Protest jako hrozba národní bezpečnosti

1. 10. 2009

Video CNN: Vůči malé skupině demonstrantů proti summitu G20 v Pittsburghu byly použity sonické zbraně

KD│ Obecně vzato, vlády po celém světě ztrácejí kontrolu nad všemi klasickými zdroji státní moci, od hranic přes finance, komunikační prostředky, média, ekonomické aktivity až k bezpečnosti a obchodní výměně (všeho druhu). Celkovým výsledkem této narůstající slabosti je tendence vidět v každé formě veřejného protestu bezpečnostní hrozbu. Aby této údajné hrozbě čelilo, stále více zemí se rozhoduje pro:

  • militarizaci policie (od pětinásobného zvětšení amerických týmů SWAT během poslední dekády až milionovým polovojenským silám v Číně),
  • zavedení pravidel, jež neutralizují vyjádření nesouhlasu (mimo jiné vznik "zón svobody projevu" atd.)
  • okamžité/brzké nasazování nesmrtících zbraní (sonických zbraní, taserů, slzného plynu atd.) k rozehnání davu.

Toto úsilí takřka nepochybně povede k nezamýšleným důsledkům (můžeme už pozorovat skupiny protestujících, které se naučili čelit nové situaci organizováním rychle se pohybujícího davu prostřednictvím mobilních telefonů), napsal John Robb na serveru Global Guerillas.

Z diskuse:

Jak důležitý je fakt, že bezpečnost setkání G-20 v Pittsburghu zajišťovaly hlavně jednotky Národních gard, spíše než policie? Vím, že při zvláštních příležitostech bývají jednotky Národních gard nasazovány častěji, zejména při katastrofách, ale z minulosti si nevzpomínám na takovéto nasazení vojenských sil k zajištění rutinní bezpečnosti. Existuje více důkazů pro to, že dokonce i centrální vláda Spojených států, která se údajně těší vysoké míře legitimity, cítí, že nad věcmi ztrácí kontrolu?, napsal Scott Nance.

Jde prostě o pokračování dramatu z 90. let krátce přerušeného obdobím po 11. září. Pittsburgh zatím ve srovnání s takřka úplnou anarchií během schůzky WTO v Seattlu vypadá dost krotce.

Nicméně v širší historické perspektivě lze tvrdit, že několik posledních dekád bylo anomálií. Přinejmenším je to pořád ještě krotší než řekněme armáda a policie z přelomu minulého století, které by jednoduše protestující postřílely a umlátily. Mám za to, že to podporuje teorii, podle níž možná vstupujeme do nové éry revoluce a sociálních otřesů. Otázkou je, jaké bude hlavní heslo: Co se stane ekvivalentem marxismu v 21. století?, ptá se diskutující SJ.

Myslím, že SJ přišel se správnou myšlenkou. Jde o cyklický vývoj. V 19. století, dokonce i na samém vrcholu určité formy státní moci, byly vlády ohrožovány nezamýšlenými důsledky průmyslové revoluce - knihtiskem, vzdělaností, explozí liberálních a radikálních politických ideologií. Například vlny anarchistického teroru mají se současnou dobou mnoho společného. Můžete dokonce nalézt analogickou verzi organizace policie ve formě sítí, a to v době euroamerické odpovědi na anarchistický terorismus konce 19. a začátku 20. století, upozorňuje diskutující A.E..

Při sledování mediálního pokrytí demonstrací proti G-20 jsem si něčeho všiml. Nikdo netvrdil, že by levicová rétorika souvisela s násilnými a vandalskými činy, jich se dopustili "anarchisté".

Srovnejte to s pokrytím pravicových takzvaných "čajových parties". Zpravodajství dominovali různí "experti", kteří varovali před nebezpečím pravicové rétoriky vytvářející "atmosféru netolerance".

Myslím, že to bylo divné, protože kromě několika politicky nekorektních věcí byly "tea parties" takřka úplně nenásilné. Samozřejmě, pravičáci z toho obviňují "liberální média", ale myslím, že je za tím něco jiného.

Vypadá to, jako by se mocenské struktury více obávaly pravicového radikalismu než radikalismu levicového.

Nejsem si jist, čím je to způsobeno. Koneckonců, pravice ve své naprosté většině podporuje války v Iráku a Afghánistánu a stojí také za korporátní Amerikou. Takže proč by si měl establishment dělat více starostí s pouliční politikou pravice (která je obecně pokojná) ve srovnání s pouliční politikou levice, která má sklon k násilí?

Chápete to někdo?, ptá se diskutující Seerov.

