Informační kontrarevoluce

10. 7. 2009

Humbuk kolem Twitteru a dalších platforem sociálních médií je součástí omezeného technologického myšlení, které neustále proklamuje revoluční potenciál nových technologií, zatímco ignoruje jejich celkový sociální kontext a transakční náklady.

KD│Když Íránci vyšli do ulic protestovat proti výsledku prezidentských voleb, Západ se více soustředil na médium než na obsah zpráv, napsal pro Small Wars Journal bezpečnostní analytik Adam Elkus. Řada novinářů se fixovala na údajně revoluční využití technologie sociálních médií íránskými demonstranty, jejich příznivci v diaspoře a bloggery šířícími jejich zprávy do vnějšího světa. Vzniklo vyprávění o tom, že Twitter a další mikrobloggovací nástroje poskytly bezprecedentní přístup ke krizovým situacím v reálném čase a uživatelé sociálních médií tak získali značnou informační výhodu proti těm, kdo závisí na médiích tradičnějších. Jeden pisatel si stěžoval, že samozvaná "informační elita" může pohotový přístup k informacím využít k formování názorů, ovlivňování veřejného mínění a politiky. Jeho dobře promyšlená obava však byla nakonec vyvrácena. Místo toho, aby Twitter vytvořil novou informační elitu, prostě jen přidal další rozměr k dlouhodobému problému osob závislých na taktických informacích (tactical information junkie). Taktická informace z otevřených zdrojů ve formě sociálních médií je užitečná jedině tehdy, je-li zbavena bílého šumu, integrována do rozsáhlého a vhodného konceptuálního rámce a zprostředkována zralou komunitou uživatelů. Skutečnou informační elitou budou ti, kdo dokáží taktické informace z technologických i sociálních sítí efektivně kontextualizovat a využít jich. Cílem tohoto článku je zmapovat ekosystém, v němž sociální sítě působí (a který "infoenthusiasté" většinou ignorují), a prozkoumat možná řešení problému přehlcení daty. Twitter možná nevede k informační elitě, ale nepochybně může být součástí širšího masově zdrojovaného (crowdsourced) řešení.

Mikrobloggovací nástroje upřednostňují krátké zprávy a naopak znemožňují komunikaci složitých informačních forem. Hyperrychlá komunikace vede k určitým strukturálním omezením fakticky pokračujícím v rozvíjení často kritizovaného rysu americké kultury. Média již dlouho informace fragmentují a upřednostňují štěky (soundbites) a triviality před složitostí. Skutečným předchůdcem Twitteru byla Cable News Network (CNN). Čtyřiadvacetihodinové zpravodajství z krizových oblastí sugerovalo nepřetržitý informační tok, ale ve skutečnosti velmi záviselo na recyklování a vycpávkách. Doslova každá, i bezvýznamná drobnost se stala součástí vyplňování vysílacího času. Když nebylo nic nového, buď se hledal nový způsob, jak spekulovat nad existujícími informacemi, nebo se ty staré jednoduše omílaly dokola. To vše v rámci divácké iluze sledování událostí v reálném čase a bez zprostředkování. Ale každý student prvního ročníku ví, že i zde za scénou dochází k pečlivému tvarování takto vznikajícího zpravodajství. Taktická informace přenášená CNN v krizových situacích je však vždycky fragmentovaná a zoufale nekompletní. Každá nová informace vyžaduje mnohem větší porci informací nutných k tomu, aby vůbec dávala smysl. Divák tedy propadá zpravodajství a neustále čeká na klíč, který by mu umožnil udělat si o situaci ucelený přehled. Jenže celkový obraz je víc než jen suma jednotlivých částí. Nedostatečné rozlišení pouze posiluje touhu informačního feťáka po dalších informacích. Twitter - masově využívaný zdroj taktické informace - je pak v zásadě CNN pracující s masovými informačními zdroji. Informace pocházejí od obyčejných uživatelů a další stupně je reprodukují. Multiplikační efekt a nerozpoznané "echo" vedou k falešnému sebepotvrzování. To co na první pohled vypadá jako skupina nezávislých pěšáků stojících na jedné úrovni je ve skutečnosti malou skupinou uživatelů, jejichž tweety jsou ostatními masově replikovány. Během íránských protestů pocházelo přes 65% zpráv od 10% nejaktivnějších uživatelů, zatímco 25% zpráv jen opakovalo sdělení pocházející od jiných.

Napojení nových médií na Twitter vytvořilo iluzi, že participanti jsou mnohem lépe informováni než kdokoliv jiný. Ale v nejlepším případě se nacházeli uvnitř systému s vysokým obsahem bílého šumu a určitým podílem užitečných informací. V tom nejhorším byli uzavřeni v zacyklené informační smyčce, jež je stále více vzdalovala od reality.

Humbuk kolem Twitteru a dalších platforem sociálních médií je součástí omezeného technologického myšlení, které neustále proklamuje revoluční potenciál nových technologií, zatímco ignoruje jejich celkový sociální kontext a transakční náklady. Infoenthusiasté pořád dokola ohlašují nějaké konce, včetně konce tisku, brokerů, firem, politiky, vlád, měst a samotného národního státu. Samotná rostoucí moc informačních technologií podle nich posílí individuum a radikálně redefinuje instituce, jimž amputuje střední a spodní vrstvy. Infoenthusiasté vidí uživatele informačních technologií jako solitérního všežravce připojeného k mnoha informačním uzlům, který racionálně agreguje sumu informací proudících z jeho vstupů. Sociální a organizační kontext z větší části přehlížejí.

