Čína a Rusko

15. 10. 2009

Redakce uvádí, že je nutné být realisty. Ruský export do Číny rozhodně nevyniká vysokou úrovní zpracování - 90 % tvoří suroviny a polotovary – ropa, elektřina, ryby, dřevo atd. Jen 4 % představují stroje a zařízení.

Společný program spolupráce Ruska a Číny předpokládá realizaci více než 200 společných projektů, které v naprosté většině budou realizovány na ruském území. Jsou to projekty na osvojení nalezišť nerostů na území Dálného východu a přitom je dohodnuto, že v Rusku bude probíhat jen těžba a samotné zpracování těchto surovin bude na území Číny.

To na ruské straně vyvolává určité pochybnosti a kritiku, že tak Rusko předává své surovinové bohatství Číně. A ozývají se hlasy, že by nejlepší bylo dělat všechno sami a společně s Čínou budovat na ruském území závody na IT, nebo nano a další špičkové technologie.

Ti, co podporují tento společný program, však argumentují konkrétními daty. Do průzkumu konkrétně ropných a plynových nalezišť bylo v posledních letech ve východní Sibiři v posledních letech investováno šestkrát méně než počátkem devadesátých let. Přitom toto odvětví je nejbohatší mezi ostatními surovinovými odvětvími. Na východě Ruska nejsou lidé a tedy pracovní síly – hustota osídlení je 1 člověk/km² a přitom tyto oblasti se trvale vysidlují. V současné ruské ekonomice nejsou již takové přerozdělovací mechanismy jako v sovětské ekonomice, kdy lidé na Sibiři byli zvýhodňováni.

Ovšem ani jednání s Číňany nejsou jednoduchá. Číňané jsou velmi tvrdí vyjednavači. Ruská media připomínají jednání o prodeji australské Rio Tinto, kdy to došlo tak daleko, že pracovníci jejich šanghajské kanceláře byli uvězněni s obviněním ze špionáže právě ve chvíli, kdy se jednalo o ceně železné rudy. Je to nakonec patrné i v dalších rozhovorech - o ceně ropy či zemního plynu. Prostě Rusko by potřebovalo, chce-li snížit rizik najít ještě další investory – Jižní Koreu, Japonsko, nebo Vietnam, doporučuje redakce.

Nejsou zatím jasné ani další podmínky pro konkrétní projekty. Je to zatím jen idea. Ruské zákony neumožňují, aby ve strategických oblastech zabývajících se zpracováním surovin byl podíl zahraničního kapitálu vyšší než 10 % a jde-li o zahraniční státní firmu pak jen 5 %. Proto by k těmto projektům byly patrně nutné výjimky ze zákona a je otázka, zda by se podařilo vyměnit tyto výjimky za lepší vyjednávací pozici.

Proto je třeba reálně pohlížet i na řadu kontraktů uzavřených za Putinovy návštěvy v Pekingu. Tak byl např. uzavřen kontrakt na dodávku až 70 mld m³ zemního plynu do Číny a to po dvou liních – na západě z oblasti nalezišť západní Sibiře a větší část bude dodávána na východě ze Sachalinu. Jednak ještě nestojí tyto přepravní linie, ale hlavně není dohoda o ceně plynu. Je jen zatím málo jasná formule o tom, že cena bude vycházet z asijského ropného koše.

Samozřejmě, že Čína nemůže přijmout evropskou cenu zemního plynu – v příštím roce podle odhadů někde kolem 280 dolarů na 1000 m³. To by ztratila svoji konkurenční výhodu nízkých nákladů. Ale až budou tyto plynovodu v provozu, někdy kolem roku 2015, může být situace ve světě úplně jiná.

Mimořádně zajímavým rusko-čínským projektem je také výstavba společné loděnice ve Vladivostoku, která by měla být schopna mj. montovat těžní plošiny na těžbu zemního plynu v Severním ledovém oceánu stejně jako zařízení pro výrobu zkapalněného zemního plynu např. na Sachalinu.

V Číně také proběhlo jednání předsedů vlád států účastníků Šanghajské organizace spolupráce (ŠOS). Dohodli se na společných infrastrukturních projektech za 6 mld dolarů. To není mnoho,ale jedním z dalších výsledků je také dohoda o vyšším využití národních měn ve vzájemném zúčtování – především rublu a juanu.

Tato jednání probíhají za situace, kdy světová media hlásí, že Čína dosáhla dalšího rekordu – její devizové rezervy dosáhly 2273 mld dolarů, historicky nejvyšší úrovně. Rezervy rostou nejen proto, že oslabuje dolar – v roce 2009 o dalších 15 %. A ještě jedna důležitá informace – bezmála dvě třetiny přírůstku světových devizových rezerv ve druhém čtvrtletí byly v eurech a jenech. Čína má více než 800 mld dolarů svých rezerv v amerických státních cenných papírech.

Proto se nakonec není proč divit, jestliže se dozvídáme, že je to zase Čína, která chce získat práva na dobývání bauxitů v Guineji, kde je přibližně třetina světových zásob této rudy. Přitom postupuje tak jednoduše – vloží do centrální guinejské banky depozit ve výši 150 mil dolarů a někdy později pak doplatí zbytek. A ještě jedno – z Guineje patrně Čína vytlačí své konkurenty – ruský Rusal a americkou Guinea Bauxite Company.

Kdo by dokázal odolat takové síle.... Hlavně však, jak snadno se – zatím – dají nové a nově emitované dolary trvale ztrácející svoji hodnotu stále ještě vyměnit za hodnotná aktiva.

Porobnosti ZDEZDEZDE

Vytisknout