Varuji před mechanickým hodnocením vědeckých výstupů

7. 10. 2009 / Jan Čulík

Zatímco uznávám, že samozřejmě nikdo nemá nárok na to požadovat státní prostředky bez kontroly toho, jaký užitek přinášejí, na základě zkušenosti s kontroverzním britským hodnocením akademických výstupů Research Assessment Excercise vážně varuji před mechanickým uplatňováním hodnotících měřítek na práci vědců a akademiků.

Research Assessment Exercise je obrovský administrativní kolos, jehož provoz stojí desítky milionů liber. Ale co je důležité: jakmile začnete tvrdě hodnotit práci univerzit a výzkumných ústavů podle měřítek, která jsou nastavena ekonomicky, radikálně pozměníte strukturu celého výzkumu i vysokého školství směrem k utilitarismu. Pokud nakážete univerzitám, aby byly jediným měřítkem jejich práce peníze, stanou se jediným měřítkem jejich práce zisky.

Na mechanické uplatňování hodnocení akademických výstupů doplácejí především malé obory, případně výzkum mezioborový, nový a "jiný", kde neexistují "peer review" hodnotitelé, takže ten, kdo dělá něco odlišného, ale třeba velmi užitečného a radikálně nového, může být hodnocen naprosto záporně - s fatálními důsledky.

Kromě toho, hodnotí-li se pouze tištěné výstupy, zanedbává se celá řada nezhodnotitelných kulturněpolitických faktorů (třeba dynamická práce katedry se studenty, její vliv v širší veřejnosti, tvorba plodného výzkumného prostředí, atd. atd.) Život se prostě do ekonomických kolonek nedá nacpat a snaha úplně omezit univerzitní výzkum polovojensko-ekonomickým hodnocením vede nutně k zglajchšaltování vědeckého výzkumu.

Tím v žádném případě neomlouvám pseudovědce, kteří "nedělají nic". Avšak zjišťování kvality vědecké práce musí být prováděno tak, aby se nevylilo s vaničkou i dítě. Což je opravdu obtížné, jak vidím na britských zkušenostech.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 7.10. 2009