Kalifornie ale měla problémy již před krizí a k jejím počátkům je třeba se vrátit do minulosti. Kalifornie trpí špatně nastaveným daňovým systémem, který má bohužel určité podobné rysy s ČR.

Již v roce 1978 republikáni protlačili – v boji proti příliš vysokému zdanění – speciální „doložku“, která předepisuje, že v Kalifornii nemohou být zvýšeny daně, leda by s tím souhlasily 2/3 v obou komorách parlamentu. Vzhledem k tomu, že v Kalifornii dominovali demokraté, republikánům tento návrh zaručil blokovací minoritu. Daně se nesmějí zvyšovat, ale požadavky na to, co by měl zabezpečovat stát, rostou.

Tato elementární nerovnováha mezi příjmy a výdaji (nikoliv v jednom roce, ale jak je zakotvena v systému) je bohužel rovněž v ČR, jak bylo už v Britských listech velice výstižně popsáno:

ANALÝZA AKTUÁLNÍ EKONOMICKÉ SITUACE
BL 26.6.2009, Jaroslav Ungerman: Z krize nevedou snadná východiska a náklady musejí nést všichni ZDE

A jaké jsou reakce republikánů a demokratů?

Republikáni nechtějí ani slyšet o zvyšování daní. Návrh demokratů na zvýšení některých daní a poplatků byl tak smeten ze stolu, když guvernér prohlásil, že se jedná o plýtvání časem a něco takového nikdy nepodepíše.

Místo toho se bude škrtat. A je to poučné čtení právě pro ČR. 24 miliardová díra v rozpočtu se má zalátat totiž především na sociální sféře, ve školství a zdravotnictví. 350 000 dětí z příjmově slabých rodin ztratí své zdravotní pojištění. Dokonce se uvažovalo, že někteří vězni mohou být propouštění dřív z vězení, aby se ušetřilo!

Schwarzenegger již před měsícem mluvil o blížícím se „finančním Armaggedonu“, neveselá ekonomická situace Kalifornie se odrazila i ve snížení ratingu.

Kalifornie může skutečně vyhlásit bankrot a v USA se ozývají hlasy, že by to tak být mělo, jako určitá výstraha pro ostatní.

The Atlantic: Is California Too Big to Fail? ZDE

Je ale třeba přiznat, že Kalifornie je donorský stát, tedy přispívá do federálního rozpočtu zhruba tak, že za 1 dolar dostane 0,75 centů zpět. V USA se v souvislosti s ekonomickými problémy Kalifornie rozhořela debata, jestli má být finančně vykoupena či ne (bail out).

The Atlantic: The Moral Hazard of a State Bailout ZDE

Na jedné straně Citigroup získala 50 mld USD, na straně druhé Kalifornie nedostala záruky na pouhých 5,5 mld dolarů v pokladničních poukázkách. Nemluvě o tom, kolik stovek miliard bylo nasypáno do různých finančních institucí kvůli tzv. toxickým aktivům.

Truthdig, Robert Scheer, Foreclosure Fiasco ZDE

Jinak kalifornské problémy interpretuje Fareed Rafiq Zakaria. Ve své slavné knize Budoucnost svobody (Academia, 2005, ISBN 80-200-1285-0, EAN 9788020012852, originál: The Future of Freedom – Illiberal Democracy at Home and Abroad, W. W. Norton & Company Inc., 2003, ISBN 0-393-04764-4) uvádí Kalifornii jako odstrašující příklad, kam je možné zajít při příliš častém používání referend (které v Kalifornii spoluovlivňovaly podobu příjmů a výdajů) a odvozuje z toho, že „demokracie potřebujeme méně, nikoliv více.“

V Budoucnosti svobody se dočteme (a to je kniha z roku 2003!):

„…. Veřejný sektor je ve strašidelném stavu. Státní i komunální úřady rok co rok zápasí, aby se vyhnuly finanční krizi. Dálnice, které byly kdysi vzorem pro celý svět, se doslova rozpadají, z dopravy se stala noční můra a brzda produktivity…. Veřejné parky přežívají jen proto, že v nich vybírají vysoké vstupné. Školský systém státu zkolaboval, kalifornské školy se dnes řadí nejníže v pořadí celoamerického žebříčku, ať už jde o náklady, studijní výsledky či schopnosti studentů. Kalifornská univerzita nevybudovala za posledních 30 let jediný komplex, přestože se počet obyvatel státu zdvojnásobil. Zato však stát za posledních dvacet let postavil dvacet nových věznic.“

Kalifornie ukazuje, jak důležité je, být si jako občan vědom, že příjmy a výdaje státu spolu souvisí. Současný ministr Janota jasně řekl, že nelze mít anglické daně a švédské výdaje. Problém s českým obyvatelstvem ale je (a věděl to už K. H. Borovský), že si obvykle nepřeje, aby se stát příliš vměšoval do jeho záležitostí, ale jakmile se objeví problémy, žádá stát o pomoc. Je třeba na rovinu říci, že stát k zajištění svých výdajů musí mít odpovídající daňové příjmy. (přičemž i debata o tom, jak tyto příjmy zajistit může být velice „živá“, zda více zdanit spotřebu či bohatství, či příjem atd..). Pokud ovšem budu snižovat daně, musím k „a“ říci i „b“ a tedy, že stát s takto malými příjmy nemůže plnit svou roli a bude „nucen“ předat část soukromému sektoru – např. privatizace důchodového systému.

Bylo by dobré toto zřetelně slyšet v rámci nadcházející podzimní volební kampaně.

Süddeutsche Zeitung: Kalifornien vor Bankrott Der einsame Kampf des Terminators ZDE

Autorka vyučuje na Vysoké škole ekonomické a na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů.