Poznámky ke zpropadené demokracii

17. 7. 2009 / Pavel Urban

Václav Drbohlav se ptá Jana Čulíka, jaká je definice demokracie v britském kontextu. Za Británii mluvit nemohu. Za Jana Čulíka už vůbec ne. Nicméně ani moje definice demokracie se neshoduje s definicí emeritního profesora z Grenoblu ("Demokracie je vláda většiny a respektu k menšině v právním státě").

Žiji už devatenáct let ve státě, který pokládám za demokratický. Nevzpomínám si, že bych v něm někdy vládl. Ani po tom netoužím; je to práce na plný úvazek, kterou bych neuměl. Pro mě je demokracie systém, kde většina vymezuje mantinely těm, kteří vládnou, a čas od času může vyměnit vládu, aniž by musela dělat revoluci. O "vymezování mantinelů" lze diskutovat, není to ale totéž, co vládnout.

Demokracie a z ní plynoucí nutnost spolupracovat občas i s těmi, které bychom nejraději nakopli vede k toleranci vůči těm, jejichž názory mohou zítra vládnout. Obecně ale demokracie nemusí být vůči menšinám bůhvíjak tolerantní. To ostatně dokazuje i náš přístup k menšině zvané Dělnická strana.

"Pokud byl někdy ve Velké Británii právní a tudíž demokratický stát, ...". Fungující demokratický stát opravdu předpokládá fungující stát právní. Obrácená věta však neplatí. Právní stát nemusí být demokratický. Nedemokratické, ale právní státy v dějinách skutečně existovaly.

Považuje-li Václav Drbohlav Británii za zločinecký stát ve sféře mezinárodní politiky, budiž. Ale s demokracií uvnitř Británie to nemá co dělat. Maximálně tak s demokracií na celoplanetární úrovni. Která je na tom ovšem hodně špatně i bez Britů, pokud se vůbec o nějaké demokracii na této úrovni dá hovořit.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 17.7. 2009