Hájek pochází z opice a je třeba to říci nahlas

5. 6. 2009 / Vladimír Blažek

K úvahám o rozporech mezí vírou a vědou došli mnozí velcí myslitelé, na jejichž myšlenkách, názorech a poznatcích stojí naše kultura a společnost. Ať už se přiklonili k bytí světa coby božího díla nebo naopak k přirozenosti světa bez vyššího záměru či vlivu, přispěli něčím našemu poznání a k tomu, jaký si vytváříme obraz o tomto světě, jehož jsme účastníky. Náš pohled na svět v současnosti se mimo jiné neobejde bez takových konceptů, jako je evoluce nebo dědičnost.

Charles Darwin „nevymyslel“ evoluci, jen jí dal řád. Použil vědeckého přístupu k vysvětlení a porozumění změn v minulosti přírody. Jeho význam v přírodních vědách je daleko širší, než jen v přínosu všeobecně známého (a často zjednodušeně chápaného) přírodního výběru, vedoucího ke vzniku nových druhů a přizpůsobování se organismů měnícím se životním podmínkám. Darwin popsal ještě jeden a možná stejně důležitý evoluční proces – pohlavní výběr. Darwin si byl vědom, že ani tak nedokáže vysvětlit vznik a vývoj veškeré rozmanitosti morfologie a chování zvířat, a tím „předpověděl“ další teorie evolučních mechanismů, např. Hamiltonovy teorie příbuzenského výběru (a altruismu), Triversovy teorie recipročního altruismu a dalších (sem můžeme zařadit i Wilsonovu sociobiologii). Darwin svým studiem půdních živočichů a zvláště žížal vytvořil vědecký základ pro ekologii coby přírodní vědy. Darwin přispěl také k rozvoji behaviorálních věd, především později vzniklé etologie, svojí půvabnou knížkou Výraz emocí u člověka a zvířat.

Vědecká a především přírodovědná obec byla v polovině 19. století na tyto Darwinovy myšlenky již v zásadě připravená. Jinak tomu bylo s širším intelektuálním prostředím Evropy a především v církevních kruzích. Historicky je zajímavé, že Darwin nebyl sám a jediný, kdo s vysvětlením vývoje přírody přišel. Dokonce jeho mladší současník Alfred Rusell Wallace formuloval teorii přírodního výběru v zásadě stejně (což Darwin i uznal). Darwin předběhl svou dobu pečlivou analýzou a shromážděním obrovského množství materiálu a důkazů, jaké nemělo dosud obdoby (a možná ve vědě vzácně mívá stále).

Okamžitý odpor vůči tzv. Darwinově teorii také podle mého názoru neměl dobový precedens – jen podstatně dříve byla ještě tvrdší reakce vůči Koperníkově heliocentrické soustavě (nejsem však historik, abych se to odvážil srovnávat). Nyní nejsou již důležité tehdejší invektivy a dobové karikatury, ale bohužel tehdejší myšlenkové zkratky, které zvulgarizovaly teorii přírodního výběru a evoluci (i Darwina), mají dodnes vliv. Není ani důležité, zda se Darwin sám později vnitřně odklonil od víry (o čemž se odůvodněně spekuluje), ačkoliv jednou z variant nasměrování jeho životní kariéry byla služba v církvi. Obojí totiž nevypovídá nic o tom, zda koncept evoluce vyvrací víru nebo zda interpretace Bible je či není v rozporu s vývojem přírody včetně člověka. V těchto diskuzích je třeba si uvědomit, že slavná teze, že „člověk vznikl z opice“ (což takto Darwin ani neřekl), je jen zjednodušující metaforou, byť v principu správnou. S nynějšími opicemi a lidoopy máme společné předky, které lze také označit za opice. Stejně tak je nutné chápat jako metaforu i biblické stvoření světa v několika „dnech“. Nejvyšší církevní kruhy a řada vzdělaných kněžích (z mnohých připomínám Pierre Teilhard de Chardina) a věřících (někteří mí kolegové jsou věřícími antropology) hledají s náboženskou pokorou a vědeckou odpovědností smysluplný soulad mezi vědeckým poznáním (včetně studia evoluce) a biblickým „stvořením“. Navíc logicky vzato princip evoluce sám o sobě nevyvrací princip Boha. Vyvrací však představu neměnnosti živé přírody a zařazuje člověka do této kontinuity. Staví se tak proti schematickému a rigidnímu pojímání textu Bible.

Budu-li chápat Bibli doslovně, pak bych byl jako věřící skutečně nucen odmítat prokázaný fenomén evoluce a mohl bych být přesvědčen, že nepocházím z opice. Dovedu si představit takové chápání světa podle víry (a Bible) u mé nevzdělané babičky z chudé zemědělské rodiny na Vysočině. Je mi však zcela nesrozumitelné, proč vzdělanému a váženému člověku, jakým je Petr Hájek, se může stát, že neuváženě na veřejnosti tvrdí to, co bych s úctou a shovívavostí pominul u své usměvavé babičky. Je možné mu odpustit věcné a logické chyby či nesprávné argumenty v přednášce „Já z opice nepocházím“, neboť není biolog. Určitá vysvětlení, proč tak učinil, si je možné spekulativně dovodit, např. lze uvažovat o snaze zviditelnit se, o intelektuální provokaci nebo o náboženském zanícení při neporozumění podstatě evoluce. Bohužel to jsou všechno důvody, které v mých očích pana Hájka nijak neospravedlňují, protože na semináři Centra pro ekonomiku a politiku dne 20.4.2009 na téma „Darwin a darwinismus - věda, nebo ideologie?“ se ideologicky projevil on sám. Právě pro tuto jeho ideologičnost (doprovázenou hrubou demagogickou rétorikou!) je třeba říci nahlas:

Petr Hájek z opice pochází - míněno v tomto místě bez jakékoliv urážky.

Vytisknout