Stádo

24. 6. 2009 / Ludvík Kundera

Valivé, dusavé, bodající.
Mrak plný masa, pachu, rohatiny.
Jde se mu stále vstříc i
napořád za jeho klátivými stíny.

Valí se. Ale kudy, kudy, kudy?
A dusá po čem? Po čem, běda?
Za ním se kutálejí tisíceré duté sudy,
obloha nad ním může být jen ultrahnědá.

Bodnutí rohu cítíš už i ve snu.
Anebo ještě ve snu? Těžko říci.
Roh proniká nocí. Aniž hlesnu,
klátivě povstávám a jdu mu vstříc i

napořád za jeho klátivými stíny.

Ze sbírky Zazimování a jiné básně, BB/art, Praha 2004 vybrala Hanka Tomšů

Vytisknout