Podmínky přežití

8. 6. 2009 / Karel Dolejší

Jan Kubalčík navrhuje, aby aktuální problematika nelegální migrace do středomořských zemí byla řešena kombinací "represe a prevence". Pod represí rozumí "podstatné zpřísnění ostrahy vnějších hranic". Pan Kubalčík je profesí matematik, na "měkké" hodnoty evidentně příliš nevěří, tedy počítejme: Podle CIA World Factbook měří řecké pobřeží 13 676 kilometrů, italské 7 600 kilometrů, kyperské 648 kilometrů; to je dohromady bratru 22 000 kilometrů, značně členitých, aniž jsme ještě započítali Španělsko, jižní Francii, Sardinii, Chorvatsko, Slovinsko, Černou Horu nebo Albánii, na jejichž pobřeží mohou nelegální migranti plující na lodích rovněž přistávat. (Pro srovnání: Celková délka hranice ČR je necelých 2 300 kilometrů.) Zde samozřejmě vyvstává otázka, zda je vůbec technicky možné takto rozsáhlé pobřeží účinně hlídat; a pokud by to technicky možné bylo, zda náklady na něco tak monstrózního nebudou přinejmenším srovnatelné s provozními náklady uprchlických táborů pro několik milionů lidí. Pokud bychom se však přece jen rozhodli Evropu opět obehnat ostatým drátem, připravme se na to, že uprchlíci mohou použít ocelové nůžky, případně i razantnější prostředky. Museli bychom brzy za dráty vykopat zákop a do něj usadit vojáky. Ale to už bychom se dost přiblížili hrůzným vizím editora UPI Martina Sieffa. Podle něj by Evropané měli důkladně studovat irácko-íránskou válku, protože brzy budou v pozici zakopaných iráckých vojáků, na něž se valí jedna lidská vlna za druhou...

Prevencí má být podle Kubalčíka snaha "se vší rozhodností" prosadit západní hodnoty v oblastech, odkud k nám uprchlíci směřují. To je věru pěkné: Ač to Kubalčík výslovně neříká, vrací nás vlastně k bushovskému tématu šíření "západních hodnot" ohněm a mečem. V Iráku či Afghánistánu nebo v pohraničních oblastech Pákistánu lze dobře vidět, jak se mnohaleté bushovské úsilí "vydařilo" a jak se dodnes daří. Jestliže se za Saddáma Husajna obyčejným lidem v Iráku žilo těžko, nyní se tam žije ještě mnohem hůře a miliony jich uprchly do sousedních zemí; o Afghánistánu, který míval v dobách Talibánu alespoň jakousi centrální vládu, platí prakticky totéž. Špatně fungující poměry interventi nahradili poměry mnohem horšími, jež jsou navíc dlouhodobě neudržitelné, protože neufinancovatelné. Plné knihovny děl teoretiků jako byli Thomas Edward Lawrence, Mao Ce-tung, Võ Nguyên Giáp, Carl Schmitt, Sir Basil Henry Liddell Hart, Stuart Eizenstat, John R. Boyd, Martin van Creveld, William S. Lind atd. vysvětlují, že a proč není po vyvinutí partyzánské taktiky dlouhodobě možné, aby Západ udržoval svou nadvládu v zemích Jihu vojenskou silou; a že ji tam neudrží pouhou ekonomickou mocí, o tom snad už teď není třeba diskutovat.

Immanuel Wallerstein plasticky popsal, jak Západ v koloniálních dobách učinil sám sebe centrem světového systému, v němž mezinárodní dělba práce právě jen centru umožňuje výrazně profitovat na rozvoji globálního obchodu, kdežto periferie dodávající materiál (původně i lidský, tj. otroky) jsou odsouzeny k živoření. Tento systém nyní přestává fungovat dokonce i v centru, zatímco některé periferie se pod dlouhodobým náporem demografického a ekologického stresu doslova sociálně hroutí. Obehnat Evropu hradbou a na Jih vyslat Cizineckou legii, to může na první poslech znít jako rozhodné slovo - v praxi to však neznamená nic jiného než opakování zaručeně katastrofální strategie zanikajících civilizací minulosti. Strategie konfrontace je dlouhodobě neudržitelná. Jedinou životaschopnou alternativu představuje strategie inovace.

Asymetrická válka a to, co nazýváme terorismem | Afrika - bohem i lidmi zapomenutý světadíl
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 8.6. 2009