O VĚDECKÉM VÝZKUMU:

Kromě emocí je třeba použít také základní fakta

4. 8. 2009

S chutí jsme si přečetla článek H. Bíly reagující na krácení peněz na výzkum v Akademii věd. Článek je jasný, věcný, klade otázky k zamyšlení. Totéž se ale podle mého názoru nedá vůbec říci o odpovědi paní Říhové. Je ale těžké na něco konkrétního v jejím článku reagovat, podle mého názoru se skládá hlavně z jakýchsi emotivních výkřiků. Alespoň se tedy pokusím..., píše Alice Valkárová.

Už první věta jako reakce na článek H.Bíly, " nákladovost výzkumu je obrovská, je-li výzkum dražší než jeho význam, nikdo ho financovat nechce", svědčí o tom, že paní Říhová nechápe vůbec definici základního výzkumu, alespoň tedy toho, který hlavně probíhá v Akademii.

Nemůžeme přece předem vědět, jaký bude význam teď probíhajícího základního výzkumu!

Výsledky základního výzkumu se dostávají do praxe po mnoha desítkách let a mnohdy ani to ne. Proto se tomu také říká základní výzkum! Kdysi se prý ptali vynálezce elektromagnetické indukce M. Faradaye, k čemu ten jeho vynález je. On prý odpověděl, že to umožní konstruovat hezké hračky pro děti. Vůbec tedy nepochopil význam svého objevu, bez něhož si dnes život v moderní společnosti nedovedeme ani představit.

To, o čem paní Říhová píše, je výzkum aplikovaný. Jedině tam má význam mluvit o výrobní lince, zaměstnancích atd.

Píše o tom, že si váží popularizační činnosti biologů a historiků a že ti dělají pro to, abychom věděli o jejich výzkumech, hodně práce. Jenomže jaksi opomíjí (možná proto, že jí je tento obor méně blízký a méně ji zajímá), kolik se toho dělá pro popularizaci třeba fyziky a astronomie.

Stačí jen připomenout velkou kampaň, která proběhla vloni kolem otevření collideru LHC v CERNu nebo kolik se toho píše o Hubblově teleskopu atd. Nedá se tedy říci, že by vědci, zabývající se základním výzkumem seděli v jakési věži z kosti slonové a nezajímalo je, co si o jejich činnosti myslí ostatní.

Znám spoustu fyziků ve svém okolí, kteří popularizaci věnují hodně energie, vědí, že je důležitá a že daňoví poplatníci mají právo vědět, co se za jejich peníze ve vědě podniká.

Záleží ale i na médiích, zda jsou ochotna jejich články tisknout. Média obecně raději sáhnou po článku o tom, kde, kdo s kým, proč a za kolik, ...i když jsou vzácné výjimky.

V čem zásadně nesouhlasím, je však hodnocení našeho vysokoškolského studia -- a není to proto, že na vysoké škole pracuji. Ani já se dnes nemohu spolehnout na znalosti, kterými mně vybavila před 35 lety vysoká škola.

To, co jsme se tehdy učili, je dnes už zastaralé, některé důležité činnosti, bez kterých si dnes svou práci ani nedovedu představit, např. programování nebo práce s počítačem, se na vysoké škole ještě ani nepřednášely.

Čím mně ale vysoká škola do života vybavila, nebyl ten papír, o kterém píše paní Říhová, ale postupy jak řešit problémy , kde a jak hledat informace a jak se stavět k tomu novému, s čím jsem se pak stále setkávala.

Pokud to paní Říhovou její škola nenaučila, studovala na špatné škole.

Ale to neplatí jen pro naše vysoké školy. Mám dost velkou zkušenost s tím, jak se uplatňují na trhu práce i absolventi vysokých škol v zahraničí, konkrétně např. v Německu. Tam, si čerstvý nositel titulu PhD z oboru fyzika nemusí vůbec naříkat, že by nesehnal práci.

Není to proto, že získal nějaké speciální znalosti z teorie Lebesgueova integrálu, ale proto, že je okamžitě schopen řešit situace a problémy, které mu jeho firma (zabývající se třeba výrobou letadel nebo mobilních telefonů) uloží.

Budete se možná divit, ale naši absolventi v konkurenci s těmi zahraničními vůbec nezaostávají. Mám možnost to sledovat od r. 1989. Tenkrát chyběla našim studentům pouze slušná znalost angličtiny a zdravá průbojnost.

To se ale změnilo, naši studenti jsou dnes stejně dobře vybaveni a schopni pracovat v zahraničních laboratořích jako ti zahraniční. Pokud tedy píšete, že naše maturity a diplomy nechce nikdo v zahraničí uznat, nevíte, o čem mluvíte. Vašemu článku by slušelo, abyste uvedla kromě obecných, více méně emotivních dojmů také nějaká fakta.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 4.8. 2009