Pomluvy v médiích má trestat civilní, nikoliv trestní právo

16. 7. 2009 / Jan Čulík

Mnohokrát jsem zde poukazoval na to (a jednou to bude jistě konečně přijato i v České republice), že je zavedenou praxí v zralejších demokratických zemích, že za pomluvu se trestá prostřednictvím civilních soudních sporů, nikoliv prostřednictvím trestního práva. Trestní paragrafy o "myšlenkových zločinech" totiž mohou být zneužívány k porušování svobody projevu, a také zneužívány jsou.

Typickým příkladem jsou četné případy v České republice, kdy občan informuje policii o tom, že byl spáchán trestný čin (třeba pohlavní zneužívání dětí), policie nemá zájem případ vyšetřit a obviněný pak nechá informátora odsoudit do vězení za trestný čin pomluvy.

Argument, že v ČR soudy nejsou schopny trestat neodpovědné novináře, utržené ze řetězu, osoby, které záměrně zneužívají svobody slova, neznamená, že to nejde a že novináře, kteří záměrně či z nedbalosti šíří lži, nelze civilním sporem trestat.

Např. v Británii existují velmi přísné zákony o pomluvě a každý postižený si tam vysoudí miliony liber odškodného. Je logickým zkratem usuzovat, že protože nikdo neodpovědné či lživé novináře netrestá, je nutno zavádět ideozločiny v trestním právním řádu.

K tomu OBSE: Trestní stíhání za pomluvu a stíhání verbálních názorů musí být zrušeno ZDE

Helsinský výbor amerického Kongresu kritizuje zákony o difamaci v ČR ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 16.7. 2009