10. 2009 Budou volby na Ukrajině obratem k lepšímu? Karel  Klimša