Červenec 2009: Hnijíce čekáme na povolební pat

17. 7. 2009 / Boris Cvek

Nástup letní vlády "úředníků", založené na opozičně-smluvní domluvě politických stran (a zejména těch nejsilnějších) jsem od počátku vnímal jako zbytečnou politickou frašku (navíc ani ne veselou, nýbrž trapně prkennou). Kdysi jsem byl příznivcem Tošovského vlády, ale když jsem se pak na ni podíval zpětně, připadala mi jen jako mdlá předehra konečnému zrušení smyslu politické soutěže za dob Zemanova-Klausova paktu, nazývaného "opoziční smlouva". Tošovského vláda ovšem měla aspoň tu výhodu, že její premiér byl dříve šéfem ČNB a její politickou orientaci zaštiťoval Václav Havel. U Jana Fischera, navzdory tvrzení anglické Wikipedie, je těžko najít něco, co by mu dávalo politický rozměr (kromě toho, že se náhodou stal premiérem České republiky).

V tom ohledu bylo velmi výmluvné slyšet chválu, kterou ho počastoval prezident Sarkozy, jemuž se samozřejmě muselo velmi líbit, když v předsednictví EU politik Topolánek byl nahrazen úředníkem Fischerem. Francie tradičně vítá jakékoli posilování své role v Evropě či ve světě. Na to jsou Francouzi jako bývalá supervelmoc 19. a začátku 20. století stále ještě velmi citliví.

Naprosté odumření politiky v Česku ovšem vidím v tichu, jež panuje kolem šéfa NKÚ Františka Dohnala. Za dob Lubomíra Voleníka, jenž bojoval stejně statečně s mrháním veřejnými penězi jako se svou vážnou nemocí, představoval NKÚ snad nejdůvěryhodnější instituci v této zemi. Mohli jsme veřejně číst o hrubých chybách státních institucí a aspoň nějak nahlédnout do útrob molocha, žijícího z našich daní.

František Dohnal podle všeho udělal z NKÚ faráře, který káže vodu, ale pije víno. Vysmál se do očí daňovým poplatníkům a ještě si dovoluje žalovat poslance za to, že ti plní svoji kontrolní funkci nad jeho úřadem. Dohnal se zbláznil a žádá soud, aby ztrestal poslance za vykonávání jejich mandátu, který dostali od voličů.

Kde jsou ti, kdo tepali Čunka? Kde je rozhořčení veřejnosti? Politika s Fischerovou vládou v Česku anihilovala. Ani Topolánek, ani Paroubek, byť je před volbami, nemají důvod vměšovat se do politického života, mají klid na dovolenou a na řešení vnitrostranické situace (u ČSSD je to zvláště patrné, když s výrazným poklesem preferencí nervozita vzrůstá a papaláši vypadají stále směšněji).

Je ovšem pravda, že Paroubek v jakémsi předmrtvičném záchvatu dokázal vztekle zaštěkat ještě aspoň na kritiky své vlez-do-putinovské cesty do Ruska, tj. na bývalého velvyslance Dobrovského, současného velvyslance Kostelku (bývalý ministr obrany za vlády ČSSD) a na bývalého ministra zahraničí (schválně kvůli Paroubkovi napíšu KNÍŽETE, ať pukne vzteky) Schwarzenberga.

Fischerova vláda "zabodovala" i s vízy do Kanady. Pamatuji si, jak jsem v rádiu slyšel ujišťování ze strany ministerstva zahraničí, že Kanada váhá a nejspíše ustoupí v otázce zavedení vízové povinnosti. Osobně jsou mi víza do Kanady celkem lhostejná, ale měl jsem tendenci tohle přivedení Kanady ke zdravému rozumu považovat za úspěch naší vlády.

A najednou jako z čistého nebe víza jsou tu. A Kohout zatloukal a zatloukal, že o tom věděli. Když Kanaďané ovšem řekli opak, nevěřil jsem už Kohoutovi ani slovo. A teď leze z Kocába, že opravdu věděli.

Tohle považuji za vrchol trapnosti a politického amatérství. Ministr Kohout by měl, má-li trochu sebereflexe, okamžitě rezignovat a už se do politiky nevracet. Nevyčítám naší vládě zavedení víz a považuji za jedinou pragmatickou cestu, i s ohledem na Mexičany (vůči nimž Kanada zavedla víza taky), upravení azylového zákonodárství v Kanadě stejně jako to udělali před pár lety v reakci na tentýž problém v Británii.

