POZNÁMKA NA OKRAJ:

O pedofilních bratrech a nemilosrdných sestrách, neboli O neuvěřitelném skandálu na pokračování

22. 5. 2009 / Uwe Ladwig

Komise jmenovaná irskou vládou v roce 2000 potřebovala neuvěřitelných devět let, aby ověřila zprávy o zneužívání dětí v tamních katolických domovech a školách a informovala letos konečně veřejnost o vlastně už nepřekvapivé, ale otřesné události. O tomto neuvěřitelném skandálu na pokračování něco v mé dnešní poznámce...

Pamatuji si, že jsem byl nejen těžce šokován, ale ze všeho nejvíce morálně pohoršen, když jsem kdysi viděl skotský a irský film "The Magdalene Sisters" režiséra Petra Mullana z roku 2002. Vzpomněl jsem si na něj znovu, když jsem se teď ve Spiegel Online dočetl, že irská vláda, patrně inspirována filmem Mary Raftery "States of Fear" z roku 1999, v roce 2000 zřídila komisi expertů, která měla za úkol ověřit, jestli pedofilní bratři a nemilosrdné sestry opravdu zneužívali děti v tamějších katolických domovech a školách.

Pro diváky alespoň jednoho ze jmenovaných filmů nebylo asi žádným velkým překvapením, že k takovému zneužívání a nemilosrdnému jednání s dětmi opravdu došlo, avšak zděšení stejně působí oficiálně potvrzený počet zneužitých a zúčastněných dospělých křesťanských a podle mého hanebných zločinců. Ve Spiegelu se například píše o třech tisících obětí, o dvou stovkách institucí a až o pěti stech zúčastněných kněžích. Počet 'milosrdných sester' (Sisters of Mercy), které týraly jim svěřené mladé chráněnkyně, se čtenář z tohoto pramene ani nedozví.

Skandální není jen to, co se v irských katolických domovech a školách stalo, a že asi dost lidí o zločinech na dětech vědělo a vlastně proti nim nic neudělalo, ale také to, že vládní komise k oznámení svého nálezu potřebovala celých devět let.

Korunou všeho je však podle mého něco, co jsem se dozvěděl až na stránce magazínu Truthdig, ačkoli jsem se tomu už ani nemohl divit. Podle tohoto pramene nálezy irské komise nemohou být použity jako podklad pro trestní stíhání, částečně prý proto, že 'Křesťanští bratři' (Christian Brothers) v roce 2004 před soudem dosáhli toho, že žádný z jejich členů ve zprávě komise nesmí být osobně jmenován.

Po tom všem se už ani neptám, jestli těm 'křesťanským bratřím' a tak 'milosrdným sestrám' jejich jednání připadalo morální a v souladu s vírou; ale přece, proč asi tak dlouho proti tomu nikdo nic nedělal nebo ničeho nedosáhl -- a jak je možné, že pachatelé mohou být ještě vůbec duchovními bratry a sestrami? Nebo Vy snad na to máte uspokojivou odpověď?

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 22.5. 2009