Nejsme dojatí dojemnou péčí politiků o blaho nás všech?

27. 9. 2009 / Miloš Dokulil

Copak nebylo součástí té celkové režie, když se na rok 2010 již rýsoval na obzoru deficit málem kolem 300 miliard Kč, že po neslavném pádu Topolánkovy vlády nakonec došlo rychle k úmluvě dvou hlavních rivalů (za jisté asistence parlamentního i neparlamentního komparsu dalších stran) na sestavení politicky nepolitické vlády Fischerovy?

Ta měla tahat kaštánky z deficitního ohně, pokud se přímo v některých hlavách (hádejte?) už nejiskřilo nadějí, že to rozfoukáme do těch 300 miliard deficitu, jakmile bude jednou nějakých těch 250 miliard "na stole". A my nic, my muzikanti: volby stejně budou, až se mouřenín předvede v PČR se svým rozpočtem na příští rok; a my přece za to nemůžeme, co upekla "úřednická vláda", viďte? (Dokonce když se signalizovalo těch nějakých rámcových 250 miliard Kč deficitu, ozvaly se statečné hlasy, že to přece není "konečná částka"!)

Teprve pak se kosmeticky vylíhlo těch cudnějších (a už méně stravitelných) 230 miliard Kč deficitu. A ozvěna, že to takto řešit "je složité", ne-li "nemožné". My (rozumějme: ti naši nejlepší z nás, co nás vedou za ručičku) víme, že se musí na penězích přidat těm i oněm. A jsou jich miliony, těch potřebných. (Možných a že by vděčných voličů?)

Že bylo možné bez velkého hluku mít v minulosti tohoto teritoria také svým způsobem vyrovnané rozpočty? Třeba ještě v oněch -- už málem dávných? -- privatizačních časech, se stamiliardami málem na rozdávání? Kupodivu také v řadě ne zrovna "dávných" let bylo možné šikovně přesouvat aktiva na nemálo odlišné účely, zvláště když "je všechno tak hrozně drahé"... A nemálo se může smát nejeden proslulý politik (i když v ní třeba dnes již funkci nemá), kolik si lze v této branži "přivydělat bokem". Neocenitelné jsou kontakty nebo přímo zakázky bez výběrového řízení (ale i s ním, pokud v komisi "máme své lidi"). Samozřejmě že teď mluví z pisatele bledá závist.

Včera a dnes (25. 9. 2009) se vede v PČR boj o naši existenci (o vylepšení našich nominálních příjmů?). Nebo je to jenom předvolební exhibice?

Zrovna včera jedna právnička (mj. také předsedkyně Britské rady) si posteskla nad tím, že je "britská politika v potížích". Napsala "v trablu". Neboť takto ten anglický výraz dávno zdomácněl v českých ústech. Její jméno: Helena Kennedy(ová). Hned úvodem svého článku http://www.opendemocracy.net/blog/ourkingdom/ourkingdom/2009/09/24/a-call-from-helena-kennedy-to-ods-uk-readers konstatovala, že "naši politikové" zneužívají výdaje. Samozřejmě že psala o anglických politicích. Ti čeští myslí přece především na blaho svých voličů! Že také svými rozmanitými návrhy a hlasováním víceméně stále pracují s finančními prostředky, z nichž nemalou sumu tvoří daně jejich obětavých voličů i nevoličů, nebudiž zdůrazňováno.

Paní Kennedyová si posteskla vzápětí nad tím, že se politikové klidně dopouštějí přehmatů. Klidně ignorují i ty zákony, které sami odhlasují. V nejhorším, když se na to přijde, zaplatí pokutu a fungují beztrestně na svých místech dále. Také proto (v tak "demokratickými tradicemi" prosáklé zemi, jakou je V. Británie) chce dosáhnout konečně zpětnovazební kontroly ZDOLA a zakládá hnutí s názvem POWER2010. Ví, že britští poslanci jsou nepoučitelní. (Ještě že na české politické scéně stále publikum důvěřivě čeká "na Godota"!)

Politika se nedá dělat zadarmo. Také proto se jen problematicky hledají alternativy za stávající "trvalky"... A potom: copak není dost nahlas nám občanům tlumočeno, jak se o nás obětavě hlasatelé "našich zájmů" ucházejí? Třeba i za cenu pádu té (další) vlády, která si teď troufla snížit i ten "uklidňující" deficit 230 miliard o celou třetinu? S tím, že se musí více šetřit? (Není na místě se ptát: Kdo tohle účetní dědictví spískal? Copak je tohle výlučně nechtěným dárkem ekonomické "recese", která už údajně začíná končit?)

Vytisknout