Bouře.

Něco je ve vzduchu

15. 10. 2009 / Karel Dolejší

Když přichází atmosférická níže a sbírá se na bouři, pokles tlaku často z hlubin vyrazí obsah skrytých kapes a "obšťastní" nás výrony podzemního plynu do napětím nasáklého vzduchu; lidově se říká, že v takové chvíli "smrdí kanály", což věstí změnu počasí. Podobně tomu ale někdy bývá i s jazykem: Náhlá změna atmosféry ve společnosti dokáže způsobit, že zatuchlá řeč začne "větrat" dosud cudně ukrývané záhyby a najevo pak vycházejí věty a obraty předlouho neslýchané. Analogicky k podivným pachům vynořujícím se ze země i takovéto "libé" jevy indikují, že se někde hluboko cosi dosud strnulého začíná hýbat a plné jakési sympatie odpovídat zatím nepříliš zřetelnému dění nahoře...

'Je Ondřej "Fuchs" Liška dlouholetým agentem Landsmannschaftu... co vede Ondřeje Lišku k střemhlavému sebevražednému náletu na Prezidenta republiky... na samotnou Hlavu státu... pokusy o "Rufmord", "Verleumdung", či "Anschwärzung", "üble Nachrede" a "Beleidigung"'? Liška se zčistajasna jmenuje 'Danaus stěhovavý' stojící za sdružením Mládež pro interkulturní porozumění (MIP), a tudíž v žoldu sudeťáků diverzně každým rokem opravuje židovský hřbitov v jihomoravských Jiřicích u Miroslavi. MIP v roce 2000 upozornila brněnskou radnici na výročí vyhnání Němců z města a taktéž spolupracovala s Člověkem v tísni personálně propojeným s German Marshall Fund, pro niž pracoval Alexandr Vondra.

MIP je členkou několika českoněmeckých organizací a dokonce prý měla co do činění s Goethe institutem a Evropskou komisí (ó hrůzo!). A Liška sám je členem Společnosti Bernarda Bolzana - tam jsou kromě židosudeťáckého Lucifera a jeho svastických šesticípých vidlí členy také Pithart, Prouza, Matějka, Mouralová, Šícha, Spurný, Jeřábek, (Václav) Žák, a navrch Olbert plus Ullmann z Ackermann Gemeinde. Tato společnost hodlá sprostě a zbaběle smiřovat Čechy s Němci a upozorňovat na společné křesťanské základy obou kultur, takže je jen logické, že se "kartel" při jeho brněnské návštěvě spřáhl s papežem. Vraž do toho ještě pár 'teutonských' šlechtických rodin - a směs je umíchána...

Když jsem na Facebook zahlédl dlouhý text jednoho z čelných představitelů Demokratické strany zelených, jenž jazykem super-hyper-megakojzarovským lehce druhorepublikových příchutí rýsuje rozsáhlou teorii spiknutí předsedy Strany zelených se všemi nepřátelskými cizáckými mocnostmi, myslel jsem nejprve, že se jedná o hloupý žert, který se nejpozději v polovině musí prozradit a sám nad sebou propuknout v útrpný řehot. Nestalo se ale tak - vše až do konce běželo podle stejné únavné rutiny. Jedovaté paranoidní předhůzky o spřísahání se všemi mocnostmi pekelnými na jednu stranu, kultovně uctívačské majuskule směrem k Hradu. Prezident Klaus se nenechá ukolébat úklady, bdí, jsa 'velmi ostražitý' a 'prozíravý', vnímá 'signály' vysílané 'teutonskými kartely' vytvořenými exilovými Němci spolu s Židy, šlechtou, katolíky, proamerickými lidskoprávními aktivisty (a sedmi trpaslíky). Nesnadno zde dospěti k přesnému a úplnému znění inkvizičního rozsudku za absolutní zločin Lišky proti víře ve svatý Národ, arciť je beztoho předem jasné, že na závěr zazní 'vinen'. Provinil se zákeřně otevřenou kritikou nedotknutelného Prezidenta, a proto je katolicko-židovským, teutonsko-českofašistickým propagátorem prvorepublikové organizace Vlajka...

Musím se přiznat, že mezi českými politiky patří Ondřej Liška k těm, které oblibuji ze všech nejméně (a to je tedy opravdu co říci). Nemá moji důvěru, v žádném případě. Ale výrony z podzemního ložiska, do nějž evidentně po celé měsíce či roky kanula vražedná kombinace resentimentu, nenaplněných kariérních ambicí a čistě osobní nenávisti nezasluhuje dokonce ani současný předseda Strany zelených. Autor inkvizičního spisku nám kromě toho taktně zatajil, že satanistický spolek jménem MIP nepořádal ani zdaleka jen akce věnované česko-německému smiřování, ale že se na školách věnoval prevenci rasismu a neonacismu a spolupracoval s některými romskými organizacemi. Prostě - že se v souladu se svým názvem celkem nepřekvapivě věnoval skutečnému interkulturnímu porozumění.

V celém hanobícím textu pochopitelně nenalezneme ani jedinou zmínku o tom, že podle renomovaných ústavních právníků prezident Klaus rozhodnutím nepodepsat Lisabonskou smlouvu překročil své ústavní pravomoci a podkopává tak ústavní zřízení; zato se hromadí plyny ze všech možných i nemožných zdrojů a následně jsou halasně vypuštěny na toho, kdo si dovolil nahlas a důrazně nesouhlasit. Argumentace je nahrazena emocionálně vypjatou, ultranacionalisticky laděnou denunciací. Zastánce jakéhokoliv 'hlasu z vnějšku' je pochopitelně v rámci snahy o maximální rozostření pozornosti musí reprezentovat všechny, byť dá velkou práci je těmi nejnemožnějšími historkami propojit do jediného soudržného celku znamenajícího Nepřítele. A přece se vše podstatné dalo vlastně vyjádřit jednou jedinou větou: 'Ve jménu nadějí na kariérní vzestup během očekávané změny poměrů prohlašuji, že Klaus je papežem jedině přípustné národní víry'.

Přišla doba, kdy to z řečí nadutých fangličkářským bombastem už zase vane jako z kanálu. V takové řeči se pranýřuje a řve, aby se zabránilo veškerému myšlení zpochybňujícímu kmenový totem. Ale nebojte: Tohle je teprve rozcvička...

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 15.10. 2009