Německo -- náš vzor?

29. 10. 2009 / Ilona Švihlíková

"Chceme jen pomoci své zemi, na kterou přišly špatné časy. Když se jí vedlo dobře, zbohatli jsme. Přišel čas za to zaplatit - a je to tak v pořádku."

Během týdne se objevily hned dvě zajímavé události týkající se Německa: skupina bohatých Němců sestavila apel, ve kterém požaduje placení vyšších daní, a zároveň byla do úřadu kancléřky podruhé uvedena Angela Merkelová, pod jejímž vedením se černo-žlutá koalice CDU/CSU a FDP zavázala k rekordně vysokým daňovým škrtům.

Představa, že by čeští podnikatelé žádali po vládě, aby "směli" platit vyšší daně a pomohli tak svému státu z obtíží, se zdá být zcela absurdní. Je proto na místě citovat celý text tohoto apelu a vložit ho do kontextu německé daňové politiky posledních let.

"Více než dvacet boháčů požaduje zavedení daně z majetku."

Současná finanční a hospodářská krize povede ke zvýšení nezaměstnanosti, chudoby a sociální nerovnosti. Tato krize je výsledek neoliberální politiky, která vsadila na deregulaci trhů a globalizovanému kapitalismu nedala žádná sociální či ekologická omezení.

Krizí se nabízí šance přejít k jiné hospodářské a společenské politice. Cesta z krize musí být dlážděna masivními budoucími investicemi do ekologie, vzdělání a sociální spravedlnosti.

My, kteří jsme se dostali k majetku dědictvím, prací, úspěšným podnikáním nebo kapitálovou investicí, požadujeme, aby se všichni majetní podíleli na nákladech zmírnění krize a na budoucím investičním programu. Na lidi s majetkem přesahujícím 500 000 Euro musí na dobu dvou let být uvalena povinnost majetkové daně ve výši 5%. Tato by měla být poté převedena do řádné majetkové daně minimálně ve výši 1%.

Miliardy z daní obsažené v konjukturních programech financují příliš málo udržitelné investice, místo toho subvencují nový nákup neekologických aut či výstavbu silnic. Majetková daň by naproti tomu měla cíleně směřovat do ekologické přestavby společnosti, do personálu ve vzdělávacích, zdravotních a pečovatelských zařízeních a také do zvýšení transferových příjmů.

Abychom zabránili obejití této daně daňovými úniky, musí být zákonem evidovány peněžní toky v daňových oázách a být podrobeny této dani. Německé finanční úřady musejí získat více pravomocí k ukládání sankcí vůči osobám a firmám, které provozují obchodní vztahy s daňovými oázami.

Mimoto požadujeme regulativní opatření, kterými bychom v budoucnosti zabránili krizím vznikajícím kvůli spekulaci a pomocí kterých by společenské bohatství -- také na mezinárodní úrovni -- mohlo být spravedlivě rozdělováno.

Zdroj: ZDE

Jeden ze signatářů, Dieter Lehmkuhl, jehož majetek pochází od předků podnikajících v pivovarnictví, říká: "Nikde neroste počet milionářů tak rychle jako v Německu. Nejbohatších 10% vlastní 60% majetku v Německu. V minulosti bylo rozdělování ještě celkem sociální, ale v posledních letech se přesunulo masivně ve prospěch bohatých. Když půjde takhle vývoj dál, budeme v budoucnosti jednou z nejnesociálnějších průmyslových zemí světa."

Další signatáři zmiňují přímo německý Základní zákon, který uvádí, že bohatství je spojeno se sociální odpovědností a má sloužit všeobecnému blahu.

Podporu návrhu prokazuje dle nejnovějšího průzkumu Institutu pro výzkum veřejného mínění Emnid 57% dotazovaných, přičemž se dále 26% vyslovilo pro zvýšení daní.

To, že ze sociálního německého státu Ludwiga Erharda zbyly často jen prázdné fráze, nedokazuje jen úspěch die Linke ve spolkových volbách.

Odborná zpráva Institutu práce a kvalifikace ukazuje, že v Německu se v posledních letech dramaticky zvýšil počet tzv. "Niedrigverdiener" na více než jednu pětinu, přičemž se jedná o nárůst o 43% ve srovnání s rokem 1995. Průměrná hodinová mzda v tomto nízkovýdělečném sektoru od roku 2004 klesala, zatímco v předchozích letech rostla. Na téměř 68% vzrostl podíl vyučených v nízkovýdělečných profesích. V mezinárodním srovnání se jedná o velmi vysoký podíl nízkovýdělečných a bezpříkladnou diferenciaci příjmů směrem dolů.

Celá zpráva Institutu: ZDE

Komentář Sächsische Zeitung k tomu uvádí: "Celá desetiletí bylo Německo proslulé svou vyrovnanou strukturou příjmů. Poměrně málo těch, kteří vydělávají hodně a málo a mezitím velká většina těch s průměrně dobrými platy. Tajemství úspěchu sociálně-tržního hospodářství -- a rozdíl vůči většině ostatních průmyslových států."

