Vyšehradská výzva a jiné vnitrostranické konflikty

27. 7. 2009 / Jiří Otáhal

Skupina politiků ČSSD nespokojených s vedením své strany vydala v uplynulých dnech manifest pod názvem Vyšehradská výzva. Terčem kritiky se stalo masivní užívání marketingových metod, způsob tvorby krajských kandidátek pro volby do PSP ČR a demokratický deficit v orgánech strany. Je překvapivé, že Vyšehradská výzva přichází ve chvíli, kdy jsme na příkladu Strany zelených měli šanci v přímém přenosu sledovat, k jak katastrofálním důsledkům podobné aktivity mohou vést. Právě pád Strany zelených nabádá k tomu, aby se k podobným kritickým výzvám přistupovalo s krajní obezřetností.

Strana zelených byla zevnitř kritizována jedinci sdruženými do tzv. Demokratické výzvy, z nichž mnozí posléze odešli do nově založené strany mediálního magnáta Jaromíra Soukupa. S aktivitami kritiků související pád vlády, propad SZ pod pětiprocentní hranici ani následný politický experiment Jaromíra Soukupa nepřiblížil kritiky k uskutečnění svých ideálů - ba právě naopak. V tomto případě vnitrostranické revolty byla do značné míry oprávněná nespokojenost řady straníků zneužita k politickým cílům jiných aktérů. "Idealisté" zapojení do těchto událostí, kteří jsou schopni určité reflexe a neměli to štěstí, že se stali dobře placenými loutkami, by si měli alespoň dodatečně položit otázku: cui bono?

Podstatně vyzrálejší ukázku řešení vnitrostranických sporů představuje nová iniciativa bývalého předsedy KDU-ČSL Miroslava Kalouska. Ačkoliv se Miroslav Kalousek dlouhodobě profiloval spíše jako schopný úředník než jako politik vizionář, je jeho pravicově konzervativní politická orientace všeobecně známá. V KDU-ČSL se Kalouskovi dařilo odvádět na místní poměry dobrou práci. Současně se držel politiky, která byla do značné míry v rozporu s orientací ostatních členů strany. Nevyhrocoval vnitrostranické konflikty měrou, která by byla pro samotnou KDU-ČSL destruktivní. Dlouhodobý neúspěch v prosazování vlastního politického názoru jej přivedl k založení nové strany TOP 09.

V následujících dnech s velkou pravděpodobností zaznamenáme hned dvojí úspěch Kalouskova postupu. S největší pravděpodobností zvýší svou politickou moc a navíc bude konečně realizovat pravicovou politiku podle svého gusta. Skutečnost, že se odchod bývalého předsedy na preferencích KDU-ČSL nijak výrazně nepodepsal, potvrzuje, že založení nové strany bylo rozumným řešením. Nejen straníkům, ale ani voličům KDU-ČSL program TOP 09 nekonvenuje.

Jinou podobu nabývají stranické konflikty v ODS. Jak si povšimla řada komentátorů, vykazuje ODS v posledních letech podivuhodnou tupost. Konflikty ohledně směřování strany jsou ideově vyprázdněné a odehrávají se prakticky pouze v mocenské rovině. Jakkoliv je tato situace tragická pro kvalitu veřejné diskuse v naší zemi, ODS přináší jisté výhody. Hlavní motivace politiků ODS - kariérní růst - je vede k tomu, aby se chovali z "ekonomického" hlediska racionálně. Neničí platformu, která jim kariéru umožňuje. Dokud voličům nebude vadit, že tito politici mají jasnou vizi, pouze pokud jde o jejich vlastní zájem, může tento přístup fungovat.

Vnitrostranické konflikty v ODS jsou bleskově rychlé. Spočívají ve snaze nahradit určité jedince na lukrativních pozicích jedinci jinými, kteří momentálně zastávají pozice méně lukrativní (hraje se i o prestiž). Vzorovým příkladem byl povolební výpad Pavla Béma, který se pokusil po prohraných volbách neúspěšně vystřídat Topolánka v předsednické funkci. V okamžiku, kdy by celá věc mohla začít nabývat aspektů sebedestrukce, se hbitě stáhl zpět do svého pražského feudálního panství, jehož řízení, založené na kombinaci absolutní majority a vyvažovaní klientelistických vztahů, je ideální podobě moderní demokratické politiky na míle vzdáleno. Paradoxem je, že právě ubohost současné ODS je nadějí na úspěch TOP09 a tím i pravice jako celku.

Úplně jiná situace je v KSČM, jejíž vnitřní konflikty na stránkách denního tisku nenalezneme. Jejich zveřejnění by mohlo vést ke konfliktům se zákonem. Ve straně stále nedošlo k zodpovězení zásadní otázky, zda byl Stalin masový vrah, nebo zasloužilý politik hodný uznání. Jako nejpravděpodobnější výsledek jednání se jeví kompromisní závěr: Stalin byl masovým vrahem a zároveň úctyhodným politikem. Z toho důvodu stranický sekretariát vydává již teď pro své politiky informační brožurky, v nichž jim taktně naznačuje, že někdy je lepší neříkat pravdu úplně celou.

Aktuální konflikt v ČSSD vykazuje jisté sympatické rysy. Za výzvu se postavili někteří oddaní sociální demokraté starého střihu, kterým jde kromě lepších míst na kandidátce i o realizaci určitých vznešených hodnot. Domnívám se, že konfrontace názorů mezi "pragmatiky" a "idealisty" uvnitř ČSSD může přinést své ovoce, ale z taktických důvodů by měla být vedena až po volbách. Nejhorším možným vyústěním tohoto konfliktu by byl nárůst vlivu politických "banditů" typu Stanislava Grosse.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 27.7. 2009