Brazilský rasismus, zneužití alterity a pád do malströmu

30. 6. 2009 / Karel Dolejší

Fabiano Golgo mě nařkl, že se snažím kriminalizovat myšlenky. Při té příležitosti vysvětlil, že prý spadám pod jím vytvořenou kategorii "typický Čech", jejíž hlavní definiční znak údajně tvoří odmítání "jinakosti". To je ovšem věcně ještě hůře podložené, než kdybych já Golga zařadil do kategorie "typický Brazilec", která se vyznačuje patologickým sklonem k neoprávněné generalizaci - čili k odmítání jinakosti ještě před tím, než vůbec mohla vstoupit do vědomí. Přinejmenším druhou část věty nebude Golgo moci popřít... Namísto "Dolejší nesnáší antisemity" dosaďte "typický Čech nesnáší jinakost" - a můžete si už na základě rasistického stereotypu bez jakéhokoliv konkrétního věcného podkladu psát, co vás napadne.

Kdybych pocházel ze země, kde policisté jezdí po práci střílet děti živící se ve favellách obchodem s narkotiky, asi bych se usilovně nesnažil někoho přesvědčit, že vedle sebe mohou žít světy, které nemají vůbec žádný společný kód; jsou jistě takové světy, ale namísto pozdravů si zhusta vyměňují kopance nebo rovnou kulky, a jen málokdo by v nich žil dobrovolně. Asi tedy nepůjde o nejvhodnější příklad toho, co je společnost. (Že je takovým příkladem Česká republika, to bych ovšem nikdy netvrdil, to je jen Golgova domněnka zcela bez věcného podkladu. Psal jsem jako sociolog, ne jako český nacionalista.)

Skutečnost, že jsem skoro celý svůj dosavadní život pracoval v "podezřele cizáckých" nevládních organizacích, míval za manželku sudetskou Němku a nyní bydlím už ve druhé romské lokalitě, téměř nikdy nechodím "s Čechy" do hospody na pivo atd. - to vše je zajisté důkazem toho, že jsem "typickým Čechem" nesnášejícím jinakost, zatímco pan Stwora a další autoři textů na Zvědavci, kterých se Golgo nepřímo zastává, zřejmě typickými Čechy nejsou(?), neb jinakost zajisté přímo zbožňují. Účelovost a neudržitelnost této konstrukce by musela autora s Golgovou inteligencí normálně sama přímo trknout, kdyby ovšem nebylo tak jednoduché aplikovat hotový stereotyp, aniž se deset vteřin zabýval stavem světa.

Není odmítáním jinakosti náhodou spíše snaha denuncovat "Chazary, co se vydávají za Židy" - abych použil Stworovy dezinterpretované formulace vytěžené z genetickými výzkumy dávno vyvrácené knihy Arthura Koestlera Třináctý kmen - a zpochybňovat holocaust? Není odmítáním jinakosti zveřejňování lživých článků o tom, jak jsou údajně čeští Romové zvýhodňováni při přidělování obecních bytů (často je pravda spíše opak)? To co mi v posledních zhruba pěti letech na značné části produkce Zvědavce vadí je právě prezentování zjevných nepravd a výmyslů coby brilantních odhalení skryté pravdy, přičemž ve výsledku samozřejmě nejde o nic jiného než o potvrzování starých známých antisemitských a antiromských předsudků. To co mi na Zvědavci vadí je fakt, že je to pořád ta samá stará obnošená vesta nasáklá nenávistí k někomu, kdo se chová jinak než většina této společnosti, proto je třeba ukázat, že je v jádru zvrhlý a zkažený a každopádně není stejným člověkem jako "my ostatní". To všem antropolog Golgo nezaznamenal. Prostě mě subsumoval pod pojem.

Extrémně pravicoví kandidáti zjevně v masmédiích nepozbývají přitažlivosti podle modelu represívní tolerance, jak se snaží Golgo tvrdit. Příkladem budiž třeba politická kariéra bývalého šéfa Ku Klux Klanu Davida Duka, který v roce 1990 při kandidatuře do Senátu s pomocí Liberty Lobby získal v Louisianě přes 60% bělošských hlasů, o rok později při volbě guvernéra přes 55% bělošských hlasů, "přestože" byl hojně přítomen v médiích - na rozdíl od brazilských ultrapravicových ořezávátek, s nimiž pracoval Golgo, se totiž naučil s médii pracovat (podobně jako Hitler po pivním puči), ale na jeho politickém programu se v praxi změnilo jen málo. Golgova naivně liberální víra v racionalizační moc médií tedy stojí na značně vratkých nohou. Ostatně - rozhlédněme se po současné Evropě...

Kdo je nebo není Čech, to nehodlám "antropologicky" řešit, protože pro mě je Čechem prostě majitel občanského průkazu, který možná mluví trochu česky, ale hlavně se cítí být vázán zákony tohoto státu, aniž bych jakkoliv zkoumal jeho rasové či etnické kořeny. Hlásím se k pojetí státního národa, nikoliv kulturního národa, jinak řečeno. Obávám se však, že s takovou definicí bych u běžných čtenářů Zvědavce právě příliš nepochodil.

Otázku kdo je Čech jsem ale vůbec nenadhodil ani neřešil; jen jsem uvedl, že ten, kdo odmítá ústavu České republiky, se sám staví za hranice této společnosti. A jinak tomu po mém soudu ani být nemůže: Loajalita k zákonům, nebo chcete-li otročení zákonům (tedy zpravidla...), je poslední formální kritérium, bez nějž se prostě neobejdeme.

Protože pokud bychom to teď v českém prostředí zkusili, hrozila by brzká proměna státu ve hnutí a ústavy v zákon krve, což ve výsledku znamená mnohem brutálnější a méně pestrou společnost, než je ta aktuálně existující.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 30.6. 2009