Odpovědi vcítěného totalitáře

30. 10. 2009 / Pavel Urban

Pravda je, že velmoc, která trvale (v rámci sledovaného časového horizontu) není schopna hájit své zájmy přestává být velmocí. To ale není totéž, jako výše zmíněná formulace.

Přesně. A kdo bezvýhradně obhajuje jednu temnou stránku, jako například Štěpán Kotrba, měl by být opatrný při morálním odsudku jiných temných stránek. Přinejmenším by měl vysvětlit rozdíl.

Napsal jsem, že "americkému imperialismu ... vděčíme za mnohé." Americkému imperialismu, který fungoval právě tak, jak Petr Wagner popisuje. Z hlediska pro nás důležitých výsledků je vedlejší, zda obnova Československa patřila k americkým prioritám nebo jen vedlejším cílům nebo zda Československo nehrálo v amerických plánech žádnou úlohu a česká exilová politika pouze využila prosazování amerických zájmů ke svým vlastním cílům. V tomto bodě mi smysl argumentace Petra Wagnera není zcela jasný.

Od června 1941 ano, předcházející Stalinova politiku už bychom ale takto jednoduše hodnotit neměli.

Otázka je, v jaké míře. Car Alexandr I., který kdysi čelil podobné hrozbě z francouzské strany byl ve svých požadavcích po vítězství podstatně umírněnější.

Má-li být "poslední dobou" období po druhé světové válce, pak to platí o Vietnamu nebo o invazi do Iráku v roce 2003. Rozhodně ne o válce v Koreji nebo o operaci Pouštní bouře v roce 1991.

Logická otázka : jestliže platí [1] (tedy, že historie je o faktech a znalostech, nikoli o jejich pochopení), jak Petr Wagner dospěl například k závěru [2] ?

Mimochodem, chceme-li vytvářet "emancipované celky", pak bychom si měli ujasnit, co chceme a kde jsou naši největší nepřátelé. Jestli ve Washingtonu nebo v Moskvě nebo třeba v Teheránu, pak by nás měla EU posílit. Jestli v Mnichově, pak nás naopak oslabí. Vede totiž k vytváření kontroverzních vazeb, kterých se my ani naši oponenti nemůžeme tak snadno zbavit a jejichž podpora či naopak podrývání dává zahraničním velmocem mnohem více příležitostí pro intervence. Diplomatické či jiné.

  Karel Dolejší:

Martin Štumpf se ve svém článku o americké základně nepsal. Jeho odkaz na článek Soni Hromádkové se týkal protiamerické nenávisti obecně ("mamonsko -mocensko - vojensko - vražedné výpady USA"). Ani Karel Dolejší ve své původní polemice základnu nijak nezmínil. Nebyl tudíž důvod, abych ji v odpovědi na tuto jeho polemiku musel zmiňovat já.

Poznámka KD: Myslím, že zde dosáhla demagogie svého pomyslného vrcholu. Britské listy byly kvůli kritice nelegitimního počínání premiéra Fischera ve věci americké protiraketové obrany, kdy tento politik zcela ignoroval fakt, že většina veřejnosti americký projekt odmítá a nikdy neměla možnost se k němu vyjádřit - nikoli kvůli jednomu emocionálně podbarvenému výroku Soni Hromátkové, který se teprve teď Urban namáhal citovat - hrubě napadeny panem Štumpfem a dalšími za údajné sumární "šíření protiamerické nenávisti", aniž by pan Štumpf, pan Urban, nebo kdokoliv jiný z útočníků doložil, že kromě racionálně podložené kritiky postupu šéfa úřednické vlády redakce skutečně "šířila protiamerickou nenávist". Pan Urban ale nyní tvrdí, že o Fischerově vstřícnosti k základně na českém území, kvůli níž celý spor vznikl, sám vůbec nepsal, že psal o obecné "protiamerické nenávisti" Britských listů, a stejně prý postupoval i pan Štumpf. Nuže, vezměme Urbana za slovo -- psal tedy o něčem, co se v Britských listech vůbec nevyskytovalo, ignoroval předmět debaty, tudíž počínaje prvním jeho textem "k tématu" jsou všechna následující vyjádření včetně tohoto naprosto bezpředmětná a čtenář jimi pouze ztrácí čas. Pan Urban totiž zjevně neví, o čem hovoří.