Posilování informačních toků a networking byly součástí mnoha vojenských konceptů z 90. let, které jsou však nyní dalekosáhle zdiskreditovány. Výsledkem bylo zaplavení uživatele stále sílícím přívalem dat maskovaných jako skutečné informace. Nebezpečí tkví v likvidaci schopnosti účastníků rozlišit jednotlivé informační úrovně - taktickou, operační a strategickou - a v posílení motivace všech podílet se na všeobecném informačním zahlcení. Ve výsledku vede tlak na zrychlení velení a autosynchronizaci k přílišnému spoléhání na společný operační obraz a na sdílenou realitu, která však ve skutečnosti není ani sdílená, ani reálná. Větší část taktických informací je ze systémového hlediska v zásadě irelevantní, avšak uživatelé neschopní rozlišit informace taktického, operačního a strategického významu komunikují doslova každý detail s pocitem, že je třeba, aby každý všechno věděl. Vzniklý zmatek posiluje hlad po dalších informacích atd. Agregační nástroje nutně nemusí stačit k odfiltrování bílého šumu, ba některé ho dokonce ještě zesilují.

Carl H. Builder z RAND Corporation vypracoval "koncept velení" založený na tezi, že účinné řízení a velení (Command & Control, C2) vyrůstá nikoliv z informačních nástrojů, ale z kognitivních procesů velitele. Dobře vytvarovaný koncept velení intuitivně vede k volbě minimálního informačního toku skrze systémy řízení a velení. Stroje hrají pouze zprostředkující úlohu, hlavní jsou lidské kognitivní procesy. Podobně je tomu také u informací z otevřených zdrojů - i zde budou nejlépe informováni uživatelé, kteří disponují vlastním konceptem toho, jak informace pořádat. Bývají to většinou experti na dané téma s detailní znalostí pozadí a vnitřní dynamiky a/nebo schopní generalizátoři s rozvinutými výzkumnickými dovednostmi. Taková výbava pomáhá kontextualizovat taktickou informaci v širším referenčním rámci, prioritizovat sběr informací a lépe použít nástroje sběru.

Jak mnozí pisatelé ukázali, masové zdrojování může být rovněž účinným nástrojem filtrování a kontextualizace. Nicméně hrozí také riziko zesílení bílého šumu. Masové zdrojování není záležitostí decentralizovaného davu, ale vyžaduje proces budování vyspělé a diverzifikované komunity uživatelů s různými rolemi a statusem. Skutečnou informační elitou by byli ti, kdo by byli schopni sloučit flexibilitu decentralizovaných forem komunikace s pohledem "shora", jaký umožňuje centralizace. Pohled "shora" umožňuje lépe zvládat složitost. Sítě obsahující tento prvek mikrobloggování ve skutečnosti "socializují". Příkladem je Wikipedia s jasnou hierarchizací uživatelů.

Masově zdrojovaná analýza je dosud v plenkách. S jejím rozpracováním může pomoci transakčně analytický cyklus (Transaction Analysis Cycle, TAC) Johna P. Sullivana soustředěný na procesy analýzy a syntézy informací, které jsou považovány za indikátory nebo prekurzory. Individuální transakce nesou rysy, které je identifikují jako činy hledaného druhu v rámci určitého uskupení. Transakce a znaky (transactions and signatures, T/S) mohou být pozorovány a srovnávány se vzorci aktivit vyjadřitelných jako trendy a potenciály (trends and potentials, T/P) a posléze vyhodnotitelné v termínech kapacit a záměrů (capabilities and intentions, C/I) určitých aktérů. Tým formuluje hypotézy a na jejich základě strukturuje proces sběru dat. V případě masového zdrojování to může znamenat, že jednotliví uživatelé by měli společně vyhledávat určité znaky, které budou porovnávány se vzorci předpokládaných aktivit, vyhodnoceny s ohledem na trendy a potenciály, vznikne plán sběru dat schopný potvrdit či vyvrátit hypotézu atd. Model musí spojit expertízu a zasvěcenost administrativního jádra s masou příležitostných uživatelů.

Pravděpodobně nejrevolučnější myšlenku ohledně informačního věku zformuloval jeden z hlavních skeptiků, Neil Postman. V klasické studii Ubavit se k smrti zdůraznil význam nosičů "typografických" informací jako jsou knihy nebo časopisy. Typografická média na rozdíl od fragmentární kombinace slov, zvuků a obrazů přenášené televizí mohou přenášet složité a nuancované myšlenky. Postman má pravdu v tom, že za detailní informace v časopisech a knihách dosud neexistuje náhrada. Ale můžete už číst "typografické" zdroje prostřednictvím nástrojů jako je Amazon Kindle nebo na Kindlem vybaveném iPhonu.

Twitter svět nazahubí ani nezachrání. Je však pravděpodobné, že zaměřit se na organizační, sociální a politický kontext spíše než na čistě technologickou stránku může být při výstavbě inovativních technologických systémů a sítí tím nejlepším přístupem. Na konci každé technologie stojí nedokonalé lidské bytosti v nedokonalých sociálních a politických institucích - což je skutečnost, na niž propagátoři technologií často zapomínají.

Celý článek v angličtině:ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 10.7. 2009