Umísťování viníků na černou listinu korupci nezastaví. Zkusme to jinak

30. 10. 2009 / Radim Vysloužil

Zaváděním evropského práva občas vznikají české speciality, které nemají v Evropě obdoby. Příkladem je legislativní změna obsažená v novele zadávání veřejných zakázek, která po schválení vládou byla na začátku října zamítnuta senátem. Novela měla uvést v život takzvanou černou listinu firem, které by ztratily možnost se po prohřešku účastnit veřejných zakázek. Podle této normy se mělo jednat o hříšníka, který se provinil tím, že při prokazování kvalifikace uvedl falešné údaje. Tím by se měla vymítit korupce a zvýšit průhlednost veřejných zakázek?

Falešné údaje účastníků zakázek jsou marginální záležitostí a spíše bych v tom viděl nástroj pro odstranění konkurence na dobu celých tří let. Zároveň tento návrh zní trochu úsměvně, když samotný autor Miloslav Vlček (ČSSD) přiznává, že těchto případů je minimálně. "Případů, kdy firmy uváděly při výběrovém řízení nepravdy, podle mých informací u nás naštěstí v minulosti moc nebylo, ale očekává se, že v této době, kdy je méně těchto zakázek a více zájemců, by mohl být nárůst," míní Vlček.

Co vedlo pana Vlčka k tomuto návrhu? Naivita, že černá listina zamezí korupci? Splnění stranického úkolu nebo snaha být papežštější než papež. Toto omezení ve mně vyvolává známou otázku z filmu Pelíšky: "Komu tím prospějete? Druhé straně?". A kdo je na druhé straně?

Veřejné zakázky jsou neprůhledné, lehce zmanipulovatelné a díky tomu i předražené. Vinu bych jako ekonom viděl spíše na straně státního úředníka, který rozhoduje o "cizích" penězích a bez patřičné odpovědnosti.

V době ekonomické recese, s čímž souvisí katastrofální propad státních příjmů, je nesmírně nutné zpřísnění veřejných soutěží, rozpočtových omezení, snížení korupce a zvýšení konkurence. Díky těmto opatřením by stát mohl ušetřit až 6 miliard z prostředků určených pro státní investice.

Kritéria na míru

Zákon o veřejných zakázkách je v mnoha případech obcházen. Dvoumilionová podmínka (zakázka je za více než dva miliony korun) na vypsání veřejné soutěže je v dnešní době ryze teoretická, obejít ji dokáže i středoškolák. A když už se o státní zakázku náhodou skutečně soutěží, je všeobecně známo (těch případů v médiích byly popsány již stovky), že vítěz je určen stejně předem. Cílem výběrového řízení je jen velkolepé divadlo s pointou, která málokoho překvapí.

Samotné zadání, ve kterém jsou uvedeny kritéria hodnocení, ať se jedná o kvalifikaci, praxi či obrat společnosti, splní pouze jediná firma. A ani bych se nedivil, kdyby se v podmínkách pro přihlášení společnosti do výběrového řízení někdy uvedlo, že název společnosti má začít na písmeno S a mít sedm písmen. Nemluvě o bazírování na správném formátu písma nebo v některých případech nejasně formulovaných podmínkách, kvůli kterým končí nabídky nejedné firmy v koši. Popřípadě stačí provést známou karlovarskou losovačku a vítězství je na dosah. Současně výhra nejlevnější nabídky neznamená, že se celková cena během realizace nezvýší a stát na tom prodělá kalhoty.

Kde je problém? Na straně ucházející se společnosti nebo na straně úplatného úředníka? Oba subjekty se chovají racionálně, oba se snaží maximalizovat svůj užitek. Firma zisk. Úředník jednoduché "přilepšení" ke svému platu. Oba se chovají na hranici zákona a někdy i za ní. Ale bez jasných mantinelů nelze určit přesný postih za jejich chování.

Zkusme to jinak

Současný stav by šel přitom jednoduše změnit. Stačí stanovit jasná univerzální kritéria pro všechna výběrová řízení. Bez nesmyslných omezování. Dostatečná propagace (na úředních deskách, ale také v médiích a na internetu) pak zajistí co největší účast navzájem si konkurujících firem, a tím pro obec, kraj či stát i lepší cenu a kvalitu. A jak se vyhnout nebo alespoň omezit korupci? Vytvořit velkou skupinu odborníků z akademické a politické obce, doplněnou o odborníky z praxe. Tuto množinu rozdělit na podmnožiny podle typu zakázek. Před výběrem nejlepšího uchazeče o zakázku by počítačový program z této množiny vybral náhodně potřebný počet odborníků, kteří budou pozváni na vyhodnocení výběrového řízení. Tito lidé nebudou dopředu znát obsah zakázky, ani kdo se jí účastní, budou pouze vědět, že se jedná o zakázku z jejich oboru. Tím se zamezí, aby velké a bohaté firmy podplácely a ovlivňovaly lidi, kteří o zakázce rozhodují. Když se člen komise nebude mít čas a prostor sejít se s účastníky výběrového řízení a domlouvat se na úplatku, po rozhodnutí o zakázce (i kdyby pro výherce odborník hlasoval) by již vybraná firma neměla důvod ho finančně odměnit.

Vše výše uvedené by mohlo omezit korupci ve veřejných zakázkách. Ale ani tak není vyhráno.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 30.10. 2009