Mimochodem, svůj názor na stoupence radarové základny a jejich argumenty jsem vyjádřil ZDE. Nevyčítám panu Dolejšímu, že to nečetl. Ale co jej vede k tvrzení, že tuto základnu obhajuji ?

Poznámka KD: Protože pan Urban coby tiskový mluvčí pana Štumpfa vstoupil do diskuse, v níž se jako odpověď na kritiku postupu premiéra ve věci protiraketové základny staly BL terčem iracionálního sumárního obvinění ze šíření "úděsné protiamerické nenávisti". Buď tedy pan Urban bojuje proti této "nenávisti", a pak zřejmě není schopen porozumět psanému textu, v němž se vyskytovalo něco docela jiného, nebo spolu se Štumpfem prostřednictvím útoku na "úděsnou protiamerickou nenávist", tj. značně prapodivným způsobem, obhajuje jednání premiéra Fischera ve věci americké PRO. Jiné možnosti (naneštěstí pro Urbana) neexistují, protože o ničem jiném než o PRO se spor fakticky nevedl.

To skutečně říkám. A opakuji otázku : domnívá se pan Dolejší, že "každý stoupenec NATO a spojenectví s USA automaticky patří do této kategorie [českého zahraničněpolitického vlezdoprdelismu], pokud nějakými sofistikovanými argumenty neprokáže opak ?" A vzhledem k nově napsanému dodávám : co je na tom nekonzistentního?

Poznámka KD: Nikolivěk, nikdy jsem netvrdil, jak je mi podsouváno (podobně jako předtím Štumpfem všeobecná nenávist k USA), že každý obhájce západní orientace patří do jisté nevábné kategorie -- především bych se tak totiž do téže kategorie zařadil sám. Avšak takový stoupenec NATO a spojenectví s USA, jenž v každé dílčí kritice nějakého amerického kroku už okamžitě spatřuje "úděsnou protiamerickou nenávist", do kategorie hysterického českého zahraničněpolitického vlezdoprdelismu nepochybně stoprocentně patří. Tečka.

Zájmy země české jsme skutečně ani já, ani Martin Štumpf přímo nezmínili. Na druhou stranu ani já, ani MŠ (pokud mohu soudit) "nevycházíme nadšeně vstříc zájmům jiných zemí". Možná si nás KD plete se skutečně nadšenými obhájci radarové základny. O nich se zase ale nedá říci, že by české zájmy netematizovali. Naopak, mluví a píší o nich tolik, že by méně znamenalo více. Mají v tomto směru naprosto jasno. Na rozdíl od některých rozumnějších odpůrců.

Závěrem :

Pan Wagner zřejmě některým mým argumentům špatně rozuměl. To může být i moje chyba. Na druhou stranu, svým předchozím článkem jsem nechtěl polemizovat s argumenty, ale s logikou jejich používání. V takovém případě se lze jen těžko ubránit osobním výpadům. Ani pan Wagner se jim v tomto případě neubránil, což mu nemám za zlé. Naproti tomu "kritické myšlení" Karla Dolejšího je zřejmě podmíněno samozřejmostmi, které jsou každému "kritickému mysliteli" jasné, takže je není nutné nijak dokazovat, ba ani o nich přemýšlet, nota bene kriticky. Je to svět, kde se nepolemizuje s tím, co kdo napsal nebo řekl, ale s tím, co oponent vidí mezi řádky. Svět, kde 70% podpora je sama o sobě důkazem pochopení problému. Svět, kde tvrdit něco jiného je trestným činem podle §260 a 261 trestního zákona. Je-li tento můj dojem správný, pak se logika pana Dolejšího nápadně podobá těm, proti kterým bojuje : nekritickým obhájcům spolupráce s USA a také propagandistům z časů totality. Pokud správný není, pak by mě zajímalo, co jsem špatně pochopil.