Zjevení Panny Marie papeži a Gabriele

28. 9. 2009 / Miloslav Štěrba

Zaměstnání mi umožňuje několikrát do roka provázet moravské poutníky do mariánského místa v Lurdech. Proslulé francouzské městečko v podhůří Pyrenejí už navštívily tisíce mých spoluobčanů. Lurdy loni navštívil také papež, neboť křesťanská Mekka slavila 150 let od zjevení Panny Marie chudému děvčátku Bernadettě Soubirouxové. Třebaže její tělo spočívá v klášteře v Nevers, kousek pod Paříží, poutníci si plní životní sen -- poznat Lurdy, vykoupat se v tamní "zázračné" vodě, vypít pár doušků vody, prožít sounáležitost s ostatními věřícími během mše v podzemní bazilice nebo přímo u jeskyně, kde se božská bytost zjevila Bernadettě.

Ale i naplnit předsevzetí spojená s dětmi, rodinou, přáteli. Můj poslední zážitek z cesty do Lurd se jmenuje Gabriela.....

V recepci městečka sv. Petra v Lourdes mi podávají telefonní sluchátko. Volá představená kláštera karmelitek. Přeje si, aby někdo z české skupiny přišel navštívit její chovanku z Čech, která je už tři roky v  klášteře. Vyhledal jsem Marii a Elišku z hradišťské Charity. Obě ochotně souhlasily. Navíc, přítelkyně Elišky má dceru u karmelitek v Dačicích, je proto zvědavá, jak žijí jeptišky ve Francii.

O dvě měsíce později přijíždím znovu do údolí pod stále zasněženými Pyrenejemi. V autobuse se mnou cestuje i taška s českým chlebem a buchtami od rodičů Gabriely. Domluvím si schůzku a v polední přestávce vyrážím za „bosou“ karmelitkou (tzv. obuté mají méně přísná pravidla pobytu v klášteře). Oddělena mříží v návštěvní místnosti, veselá, s úžasnou srdečností mi vypráví o překvapené Elišce, která v ní minule poznala dceru své známé. „Eliška nemohla půl hodiny ani mluvit.“

Nejde nemyslet na její rodiče, kterým doma v Otrokovicích po složení přijímacích zkoušek na matematicko-fyzikální fakultu v  Praze oznámila, že odchází do kláštera. Oduševnělá dívka, která tráví léta za zdmi historické budovy obklopena jen přestárlými řádovými sestrami. Bez možnosti vycházek do města. Bez televize, bez rádia, bez hudby, beze všeho, čím jsme my zahrnováni a jí neschází. „Ano, češtinu tu mám taky! Někdy po ránu slyším od jeskyně, jak tam zpívají české a moravské písně.“

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 25.9. 2009