Osobní zkušenost s "moudrostí davu"

14. 9. 2009

Osobně mám jednu osobní zkušenost s "moudrostí davu", píše Jan Potměšil. V rámci her konaných na jednom supervizním víkendu dobrovolnické neziskovky jsme dostali úkol, abychom každý sám za sebe určili pořadí důležitosti předmětů, které jsme zachránili "při ztroskotání v přírodě", několik set kilometrů od původního cíle -- patřily sem např. lano, plachta, zápalky, sekera, tužka atd. (celkem asi 20 věcí) -- každý počtem bodů ohodnotil důležitost každého jednoho předmětu a stanovil si tak pořadí od nejdůležitějšího k nejméně důležitému, resp. pořadí přednosti věcí, které by oželel a které méně. Nikdo se nesměl s nikým radit.

Pak jsme své hodnocení "zveřejnili" a určil se "bodový průměr", resp. "kolektivní hodnocení" každé jednotlivé věci. "Kolektivně stanovené" pořadí se téměř shodovalo s pořadím uznávaným odborníky na přežití, pouze jeden z členů skupiny se svým pořadím s "uznávaným" pořadím shodoval (tedy převyšoval naše "kolektivní hodnocení"), ostatní se více či méně (spíš více) lišili. Poselstvím hry byl poznatek, že jako kolektiv přežijeme (dokážeme řešit problém) spíš než když každý bude "hrát" sám za sebe.

Vytisknout