Život je riskantní záležitost

27. 7. 2009

Jedinou jistotou v životě je, že umřeme. Naši předkové to věděli dobře. Válka, hladomor, mor a smrt, tito čtyři jezdci Apokalypsy, jsou s námi od počátku světa. Jedním z nejčastějších epitafů na pomnících viktoriánské Anglie je "Uprostřed života je smrt!" Je to velmi deprimující. Bohužel, riziko, že zemřeme, je pro nás všechny stále ještě stoprocentní," píše profesor Karol Sikora v týdeníku Observer v reakci na hysterii v Anglii ohledně epidemie prasečí chřipky.

Žijeme v divoce sobecké, konzumeristické globální společnosti, kde všechna řešení nalézáme na internetu. Jsme posedlí celebritální kulturou, plnou triviálních nesmyslů. Jak může prostý virus chřipky způsobit v moderní Anglii tak obrovský chaos a proč se tak strašně bojíme? Konec konců, zatím zemřelo na prasečí chřipku v Anglii jen 26 lidí, daleko méně než kolik lidí za stejné období umírá na silnicích. Podívejme se na to z větší perspektivy. Každý den umírá na světě 6000 dětí na dehydrataci v důsledku průjmů. Je to obrovská osobní tragedie, které lze zabránit za méně peněz, než stojí láhev vína či balíček cigaret, ale zajímáme se o to? Zdá se, že ne. Je to daleko.

Zdravotní riziko je zvláštní věc. Jak napsala velká feministická spisovatelka Susan Sontagová, všichni máme dva pasy - jeden pro království zdravých lidí a jeden pro království nemocných. Nemáme možnost si zvolit, který kdy budeme používat. Jakmile utrpíte infarkt, dostanete rakovinu nebo třeba jen chřipku, vydáváte se na cestu, po které jste nikdy nešli. Je to objížďka, jejíž cíl je nejistý.

Prasečí chřipka se stala moderním moderm - je to současná verze černé smrti, která před více než 600 lety zlikvidovala třetinu Evropanů.

Předsavte si vesnici Eyam v hrabství Derbyshire v 17. století. Stala se obětí moru. Nikdo vesnici neopouštěl, protože si uvědomili, že by tím mohli infekci rozšířit. Okolní vesničané přinášeli potraviny a nechávali je na kameni uprostřed pole, který tam je dodnes. Je pozoruhodné, že eyamští vesničané platili za potraviny mincemi, umístěnými v díře v kameni, které sterilizovali octem, a to dlouho před tím, než byly objeveny bakterie. Jaká inteligence od lidí, kteří neměli skoro žádné vzdělání. A je to pozoruhodný příběh nesobectví, oběti a dobrovolné koordinované akce pro společné dobro. Udělali bychom to dnes? Samozřejmě že ne. Vesničané by kašlali a šířili infekci v uličkách nejbližšího supermarketu a skupovali celé police léku Tamiflu, kdyby mohli.

Jaké bude dědictví prasečí chřipky? Doufám, že lepší pochopení rizik a toho, jak by je společnost měla minimalizovat. Nová zdravotnická nebezpečí jsou nevyhnutelná. Jaká budou? Třeba nový virus, způsobující rakovinu, nebo pozměněný virus HIV, který se bude šířit vzduchem kapénkovou nákazou, přísada v potravinách, která bude způsobovat vážnou degenerativní chorobu, anebo forma radiace, která nenápadně způsobí genetické změny? Možnosti jsou nekonečné. Život je prostě tak riskantní záležitost.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 27.7. 2009