Elity si dělají starosti s pravicovým radikalismem proto, že je pravice ozbrojená; ve skutečnosti jde o důležitý prvek politické kultury americké pravice. Nejdůležitější akty amerického politického násilí v posledních 50 letech byly spáchány pravicí. Na americké levici neexistuje takřka žádná polovojenská aktivita.

Je to spekulace, ale podle mého skromného názoru v okamžiku, kdy se ohnisko zájmu pravice přesune z kultury na záležitosti sociálních tříd, americká veřejná scéna bude destabilizována (v některých vlastenecko/miličně/supremacistických skupinách už k tomu dochází).

A kromě toho: Tvrzení, že pouliční politika levice má sklon k násilí, je nepravdivé. Možná to platí o evropské levici, ale určitě ne o americké. Hnutí za lidská práva a proti válce ve Vietnamu představovala v taktické rovině vlivný precedent (i když účinnost se vytratila). V globálním měřítku statisíce lidí pokojně protestovalo proti válce v Iráku. Většinu násilí páchá vláda na protestujících, je přesvědčen diskutující complexfatwa.

Byl jsem asi tak míli od "protestů" na Schenley plaza, monitoroval policii a dostával zprávy z místa. Zde je několik postřehů:

1) Neexistoval formální "protest" sám o sobě. Skupina idí se rozhodla shromáždit na náměstí a přitáhnout pozornost k tomu, co se dělo předtím a co považovala za zbytečnou brutalitu policie. Takhle to vypadá vždycky.

2) Policie dorazila v masovém množství. Oakland byl v posledních několika dnech svědkem demonstrace síly (projížděl jsem kolem řady policejních těžkooděnců a viděl nad svým domem bitevní vrtulník Apache). Přinejmenším někteří z policistů nepocházeli z Pittsburghu. Místní "úřady" v obavě před opakování Seattlu přisunuly policejní síly z celé země. Viděl jsem některé, co byli z Miami. Scanner zachytil příjezd plného autobusu policistů z Chicaga.

3) Vytvořil se dav přihlížejících. Náměstí leží naproti univerzitní knihovně a studentským kolejím.

4) Naprostou většinu případů vandalismu (rozbitých oken) v této oblasti má na svědomí jediný anarchista z Kalifornie. (Nebylo jasné, že nebyl místní, když ho studenti pozvali na večeři. Mám podezření, že studenti v této věci spolupracovali, ale nemohu to dokázat.) Před setměním a ještě před tím, než se shromáždil dav, byl uvězněn.

5) Sonická zbraň nebyla jen jakýmsi tlampačem (i když i ten použili). Šlo o Long Range Acoustic Device (LRAD), podobný typ, jaký byl nasazen v Iráku, na lodích, nebo během Katriny. Policie ve velkých městech toto zařízení zakoupila, ale pokud vím, tohle je poprvé, co bylo použito proti davu na území Spojených států.

6) Místní televizní zpravodajství informovalo o událostech v jejich počátečních fázích. Bylo to všechno veliké divadlo a objevovalo se v pravidelném zpravodajském vysílání v 11 večer. Nicméně těsně před tím, než došlo k nasazení plynu, se místní stanice odmlčely a nikdy už se k tématu nevrátily.

7) Na scannerech se před tím, než došlo k přepojení na taktické frekvence, které nedokážu monitorovat, opakovaně objevovaly odkazy na zahájení operace "kladivo a kovadlina".

8) Davu bylo nařízeno, aby se rozešel, ale ve stejný okamžik mu policie neponechala žádnou ústupovou cestu. Policisté blokovali potenciální východy. Někteří lidé byli uvězněni ve vnějších schodišťových šachtách, kde policie blokovala horní i spodní východy, zatímco dovnitř vnikal plyn.

9) Někteří policisté jednali velmi profesionálně. Jiní se chovali jako hrdlořezové. Jedním z vrcholných okamžiků byla chvíle, kdy policie z kampusu odmítla vpustit outsidery na kolej. Nezastavila je, ale zpomalila postup městských i dalších sil a poskytla tím lidem šanci vydechnout si.

10) policisté si byli dobře vědomi toho, co smí být ve zprávách. Monitoroval jsem pronásledování přerušená kvůli obavě, že budou monitorována zpravodajskými štáby.

11) Ačkoliv lidé začali být propouštěni, policie zadržuje jejich majetek. Existují obavy, že fotoaparáty a mobilní telefony budou vymazány.

12) Většina města je ráda za návrat k normalitě. Někteří lidé jsou velmi, velmi naštvaní, shrnul přímo z Pittsburghu Daniel McIntosh.

Celý článek v angličtině: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 2.10. 2009