Ve společnosti, kde ekonomický růst už nebude možný a její životní úroveň bude stagnovat a vzhledem k ropnému zlomu a dalším zlomům - plyn a jaderná paliva tu též nebudou navždy - se takové společnosti naše generace dost dobře mohou dožít), to bude právě naopak: strategie skromnosti a soběstačnosti je globálně nesobecká, neboť šetří nedostatkové zdroje, a sobecká je snaha co nejvíce spotřebovat. Domnívám se, že označovat (ve jménu ekonomického růstu, na úkor kvality života) maximální šetření za sobecké a maximální spotřebu za nesobeckou zcela bez kontextu s ekologickou stopou těchto strategií je typickým příkladem ekonomického redukcionismu, odtržení od reality, které významně přispělo k tomu, že se svět dostal do situace, v níž dnes je.