To už ale neplatí, jak uvádí práce studie Institutu práce a kvalifikace, nízko-výdělečný sektor by v Německu mohl být brzy větší než ve Spojených státech. K této situaci jednoznačně přispěla politika Gerharda Schrödera, především zákon Hartz IV, který nezaměstnané nutil přijímat velmi špatně placené práce. S masovou nezaměstnaností se tak tento koncept rozšířil po celém Německu. Nepřekvapí, že v oblasti nízko-výdělečných se nacházejí tzv. Minijobs a částečných úvazků, vždyť se jejich počet zvýšil od roku 1995 o zhruba 163%. Zákony typu Hartz IV. přispěly k rekordní porážce SPD v zářijových volbách.

Zdroj: ZDE

Zlepšení podmínek pro ty nejbohatší, jak uvádí Dieter Lehmkuhl, potvrzuje i aktuální zpráva OECD Taxing wages. Paradoxně, nízkovýděleční jsou silně zatíženi daněmi a sociálními odvody. Celý systém vede k tomu, že stejně zdaněni jsou ti, kteří vydělávají ročně 36 500, či pokud jejich roční výdělek překračuje 110 000 euro ročně. Jako v mnoha jiných zemích daňové zatížení v Německu v posledních letech klesalo, profitovali z toho ovšem ti nejbohatší.

Zdroj: ZDE

Podle prvních signálů z koaliční smlouvy se ale nezdá, že právě černo-žlutá koalice reflektovala tento stav. Koaliční smlouva čítající 124 stran obsahuje závazek, na který tlačila liberální FDP -- razantní krácení daní ve výši 24 miliard od roku 2011. Proti takovéto politice se bouří i zástupci koaličních stran na komunální či zemské úrovni. A co víc, německá hospodářská politika není omezena jen sociální realitou, ale také rostoucím zadlužením. Navíc byl v Německu schválen ústavní zákon, který od roku 2016 zakazuje spolkové vládě mít deficit překračující 0,35% HDP. Snižovat tak masivně daně za takovéto situace se může zdát sebevražedné. Je pravda, že přesná opatření, která mají vést k "radikálním změnám německého daňového systému", nejsou v koaliční smlouvě uvedena. Koalice zřejmě opatrně vyčkává na volby v Severním Porýní -- Vestfálsku příští rok. FDP sleduje politiku ekonomie strany nabídky (která u nás zcela selhala) a počítá s tím, že masivní daňové škrty oživí hospodářství v takové míře, že nebude problém dosáhnout vyrovnaných rozpočtů.

Zdroj: ZDE

Ústavní zákon, který de facto zakazuje deficity na spolkové úrovni, je kritizován dokonce i Financial Times. Jak podotýká Wolfgang Münchau, pokud to Německo s tímto zákonem myslí vážně (a to zřejmě ano), musí nejpozději od roku 2011 začít razantně snižovat strukturální deficit. Nová koalice vše sází na to, že se jí podaří obnovit masivní růst, ale pokud se jí to nepodaří? Pak se může ocitnout ve smrtelné spirále nízkého růstu a snižování dluhu. Takováto situace si bude vyžadovat další a další škrty, což se může brzy stát sociálně a politicky naprosto neúnosné.

Nebo se Německu může podařit začít provádět fiskální konsolidaci při vzestupné fázi cyklu. Ale i tak je toto opatření natolik důležité, že mělo být prodiskutováno v rámci EU, koneckonců Německo je ekonomickým tahounem nejen pro Českou republiku a stále ještě největším exportérem světa. Jeho problémy by byly problémy celé Evropy.

Zdroj: ZDE

Německo si v posledních letech zažívá mnoho zdánlivých paradoxů: socialisté zavádějí asociální zákony typu Hartz IV, nejmajetnější chtějí platit vyšší daně, Německo schválí ústavní zákon k extrémně nízkým (od roku 2020 nulovým) deficitům v době, kdy většina zemí má jiné priority než snižování zadlužení.

Jakou inspiraci si z toho rozporného vývoje vybere Česká republika? Bude schopna poučit se z chybné strategie mzdové deflace, která vedla jen k rozšíření nízkovýdělečného sektoru? Bude se řídit poučkami ekonomie strany nabídky a doufat, že nižší daně přinesou hospodářské oživení tak, jako se na to spoléhá FDP? Zavede také ústavní zákon zakazující deficity, který W. Münchau nazývá ekonomickou negramotností? Poučí se česká sociální demokracie z politiky SPD?

Ptát se, jestli se u nás najdou podnikatelé, kteří by přišli s výzvou podobnou té německé, se mi zdá už přeci jen příliš odvážné. Protože u nás jsou přeci slova jako "solidarita" nadávkou rovnající se podpoře "socek a nemakačenků" a daně "trestem těch nejschopnějších". A pomáhat vlastní zemi? To už je přeci úplně k smíchu...

Německo dnes | Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 29.10. 2009