Obětí operace Kondor měl být i brazilský prezident s českými kořeny J. Kubitschek

5. 9. 2009 / Jozef Bohumil Ftorek

Juscelino Kubitschek (* 1902, v úřadu prezidenta 1956 - 1961), Brazilci označovaný často ve zkratce jako JK (žlta - ka), byl jednou z vůdčích osobností brazilské sociální demokracie. Tragicky zahynul za nikdy nevyjasněných okolností v srpnu 1976 poblíž Rio De Janeira při autonehodě. Podle přesvědčení příbuzných a přátel, stejně jako některých informací brazilských médií se měl on i několik jeho spolupracovníků včetně Kubitschekova viceprezidenta Joăo Goularta stát obětí vražedného spolčení -- "operace Kondor". Goulart zemřel v Argentině ve stejném roce jako JK údajně na infarkt. Pitva provedena nebyla.

◄ Česká televize na totéž téma

Operace Kondor, tajná vojensko-policejní akce několika jihoamerických vojenských diktatur (Argentiny, Chile, Brazílie, Paraguaje a Uruguaje) měla armádním režimům zajistit politickou stabilitu, a to fyzickou likvidací diktaturám nepohodlných lidí. Cílem nelítostné represe zejména v sedmdesátých letech byli především levicově nebo demokraticky orientovaní politici, intelektuálové či odboráři.

Castrův příchod k moci na Kubě v roce 1959, a karibská krize v říjnu 1962, která představovala i jeden z kritických okamžiků studené války, ohrozila plnou kontrolu a tradiční dominanci USA na západní polokouli. Castrova komunistická Kuba se stala nejenom klíčovou sovětskou ponorkovou a radarovou základnou v sousedství USA, ale i exportérem socialistické revoluce do okolních zemí.

V rámci tehdejší studenoválečnické doktríny Washingtonu, bránění šíření komunismu ve světě, Spojené státy podporovaly prostřednictvím tajné služby CIA i krajně pravicové, vojenské diktatury, notoricky známé hrubým porušováním lidských práv. Ty si v tomto ohledu často nezadaly s režimy komunistického bloku. V daném, srovnatelném období, tedy zejména v sedmdesátých letech ho svoji brutalitou významně předčily. S nástupem Jimmyho Cartera do úřadu prezidenta Spojených států v roce 1976, ale bezvýhradná podpora, kterou vojenským diktaturám v Latinské Americe projevovali jeho předchůdci, výrazně polevila. Jimmy Carter, především na počátku svého úřadování, nadřazoval ideu lidských práv tehdejším pravidlům reálné mocenské politiky.

Odpovědí vojenských diktatur na dočasnou ztrátu dříve bezvýhradné podpory Washingtonu byla právě přísně tajná operace Kondor. Ta umožňovala vojenským režimům nenápadnou likvidaci bezprostředně i potenciálně nebezpečných osob, a to na území všech zemí, které se na tajné operaci prostřednictvím dohody svých vlád podílely.

K první velké a plošné selekci pučistům nebezpečných lidí zpravidla došlo už bezprostředně po armádním převratu. Světoznámým příkladem se stala internace vojenskému režimu nepohodlných lidí na sportovním stadionu v Santiagu de Chile v roce 1973. Tu po svržení Allendeho demokraticky zvolené vlády nařídil vůdce převratu generál Augusto Pinochet. Po protestech světového společenství, už si však Pinochet v budoucnu nemohl veřejně něco podobného dovolit. Operace Kondor nabízela řešení. Nenápadnou a bezpečnou eliminaci oponentů. Diktaturám nepohodlní lidé, zejména v Chile a v Argentině, mizeli po tisících beze stopy. V Argentině se hovoří až o třiceti tisících obětí, které zmizely v Atlantiku daleko od pobřeží. Další lidé zahynuli shodou podivných okolností a nikdy neobjasněných nehod.

V sedmdesátých letech, kdy vojenský režim v Brazílii trochu "povolil opratě" , Kubitschek se vrátil z několikaletého nuceného exilu, svitla i naděje na možné obnovení dřívější vlády demokracie. V průzkumu veřejného mínění ze sedmdesátých let, získal JK - jako možný - perspektivní kandidát na prezidentský úřad nadpoloviční většinu hlasů všech respondentů. Jeho velká popularita i pověst demokrata se mu mohla stát osudnou.

Juscelino Kubitschek potomek z rodiny českých přistěhovalců, je ve světě znám především jako zakladatel hlavní brazilské metropole -- Brasílie, a jako strůjce úspěchu domácího průmyslu. Úspěšnou a hektickou výstavbou hlavního města země - Brasílie se na přelomu padesátých a šedesátých let zapsal prezident Kubitschek nejenom do povědomí světa, ale především do srdcí většiny Brazilců. Osídlení vnitrozemí bylo po staletí pro Brazilce velkou výzvou. Až výstavba politického centra země na náhorní plošině ve federálním státě Gojás, 1 000 kilometrů od pobřeží, byla jejím faktickým naplněním. Přestěhování hlavního města z Rio de Janeira do Brazílie v roce 1960 znamenalo psychologický obrat ve vnímání, většinou nehostinného vnitrozemí a v přístupu k jeho osídlení. Splnilo se tak i přání mnoha obyvatel největšího státu Latinské Ameriky, které odrážela už ústava z roku 1891 -- zbudování nového hlavního města. Kubitschekův monumentální památník v Brasílii vystavěný v roce 1986 z výtěžků celonárodní sbírky je spolu s budovou Národního shromáždění nebo Niemeyerovou katedrálou zjevení Panny Marie hlavní dominantou nejmladší, architektonicky i urbanisticky jedinečné světové metropole.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 4.9. 2009