6. 10. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
6. 10. 2009

Prohry a výhry po dvaceti letech

Česká společnost si v listopadu připomene dvacáté výroční pádu socialismu. Někdo bude slavit, jiný truchlit, a většina se zřejmě bude držet typicky skeptického sloganu, "máme, co jsme chtěli, ještě že to není horší". Své dvacetiletí vzpomenou -- jen o pár týdnů dřív -- také členové a příznivci ekologického občanského sdružení Děti Země, upozorňuje jeho předseda Miroslav Patrik.

Bylo to 28. září 1989 v Kulturním středisku Delta v Praze 6, kde se sešlo asi šedesát lidí, aby se dohodli, že je nutné změnit cíle a metody činnosti, jaké doposud používaly dvě tehdejší oficiální ochranářské struktury, Český svaz ochránců přírody a Hnutí Brontosaurus pod Socialistickým svazem mládeže. Chtěli vytvořit ALTERNATIVU po vzoru známých mezinárodních ekologických organizací a spolupracovat s českými iniciativami jako byly Pražské matky, Ekologická společnost, Zelený klub a České děti.

Už se jim zajídalo pouhé sbírání papírků v lese a organizování neškodných eko-her. Chyběla zásadní systémová změna při ochraně životního prostředí. Komunistické "ekologické" zákony byly sice mnohdy přísné, ale měly mnoho výjimek. A hlavně je představitelé státostrany KSČ nedodržovali.

Další schůzka 27. října už rozhodla, že nová organizace bude pobočkou Přátel Země a bude se věnovat záchraně ozonové vrstvy, kritice jaderného průmyslu a bude bránit výstavbě projektů, které by škodily přírodě a životnímu prostředí. Veřejnost se o těchto úmyslech dověděla už v sobotu 18. listopadu z novin Lidová demokracie.

To už ale došlo i na politické změny, takže vznik Dětí Země se urychlil a jejich činnost mohla v demokratickém režimu plné svobody a vymahatelného práva začít snadněji. Proto už dvacet let holt žijeme s "eko-děckama", která nestrpí bezpráví na přírodě a na zvířatech a nebojí se to dát hlasitě také vědět. A nejsou v tom sama!

Aniž je možné uvádět všechny prohry (např. dostavba jaderné elektrárny Temelín či výstavba dálničního obchvatu Plzně v jiné trase) a výhry (zastavení používání freonů, zabránění výstavbě dvou cementáren, ochrana hnízd vzácných dravců apod.), hlavní způsob práce je stejný: odbornými a právními argumenty a ve spolupráci s veřejností bránit zbytečnému ničení životního prostředí a české krajiny, pokud existují konkrétní či koncepční alternativy. A samozřejmě bez ohledu na politické, finanční či jiné zájmy a tlaky.

Tato až radikálnost si na jedné straně vysloužila velké sympatie těch, kdo už se nemají kam obrátit, a tak jsou pro ně Děti Země a další podobná sdružení symbolem odvahy a nezkaženosti. Na straně druhé vidíme značnou nelibost mocných, vlivných a bohatých, kteří mají pocit, že si jsou rovnější než ostatní a že veřejná diskuse jim jen bere "klid na práci.".

Proto také z hrstky lidí kritizujících ničení životního prostředí a porušování zákonů vytvořili po bolševicku démonický obraz nebezpečného nepřítele, který brání všemu pokrokovému a nezbytnému a chce, aby tu byl chaos a chudoba nebo dokonce návrat někam do paleolitu.

Takže pokud před více než dvaceti lety rozvracelo úspěšně budující socialistický stát několik stovek disidentů v čele s chartisty, kteří svými prohlášeními a demonstracemi na obranu lidských a jiných práv požadovali dodržování zákonů a chtěli vést diskuse o veřejných věcech, nyní obdobné požadavky na ochranu životního prostředí (údajně několika stovek laiků bez politického mandátu) erodují prosperitu demokratického režimu. Těm prvním se hanlivě říkalo samozvanci a ztroskotanci, těm dnešním už rovnou módně ekoteroristé.

