Proč rebelovaly íránské feministky

21. 6. 2009

Koalice významných feministek zahrnující nositelku Nobelovy ceny míru Širín Ebadíovou, básnířku Simín Behbahaníovou a režisérku Rakšan Baní E'temadovou proti Ahmadínežádovu návrhu úspěšně lobbovala.

KD│Zpravodajsky málo pokrytou částí íránských protestů je významná role žen v těchto událostech. Avšak v protikladu k pozornosti, kterou média věnovala manželce Míra Hosejna Musávího Zahře Rahnavardové, není feministická politika v Íránu ničím novým, upozorňuje Dana Goldsteinová v Daily Beast. Íránské ženy agitovaly ve prospěch politické změny od počátku 20. století, kdy se účastnily Ústavní revoluce z roku 1906. V roce 1979 poskytly ženy klíčovou podporu islámské revoluci. Během dalších let pak hrály klíčovou roli při opatrné subverzi islámského práva, zejména v oblasti omezení týkajících se ženského oděvu.

Ale Ahmadínežádova éra znamenala prakticky v každém ohledu krok zpět, což způsobilo znovuzrození feministických organizací. "Netrvala bych na tom, že pro ženy byly volby nějakým bodem obratu," říká Sanam Anderliniová, washingtonská konzultantka pro mezinárodní záležitosti týkající se žen. "Ale řekla bych, že ženy znamenaly bod obratu těchto voleb".

Hlasy voliček byly pro Musávího, který prosazoval rozšíření ekonomických a občanských práv žen, klíčové, i když jako premiér v letech 1981-1989 rozhodně nebyl žádným šampionem feministek. Zdaleka nejdůležitější faktor přitom sehrály Ahmadínežádovy pokusy omezit ženská práva. Jeho vláda ve spolupráci s konzervativním parlamentem utratila miliony na propagandu, která tvrdila, že správné místo pro ženu je v domácnosti. Univerzity omezily povolené počty studentek. V roce 2005 režim zahájil kampaň propagující "kulturu cudnosti" zaměřenou na vynucování přísnějších pravidel zahalování. Nahradil Centrum pro participaci žen založené během liberálního prezidentství Mohammada Chatámího Centrem pro ženu a rodinu, jehož jediným cílem je prosazovat "cudnost".

Co však šokovalo nejvíce byl loňský Ahmadínežádův pokus prosadit v parlamentu "zákon na ochranu rodiny", který měl zmírnit omezení v oblasti polygamie a zdanit mehriyeh, tradiční poplatek, který manžel věnuje své nastávající. V zemi, kde je 42% mladých žen hledajících práci nezaměstnaných, zašel Ahmadínežád tak daleko, že prosazoval polygamii jako lék na ženskou nezaměstnanost. A mehriyeh poskytuje ženám v právním systému, který vážně omezuje právo na rozvod, svěření dětí a dědictví, alespoň nějakou záruku finanční nezávislosti.

Nepřekvapí tedy, že tyto kroky byly mezi ženami velmi nepopulární. Koalice významných feministek zahrnující nositelku Nobelovy ceny míru Širín Ebadíovou, básnířku Simín Behbahaníovou a režisérku Rakšan Baní E'temadovou proti Ahmadínežádovu návrhu úspěšně lobbovala. Ale jak uvádí íránská politoložka Fatemeh Sadeghíová v posledním vydání Middle East Report, dokonce i konzervativní aktivistky, které typicky vycházejí do ulic vynucovat předpisy ohledně nošení hidžábu (tradičního závoje), byly popuzeny Ahmadínežádovou podporou polygamie a institutu sigheh, tj. církevních "dočasných manželství", která mužům umožňují legální sex s prostitutkou. Široká nespokojenost s Ahmadínežádovou genderovou agendou byla předzvěstí toho, co přišlo poté, zejména odhodlání reformních a umírněných žen dostat ho ven z úřadu.

To bylo vidět tento týden v ulicích Teheránu, kde ženy demonstrovaly společně s muži. Podle některých zpráv byla mezi studenty zabitými na teheránské univerzitě přinejmenším jedna žena. "Ženy byly stejně jako muži v ulicích bity jednotkami milic Basídž," říká íránská historička sídlící v USA Šiva Balaghíová. Jedna fotografie z Teheránu zobrazují ženy ve srážce s policií.

To činí tyto politické nepokoje v regionálním kontextu výjimečné, protože na Středním Východě lze málokdy vidět ženy v čele pouličních protestů. V Íránu však precedent existuje. V roce 2006 policie násilím zaútočila na teheránskou demonstraci za práva žen, což vedlo ke vzniku kampaně Milion podpisů, feministického úsilí dosáhnout v rámci íránského práva rovného postavení. Od té doby stovky aktivistek po celé zemi rozšiřovaly brožurku detailně pojednávající o všech aspektech právní diskriminace žen, od rodinného práva až po nemožnost ženy ucházet se o prezidentskou funkci.

Tento pokus je rozptýlený a vychází zezdola, byl však široce patrný a vlivný. Desítky vedoucích představitelek kampaně byly uvězněny a jejich webové stránky vládou zrušeny. Bylo vyhrožováno médiím, která o těchto aktivitách informovala.

Pokud Ahmadínežád zůstane u moci, existují obavy, že vznikající feministické hnutí může být vystaveno ještě tvrdšímu útoku. "Za konzervativní vlády je aktivismus považován za hrozbu národní bezpečnosti," říká Anderliniová.

Celý článek v angličtině: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 22.6. 2009