Kdyby vláda prostě konstatovala rozhodnutí kanadské administrativy zavést víza pro Čechy, bylo by to legitimní. Ta hra kolem toho je ale opravdu nechutná a svědčí o tom, že úředníci se už ve vládních funkcích naučili, že politik může v Česku bezostyšně lhát a manipulovat (a možná i krást?).

Dalším zlatým hřebem Fischerovy vlády, která vlastně měla jen tak administrovat zemi, čelit hospodářské krizi a nic vážného politického nečinit, je počínání ministryně spravedlnosti Daniely Kovářové (no, ještě bych zmínil opozičně-smluvního Pecinu s jeho nápadem vrátit Ordo Lumen nebo vlastně Komorouse k výraznému vlivu na policii, a pak mluvit o boji s extremismem).

Nejprve mne šokovalo, když jmenovala bývalým ministrem Pospíšilem odvolaného Jiřího Křivance zpět na místo šéfa ústeckých státních zástupců.

Její následná vyjádření k celé věci dala jasně najevo, že ministryně je pouhou loutkou v rukou jiných lidí, kteří jí Křivance lživě vnutili (vyplynulo to i následně z diskuse mezi Jiřím Pospíšilem a Marií Benešovou v Otázkách V. Moravce).

Daniela Kovářová ovšem navíc podle včerejších Novinek.cz "rozprášila legislativní odbor", čímž způsobila, že resort spravedlnosti "je v rozkladu".

Dokonce, v těchto apolitických časech, k tomu promluvil i politik Pospíšil, který vidí situaci stejně apokalypticky. Je to pro mne něco naprosto neuvěřitelného, zejména proto, že ministerstvo spravedlnosti za Topolánkovy vlády fungovalo výborně a mezi Pospíšilem a Benešovou (stínovou ministryní spravedlnosti za ČSSD) bylo možno vycítit historický konsensus na reformě právního pořádku (třeba trestní právo) a justice.

A právě fungující justici a moderní, kvalitní právní systém (dodnes máme zákonodárství postavené často na zákonech ze skalních dob socialismu) potřebuje tato země ze všeho nejvíce. Proč figurka Kovářová koná tak radikální kroky a dělá obstrukce nejvážnějším zájmům této země, to je mi obrovskou záhadou (kdo má zájem na tom, abychom v otázkách práva a justice byli i nadále banánovou republikou? - nebo je to čistá destruktivní tupost bez nějakého dalšího cíle?).

Červencový obraz nepolitické (nikomu se neodpovídající) politiky doplňuje bizarní přechod Olgy Zubové ze své nové, s pompou založené strany (Demokratická strana zelených) na socialistickou kandidátku po propadáku v eurovolbách.

Zubová vstoupila do dějin svou nevolností při volbě prezidenta, kdy ohrozila klíčový zájem ČSSD zvolit prezidentem Švejnara. Nyní však dostala odměnu za pomoc při svržení Topolánkovy vlády, které k jeho škodě překvapilo samotného Paroubka.

Pád vlády socialistům evidentně neprospěl a je zodpovědný za postpolitickou, fischerovskou agónii, již právě zažíváme. Zisk Olgy Zubové, byť se o ní říká, že je populární mezi mládeží, může být pro socialisty jen další ztrátou, podobně jako manévr s Brožovou nebo Rathovo bezprecedentní vyhrožování soudům a voličům.

Zubová je usměvavá nána, schopná prodat za 30 stříbrných i ten politický názor, který nemá (nemá evidentně žádný), navíc za ní stojí podnikatel Jaromír Soukup, jenž veřejně říká (v rozhovoru z 11. července, uveřejněném na Novinkách.cz), že do Zubové hodlá vložit 10 miliónů korun a že to vnímá jako investici.

Zubová ještě předtím (7. července) v rozhovoru pro Novinky.cz řekla o Soukupovi, že "role ministra by mu velmi slušela". Zubová je tedy jakýsi prostředek, jak se boháč Soukup za 10 milionů chce dostat k miliardám daňových poplatníků. Posloužit k tomu má kandidátka levicové strany, jež se všude na plakátech kolem zastává normálních pracujících!

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 17.7. 2009