24. 8. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
24. 8. 2009

Před volbami -- a po volbách?

Když funkcionáři politické strany hovoří o blížících se volbách, zdůrazňují vždy nutnost, aby všichni straníci a sympatizanti zapomněli na zájmové rozmíšky, zachovali se zodpovědně a jako jeden muž zatáhli za stejný konec provazu. Jsme přece všichni stejní. Máme stejné životní podmínky, stejné starosti a zájmy, tedy i stejnou cestu.

Další z mnoha sofismat, kterými Pánové krmí naše poddané uši, říká, že politická strana je „u moci“ jen tehdy, když sestavuje jednobarevnou vládu. Částečně u moci je tehdy, musí-li znásilňovat svou vůli koaličními kompromisy a nakonec: není-li strana přizvána k sestavování vlády, nevládne. V opozici nemá vliv a její členové jsou všichni stejně bezmocní, mocnými ignorovaní, společensky neprivilegovaní a div ne hladoví – úplný plebs.

V podmínkách neustále se měnících koalic, sestavovaných zuřivě a téměř za každou cenu, kdy ke znásilňování stranické vůle dochází příliš snadno, je proklamovaný idealismus jen ztěží uvěřitelný. Z toho pak vyvěrá deziluze a demoralizace v členské i voličské základně. Vedení strany si uvědomí, že potřebuje účinnější motivační metodu. O přemýšlející a pochybující osobnosti už záhy nestojí, takže veškeré předvolební psaní a povídání se omezuje na strašení, opakování prázdných frází (kterým často nevěří nikdo, ani jejich původci) a na všelijaké manipulace s člověkem.

Mimoparlamentní strana, která ještě neměla příležitost „zapojit se konstruktivně“ a participovat na omezené, tedy formální demokracii v „orgánech moci“, bude snad ještě stranou čistou a uvnitř demokratickou, protože nezkorumpovanou a rovnostářskou. Bude též častěji postavena na silném ideálu. Avšak účastí strany v oficiální (tedy reprezentativní, autoritativní, legitimní, konstruktivní) mocenské hře, se mění její postavení ve společnosti a její vnitřní struktura.

Výkon moci v orgánech moci i ve straně samotné se brzy stává „odbornou činností“ vyhrazenou více či méně privilegované společenské skupině. Neměli bychom si dělat iluze: privilegovaná vrstva má své vlastní city a zájmy. Řeší především svou vlastní „sociální otázku“, přičemž tento rys je o to silnější, o co pevnější a neotřesitelnější je její postavení nad vrstvami neprivilegovanými. Kontrolní zpětná vazba je nepohodlná, a proto je cílevědomě oslabována. Vrchnost si zvyká na moc a bohatství, řadoví členové a sympatizanti na zodpovědnost a konec provazu.

Nechce se mi věřit, že by privilegované osoby z různých politických stran cítily vůči sobě navzájem opravdovou zášť, i když to tak v televizi někdy vypadá. Vždyť mají stejné, nebo velmi podobné společenské postavení. Spíš to vypadá, že obraz nepřítele-zloducha slouží jen k neutralizaci vnitřních tlaků. Každá politická strana, která chce důvěryhodně spojovat své jméno s demokracií a žádat na základě toho můj hlas, musí nejprve prokázat, že demokratické principy dokáže zavést a udržet v praxi ve svém vlastním nitru.

Asi těžko bude demokracii v celospolečenském měřítku protlačovat strana jednoho muže, strana pod vlivem kapitálu, nebo strana bezmocně se podřizující silným a nikým nekontrolovaným elitám. Otázkou je, zda do poslanecké sněmovny kandidují zástupci politické strany, která by se fungující vnitřní demokracií mohla pochlubit. Zda známe politickou stranu schopnou:

  • naplnit poslanecké lavice, ministerské posty a kanceláře ministerských náměstků schopnými a bezúhonnými lidmi ?
  • pochlubit se aktivní, svět v souvislostech chápající, sebevědomou, hrdou a svobodomyslnou členskou základnou, schopnou dlouhodobým tlakem „zdola“ kontrolovat své zástupce a udržet je na uzdě ?

