Íránci vzkazují Obamovi: Pst!

20. 6. 2009

KD│ I v dobách útlaku měli Íránci sklon k nadměrným očekáváním ze strany Spojených států a ohledně toho, co mohou či nemohou pro jejich národ udělat. Vzpomínám, jak jsem loni v létě projížděla autobusem přes centrum Teheránu a byla překvapena, jak otevřeně jedna mladá žena vyjadřuje svou beznaděj z neradostného stavu íránské politiky: "Ať přijdou Američané," řekla nahlas. "Ať za nás rozhodnou jednou provždy." Ženské oddělení, samozřejmě na konci autobusu, přijalo její poznámku uvolněně a některé pasažérky přikyvovaly, napsala spoluautorka pamětí nositelky Nobelovy ceny míru Širín Ebadíové Azadeh Moaveniová pro Daily Beast.

Léta prožitá v Íránu, jak za Ahmadínežáda, tak za jeho umírněnějšího předchůdce, mě vedla k očekávání, že většina lidí bude zoufale volat po přitakání ze strany Ameriky. Až do minulého týdne íránští studentští vůdci často tvrdili, že nemají sílu významně oponovat vládě zevnitř země. Říkali, že potřebují Západ, aby na mulláhy vyvíjel tlak zvenku, v naději, že se režim bude cítit tísněný ze všech stran. Ale při rozhovorech s přáteli a příbuznými v Teheránu tento týden jsem slyšela přesný opak toho, co jsem čekala: Hlasitě vyslovovaný názor, že tentokrát by se Spojené státy měly držet stranou. Jedna z mých sestřenic, která se ve svých třiceti letech s celou rodinou účastní každodenních protestů, pohlíží na situaci pragmaticky. "USA by neměly zasahovat, protože hlasité odsouzení íránskou domácí politiku tak jako tak neovlivní. Pokud se nejvyšší vůdce rozhodne pro zásah proti protestům a Ahmadínežád zůstane u moci, jednání se Spojenými státy mohou zlepšit naše životy."

Poslouchala jsem jak tyto názory, vzhledem k naléhavosti okamžiku pozoruhodně promyšlené, znějí z mnoha čtvrtí. Má přítelkyně, která v Teheránu studuje public relations, poznamenala, američtí spojenci v zálivu, arabské diktatury neusilující o demokracii, ekonomicky prosperují. "Diktatura, jež nečelí americkým sankcím, je nakonec lepší než ta, na niž jsou sankce uvaleny," řekla. "Nyní, když po třiceti letech máme šanci jednat s Amerikou, by byla ostuda tuto šanci zahodit."

Jiní přátelé s nimiž jsem mluvila uváděli různé důvody, proč by Spojené státy měly udržovat diskrétní přístup. "Pokud Obamova pozice až dosud byla respektovat Írán, tak vlastně nemá jinou možnost než především čekat, jak se věci vyvinou. Musáví dosud nedodal žádná fakta, nikdo nepředložil důkazy podvodu," řekl můj přítel Alí, ctyřicetiletý fotograf. "To je to co je třeba před tím, než Obama zaujme zásadní stanovisko."

Mí starší příbuzní se především obávali, že jakákoliv skutečná kritika Spojených států by byla Ahmadínežádem použita jako pretext k obvinění protestů ze spojení s "vnějším nepřítelem" (to už v pátečním kázání fakticky udělal nejvyšší duchovní vůdce Chameneí - KD). "Pro Obamu je lepší, pokud se do toho nebude plést. Vzhledem k tomu, co se dělo kolem Bushe na Floridě, může Ahmadínežád vždycky tvrdit, že Spojené státy nejsou v pozici, z níž by mohly někoho vyučovat svobodným volbám," poznamenala má teta.

Poznámka KD: Stejně jako můj páteční článek, v němž tvrdím, že pokud chce Západ íránskou opozici spolehlivě zničit, měl by ji dál co nejintenzívněji podporovat, i tento přehled názorů rodinných příslušníků a přátel jedné přemýšlivé Íránky samozřejmě není než cynickým projevem paranoidního levicového dogmatismu, který si jen neustále vymýšlí další a další důvody, proč by Amerika (potažmo celý Západ) neměly Írán definitivně spasit před ohněm pekelným...

Celý článek: ZDE

Írán
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 19.6. 2009