Chartisté jako jeden z ostrůvků pozitivní deviace prosazovali své ideje dvanáct let, a to s vědomím, že pád socialismu nelze předvídat a že reakce tehdejších vládců proti nim byla až na hranici zdraví a života. To v demokracii jsme na tom líp. Výhodou je jistá míra svobody a práva bez přímého strachu o život.

Nicméně ani teď to není žádný med, když máme rozvíjet a bránit demokratický právní stát v oblasti životního prostředí před namyšlenými politiky, hloupými úředníky a bezohlednými podnikateli. Proto Dětem Země a jiným hlídačům zákonnosti, kteří odvážně a trpělivě brání tyto důležité veřejné hodnoty už dvacet let, přeji stále otevřenou mysl. A nevzdávat to!

Autor pracuje v neziskovém sektoru v oblasti ochrany životního prostředí. Článek vyšel dne 5. 10. 2009 v Literárních novinách.

                 
Obsah vydání       6. 10. 2009
6. 10. 2009 Proč máme v ČR i nadále degresivní daň z příjmu fyzických osob? Ema  Rousová
6. 10. 2009 Pěšáci na šachovnici Egon T. Lánský
6. 10. 2009 IDnes netuší, co je pojem férového zpravodajství Jan  Čulík
6. 10. 2009 Radarový debakl, jak o něm blouzní iDnes Miloslav  Štěrba
6. 10. 2009 Aktivismus v Idnes Jakub  Rolčík
6. 10. 2009 Britští konzervativci navrhují odsun odchodu do důchodu a daňové stimuly pro menší podniky
6. 10. 2009 Banky očekávají bankrot Lotyšska
6. 10. 2009 Nobelovu cenu v oboru lékařství získali tři vědci za práci o stárnutí
6. 10. 2009 Reforma ODS byla úpisem do otroctví Ivo  Bubeník
6. 10. 2009 Vládní krize? František  Řezáč
6. 10. 2009 Jinak se svět ocitne znovu nad propastí
6. 10. 2009 Prohry a výhry po dvaceti letech
6. 10. 2009 Proč Chicago nezískalo olympiádu: USA jsou bezpečné, ale už ne přátelské
5. 10. 2009 Diskuse mezi těmi, kteří si budou přitakávat Jan  Čulík
5. 10. 2009 Radar bez konce? Štěpán  Steiger
5. 10. 2009 Pro ty z vás, co chodí v neděli do kostela Michael  Moore
5. 10. 2009 Gore Vidal: "V USA budeme mít brzo diktaturu"
2. 10. 2009 Bránili se Romové efektivně? Jak zlepšit právní vědomí sociálně vyloučených? Pavel  Pečínka
5. 10. 2009 Jiří Paroubek: Základem je komunitní a terénní sociální práce Pavel  Pečínka
6. 10. 2009 "Opričnina podle Sorokina"
5. 10. 2009 Rozhlasová volební inscenace Štěpán  Kotrba
5. 10. 2009 Od koho máme čekat řešení Ladislav  Žák
5. 10. 2009 Brazílie je země budoucnosti - a vždycky bude Josef  Mikovec
5. 10. 2009 ČTK a Rada ČTK za hranou zákona Petr  Štěpánek
5. 10. 2009 Zábavná mediálka a konečně poslušný hřbítek nového ředitele Irena  Ryšánková
5. 10. 2009 Bžunda aneb triumf vůle Michal  Kuklík
5. 10. 2009 Papež a dalajláma: Čí jsme média... Tomáš  Koloc
5. 10. 2009 Za horizont politiky zájmů Radovan  Baroš
3. 10. 2009 Proč se nechat korumpovat, když lze zneužívat veřejných peněz? Bohumil  Kartous
2. 10. 2009 Také to září bývá běžně nadprůměrné Miloš  Dokulil
1. 9. 2009 Hospodaření OSBL za srpen 2009