Bžunda aneb triumf vůle

5. 10. 2009 / Michal Kuklík

Pan president Klaus, panečku, to je kos! V nejlepší formě je, když se svým typickým zdrženlivým úsměvem kolem úst a hlavou hrdě vztyčenou může vzdorovat všem -- a přisolit jim nějakou peprnou poznámkou.

Teď má neopakovatelnou možnost vepsat se do historie. Musí jen snést hanebný nátlak evropských mocipánů, jejich vměšování do vnitřní věci Česka, a odmítnout Lisabonskou smlouvu.

Přeji mu pevné odhodlání vytrvat v jeho pozici odmítání evropské integrace. Jak moudře pravil, bruselské jho je horší moskevského.

Měl by vyhovět přání svého přítele, vůdce britských konzervativců Davida Camerona, a oddálit ratifikaci nenáviděné smlouvy, dokud konzervativci nevyhrají na jaře 2010 volby. Ti pak vypíší o smlouvě referendum, ve kterém ji bodří Britové odmítnou. A to pak bude hned jiné kafe!

Podle české Ústavy "President republiky není z výkonu své funkce odpovědný." Avšak situace mu nakládá obšírnou odpovědnost před dějinami. Jestli se pan president zapře a zbaběle ustoupí, budu ho litovat. Zapláču pro něj.

Pikantní je, že není ničí vůdce. Táhne se za vojem jako brzdař. Český lid o smlouvě nic moc neví a není proti ní. Klaus je patetická figura osamělého střelce.

Socani s komunisty by mu naschvál mohli vypsat lidové referendum o Lisabonské smlouvě. Fuj!

Pane presidente, buďte svůj! Zachovejte českému lidu suverenitu!

(Mně by se líbila evropská federace, ale také jsem pro srandu, kdyby fotra věšeli. A je možné představit si v Evropě větší tóčo a taškařici, než kdyby president Klaus vytrval? Jak by se hlasy státníků měnily z žoviálních přes kyselé v rozzlobené a Klaus by je rozkošně komentoval ;--)

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 5.10. 2009