Otázka vnitřní struktury politické strany není druhořadá. Kulturní poměry uvnitř zavedené budou bezpochyby exportovány a vnuceny celé společnosti. Proto je tato věc pro občana-suveréna v pravdě bytostnou záležitostí. Jak se volič může dozvědět to, co chce? No nijak, zůstane-li pasivní. Zamysleme se na chvíli: je to opravdu náhoda, že politikům nevadí nespokojenost, deziluze, demoralizace a rezignovanost širokých vrstev společnosti - nepřekročí-li ona nespokojenost určitou kritickou mez, nebo je za tím nějaká zákonitost? Jedinou rozumnou nadějí na změnu k lepšímu, zdá se mi, zůstává naše osobní účast a aktivita. Nikdy nekončící aktivita.

Nechť si každý občan, volič a suverén, který chce kritizovat s dávkou autority, vytipuje stranu, která je mu ideově a programově nejbližší. Ať se zvedne zpoza té pece, za kterou leží a začne chodit na schůze. Volba politické strany, o které neví vůbec nic, není ničím jiným než otřesnou nezodpovědností.

Občan nemusí vstupovat hned do strany. Většina ze stran, ne-li všechny, touží lapit novou ovečku, a ta, aby se nevyplašila, nebude do ničeho nucena. Takto, jako návštěvník, může náš občan navštěvovat i několik politických stran a v rámci každé z nich vícero základních organizací. Neexistují totiž dvě stejné. Po určitém čase, dejme tomu do roka a do dne, si občan udělá obrázek, zprůměruje si to a pozná tak v základních bodech charakter „své“ politické strany.

Když už se rozhoupe k aktivnímu poznávání a naváže kontakt (v telefonních seznamech a na webových stránkách se dají najít bez problémů příslušná kontaktní čísla a adresy), měl by především sledovat slova a činy, poté kolektivní zvyklosti racionálního charakteru a společné fetiše – tedy, zda jde o kolektiv nebo o sektu.

A dále: diskutuje se v základních organizacích o něčem? Pokud ano, jsou to důležité věci nebo prkotiny? Hledí se při jednání na silné ideové principy, nebo na formalismy typu „slušnost a politická korektnost“? Sepisuje se „výstup“ z jednání? Kdo jej sepisuje? Není to náhodou nějaká dominantní mocenská skupina? Bojuje se o každé slovíčko, nebo se pokorně schválí první návrh? Kam se zápis posílá, co se tam s ním děje a jaká je reakce? Dodržují se stranické stanovy, nebo byly sepsány jen proto, že podle litery zákona, politická strana stanovy mít musí?

Obávám se, že ve druhém stadiu poznávání strany, bude i velmi flegmatický volič mírně znechucen: jakým způsobem jsou nominováni a vybíráni delegáti celostátního sjezdu strany a kandidáti do orgánů moci? Diskutuje se o profilu těchto osobností tak, aby to odpovídalo společenskému významu funkce? Mají delegáti a kandidáti vlastní názory? Mluví o nich často a bez ohledu na vlastní prospěch, nebo mluví jinak v základních organizacích a jinak v odborných komisích či orgánech moci? Co když nemluví vůbec, aby náhodou něco nezkazili? Odpovídají bez vytáček na otázky, i ty nepříjemné, nebo se stydí? Zkrátka: jsou to dospělí hotoví lidé, nebo přerostlé děti? Bojovníci za pravdu, nebo loutky?

A v neposlední řadě: vyvozují zodpovědní funkcionáři důsledky z volebních porážek, nebo se drží koryt bez ohledu na budoucnost strany a společnosti? Co s tím dělá členská základna? Aspiruje na výkon své vlastní suverenity, nebo už dávno rezignovala? Zaslouží si hlasy voličů, nebo nezaslouží?

Není vůbec podstatné, ke které části politického spektra tíhnete. Chcete-li se dožít změny, aby odpovídala obrazům, jež nosíte v sobě, nečekejte, až se stane zázrak. Zázraky nejsou. Zapojte se. Buďte aktivní a neúnavní, drzí a nepoddajní jako lvi. Z ovčanů a kývalů krysy strach nemají.

