"Americká krása" aneb Dnes jsme všichni Poláky

17. 9. 2009 / Karel Dolejší

Když jsem v noci objevil informaci amerického konzervativního analytika Garryho Schmitta o oficiálním ukončení středoevropské části amerického projektu protiraketové obrany, dost dlouho jsem váhal, zda ji na Britských listech v této podobě vůbec zveřejnit. Vypadala vlastně ze všeho nejvíc jako provokace americké pravicové opozice. Dnes je totiž 17. září - a právě ve stejný den před 70. lety vpadla vojska SSSR na základě tajných ustanovení paktu Molotov-Ribbentrop do zad Polákům ze všech sil se bránícím německé invazi ze západu a jihu. Nechtělo se mi tedy věřit, že k oznámení definitivního rozhodnutí o zrušení základny by si Washington vybral právě tento symbolický den, když je přece sdostatek známo, že si Varšava od počátku přála americká vojska na svém území právě kvůli historicky daným obavám z Ruska. Jak se ale ukázalo, Schmitt měl pravdu - a zase tedy jednou sledujeme ukázku beznadějné pachydermatičnosti supervelmoci...

Neexistuje a nikdy neexistovalo nic jako redakční názor Britských listů na plánovaný radar v Brdech (na rozdíl třeba od redakčního názoru Hospodářských novin); můj soukromý názor na projekt byl ale od počátku negativní, a to nejprve z důvodů převážně politických (vážné riziko destabilizace poválečného systému mezinárodní bezpečnosti), a jak informace přibývaly, stále více i z důvodů technických (vykonstruovanost hrozby íránských mezikontinentálních raket, nefunkčnost protiraketového systému, nevyjasněná zdravotní rizika projektu). Měl bych tedy nyní s radostí oslavovat, že věci dospěly tam, kam jsem si tak dlouho přál, aby dospěly. Ovšem forma, jakou Američané konečné rozhodnutí právě sdělili Varšavě, mi v tom bohužel naprosto zabraňuje.

Pro polské národní cítění bude patrně zmíněný krok velmi zraňující, byť se již před časem leccos proslýchalo, a byť Obamův poradce Zbigniew Bzeziński premiéru Tuskovi vlastně sdělil odmítavé stanovisko případné budoucí Demokratické administrativy k základně již vloni na jaře, během oficiální návštěvy polské vládní delegace v USA. Od Obamovy administrativy, jež za jednu z hlavních priorit vyhlásila odstranění nedůvěry a špatného jména vzniklých během Bushova prezidentství, jsem takové naprosté tlustokožectví a ignoranci kulturního kontextu přece jen nečekal. Vlády ve Varšavě i v Praze mají nyní bezpochyby závažný námět k přemýšlení o tom, co to vlastně znamená být v postavení spojence USA a co si myslet o "transatlantické vazbě".

Těch 70% občanů, kteří nikdy nechtěli na našem území americkou základnu, nyní žádám o jedno: Pokud budete slavit konec radaru, vzpomeňte prosím krátce také skutečnosti, že u sousedů mají právě dnes důvody k veselí značně menší - a že to tedy vrhá jisté světlo i na naši vlastní situaci.

V dnešní den jsme všichni Poláky.

Americká protiraketová základna v České republice | Radar v Brdech - klíčové argumenty | Barack Obama a jeho politika
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 17.9. 2009