Situace se přitom ve vnitropolitickém ohledu nejeví o nic vhodnější pro podobná jednání, než tomu bylo po nástupu minulé Topolánkovy vlády - ba dokonce je ještě méně vhodná. Topolánkova vláda vzešla z voleb, před nimiž byla aktuální žádost Američanů o umístění prvků protiraketové obrany na našem území před voliči záměrně zatajena. Proto tato vláda neměla absolutně žádný demokratický mandát k tomu, aby uzavírala zásadně důležité smlouvy o umístění cizích vojsk na českém území, dvoustranné strategické spolupráci bypassující NATO atd. Fischerova vláda ovšem nemá o nic větší mandát vést podobná jednání, než jaký měla její předchůdkyně - ba naopak, má ho dokonce ještě menší! Jde totiž o úřednickou vládu vzniklou v podmínkách politické nestability, která by se ani náznakem neměla dotýkat zásadních rozhodnutí strategického významu. A rozhodnutí, že se staneme oblastí, v níž bude za pár let mezi vojenskými prostory rotovat několik tuctů mobilních antiraket, k zásadním strategickým rozhodnutím rozhodně patří.

To, co nynější situaci od té předchozí odlišuje, jsou především dvě věci: Nepotřebnost statické základny za nových podmínek znamená, že na českém území patrně nebude prvořadý terč takového charakteru, jakým měl být původně plánovaný radar v Brdech. Každý potenciální protivník by v případě realizace Bushova projektu měl možnost zjistit s přesností několika metrů, kde se terč nachází, a cíleně jej zničit prvním úderem. To již nyní takto jednoduše neplatí: Pohyb antiraket po českém území - patrně rotace mezi několika základnami, není zatím jasné, zda má být přitom využito spíše pozemní nebo letecké dopravy - takový překvapivý bodový úder potenciálního protivníka vylučuje. To ovšem na druhé straně znamená, že pokud by se protivník rozhodl přesto zaútočit, musel by na české území provést úder nikoliv již bodový, ale plošný - tak, aby pokud možno pokryl celou oblast, v níž se v danou chvíli mohou antirakety zrovna nacházet. Zjednodušeně lze říci, že pokud by se v případě realizace původního Bushova projektu například Rusko rozhodlo, že radar v Brdech zničí, patrně by nejprve vypovědělo starou Smlouvu o likvidaci raket středního a kratšího doletu, prodloužilo dolet raket Iskander, a mohlo pak zničit cíl v Brdech vysoce přesným úderem rakety, dokonce i s pouhou konvenční hlavicí. Preventivní úder, který by měl za cíl vyřazení nového, rozptýleného "Obamova" protiraketového systému, by ale už nemohl mít takto přesný a omezený charakter - z důvodů, které jsem právě popsal.

Druhá odlišnost od Bushových časů spočívá v dosavadní odlišnosti ruského postoje: Rusko přivítalo zrušení původního projektu a doufá, že se nyní v rámci "resetování" vzájemných vztahů mezi bývalými soupeři Studené války skutečně podaří vybudovat společnou americko-ruskou protiraketovou obranu. Změna postoje není nějak fixně dána technickými vlastnostmi nového protiraketového systému - naopak: Jak už jsem upozornil, antiraketa SM-3 Block IIB, pakliže se stane srovnatelnou náhradou za původně plánovanou antiraketu GBI, nepředstavuje pro ruské strategické síly potenciálně o nic menší hrozbu než její předchůdkyně. Parametry zmíněné nejvýkonnější verze antirakety, kterou USA plánují vyvinout společně s Japonskem, však dosud nejsou přesně známy; druhou neznámou je podoba amerických návrhů na zapojení Ruska do systému. Pokud se ukáže, že analýza editora serveru Small Wars Journal Roberta Haddicka platí a verze SM-3 IIB dokáže plně zastoupit antiraketu GBI, a pokud se Rusko během nastávajících moskevských jednání a po nich nedohodne s USA na spolupráci v protiraketové obraně, mohly by být bezpečnostní vyhlídky ČR hostící protiraketový systém použitelný proti ruským mezikontinentálním raketám stejné nebo dokonce horší, než by byly v případě realizace předešlého projektu.

Česká republika by tedy měla ve vlastním zájmu minimálně odmítnout umístění antiraket Standard Missile SM-3 ve verzi Block IIB, schopných ničit mezikontinentální střely, na vlastním území, a držet se striktně původní koncepce společné protiraketové obrany NATO coby protiraketové obrany bojiště; ale především: Česká republika v současnosti nemá vládu disponující mandátem, který by opravňoval o tak zásadních záležitostech, jako je přítomnost strategicky významných jednotek cizí země na našem území, vůbec jednat - a proto veškeré kroky spojené s případnou českou účastí na novém americkém projektu protiraketové obrany je třeba odložit až na dobu po příštích parlamentních volbách - a v tom případě by ovšem takové volby byly především o americké základně. Pokud se tak nestane a Fischerova vláda svůj omezený mandát překročí, bylo by to patrně pro občanské iniciativy, které v minulosti vystupovaly proti radaru v Brdech, důvodem k radikálnímu přehodnocení jejich dosud neutrálního vztahu k úřednickému kabinetu.