                 
Obsah vydání       24. 8. 2009
24. 8. 2009 "Topolánek z vojenského gymnázia vyhozen nebyl, byl to vzorný student" Pavel  Skácel
24. 8. 2009 Skotský ministr spravedlnosti stojí plně za propuštěním Libyjce
24. 8. 2009 Kdo byli skuteční atentátníci?
24. 8. 2009 Skotsko jako pitomá zemička plná despotů a levicových ateistů
24. 8. 2009 Skotsko se zachovalo propuštěním al-Megrahiho neuvěřitelně slušně
24. 8. 2009 Londýnská vláda se pokrytecky distancuje od rozhodnutí o propuštění Libyjce
22. 8. 2009 Tři ekonomiky, jediná termodynamika a skutečný původ bohatství národů Jindřich  Kalous
24. 8. 2009 Co nám říká pan prezident "dvacet let poté" Daniel  Strož
23. 8. 2009 Češi žijí v totální manipulaci Daniel  Strož
24. 8. 2009 K totální manipulaci: Dvacet let svobody...
22. 8. 2009 Michael  Marčák
24. 8. 2009 Mezinárodní vztahy Česka a Evropska na pozadí baltského incidentu Egon T. Lánský
24. 8. 2009 Praha orientální Martin J. Kadrman
24. 8. 2009 Před volbami -- a po volbách? Michal  Kesudis
21. 8. 2009 Věda, vzdělanost, kultura a veřejný prostor v likvidaci Jan  Matonoha
21. 8. 2009 Demonstrace Stop tunelování české vědy a kultury
24. 8. 2009 Vzkazy akademikům od kolegů z blogů až za vodou Ivo V. Fencl
24. 8. 2009 Zelenka, který se "musí nějak živit" Štěpán  Kotrba
23. 8. 2009 Britští konzervativci požadují časový plán pro stažení vojsk z Afghánistánu
24. 8. 2009 Výsledky afghánských voleb zpochybňovány
24. 8. 2009 Vysocí britští státní úředníci kritizují prezidentský styl Brownovy a Blairovy vlády
24. 8. 2009 Lobbying: zájem soukromý a jeho vztah k zájmu veřejnému Jan  Petrtyl
24. 8. 2009 Stručná vzpomínka nejen na rok 1969, neboli Nejen na cestách se toho člověk hodně dozví Uwe  Ladwig
24. 8. 2009 Rusko hodlá obnovit výrobu Ruslanů
23. 8. 2009 Bouře ve sklenici vody a "pomsta až za hrob" Jan  Čulík
24. 8. 2009 Prospěje nám dialog ČSSD s bývalým prezidentem Havlem? Milan  Sova
24. 8. 2009 Přijede děda Benedikt proměňovat krabicové víno na krev? Wenzel  Lischka
24. 8. 2009 Vznešené rody Jacques  Prévert
24. 8. 2009 Moc za jakoukoliv cenu jako bezcharakterní a všeho schopný hybatel dějinných procesů Štěpán  Kotrba
24. 8. 2009 Svět neovládají generálové a tajné služby Jan  Čulík
24. 8. 2009 V Asii a v Jižní Americe se Spojené státy chovaly stejně hnusně jako Sovětský svaz Darina  Martykánová
23. 8. 2009 CIA vyhrožovala vyslýchanému vězni vrtačkou a pistolí
21. 8. 2009 Pro malý národ je sebevražda uctívat geopolitiku Karel  Dolejší
21. 8. 2009 Sovětský svaz: Ubohá supervelmoc, jejíž bezpečnostní problémy "muselo" vyřešit zotročení Československa Jan  Čulík
21. 8. 2009 Rusáci -- politická frustrace, ponížení a ztráta nadějí, nebo nevyhnutelnost v bipolárním světě? Štěpán  Kotrba
21. 8. 2009 O zdravotním pojištění v ČR Jan  Čulík, Barbora  Hodková-Knobloch
21. 8. 2014 21. srpen 1968 očima autorů Britských listů v minulých letech
21. 8. 2012 Proti zapomnění a manipulaci: O co šlo v roce 1968
21. 8. 2012 Sedm pražských dnů v srpnu 1968 a další klíčové dokumenty
20. 8. 2009 Maďarsko oslavilo, jak před dvaceti lety způsobilo pád komunismu v celé Evropě Jan  Čulík
20. 8. 2009 To to uteklo Jan  Čulík
20. 8. 2009 Historie: Co vedlo k pádu komunismu: 1988 - Československo na rozcestí? Jan  Čulík
10. 8. 2009 Hospodaření OSBL za červenec 2009