Odpověď na reakce ke článku Principy českých dopravních komunikací

22. 5. 2009 / Wenzel Lischka

Na můj článek "Principy českých dopravních komunikací" (BL 21. 5. 2009) přišlo nečekané množství ohlasů. Nechci přímo říci, jaká byla převážná většina z nich. Řekněme, že byly typicky české. Přesto můžeme říci, že naši občané se zajímají o zemi, ve které žijí. Nic jiného jim ostatně nezbývá, pokud musí jezdit po českých silnicích.

Většina kritiků, aniž by pochopila můj článek, nebo principy teorie relativity, záhad čtvrtého nebo byrokratického rozměru, mne unáhleně považovala za špatného humoristu, anti-nacionalistu, nepřítele demokracie a také idiota.

Tito čtenáři a občané, ačkoliv se považují za osvícené demokraty, trpí obyčejným materialisticko-totalitním tmářstvím. Jsou to prostě staré struktury, které jsou pouze převlečené do nových šatů a názvů. Jejich myšlení i jednání je pouze přestrojené, ale jinak je stále dogmaticky tmářské -- jako ve středověku, za monarchie či komunizmu.

Vědci mého typu nemohou prostému lidu i jeho vládcům přímo říkat výsledky svých náročných vědeckých bádání. Předně by tito ignoranti nerozuměli jejich odbornému jazyku, a potom by ani nechápali ty výsledky. Proto je nutné vědecké poznání popularizovat. Bohužel se z něj tím stává blbost, kterou někteří oprávněně kritizují. Je to podobný případ, jako když chceme vysvětlit nulu pomocí kladných a záporných čísel. Kladná a záporná čísla totiž nejsou nulou. Vůči nule jsou čísla blbostí.

Z těchto důvodů tedy nebudu tvrzení uvedená ve svém zmíněném článku vysvětlovat z vědeckého hlediska, ale z hlediska obyčejného občana zcela závislého na každodenní realitě.

Ve článku je zmíněný případ cesty z Pardubic do Hradce Králové, která má být podle mého tvrzení kratší přes Prahu (střed), než po silnici spojující obě města po obvodě. Podotýkám, že tím středem Prahy, jak mnozí správně pochopili, je magistrála dekapitující hlavu království českého (caput regni) od trupu české státnosti -- od Václavského náměstí.

Ano, všichni se rozčilují, že ti škaredí komunisti byli schopni takovým ubohým a zoufalým způsobem zohyzdit střed hlavního města. Jenomže, nebýt jich, Prahou bychom nijak neprojeli. Pokuste se objet Prahu po obvodě, a zjistíte, že vám to bude trvat několikanásobně déle, než když se zařadíte do dopravní zácpy naší nejslavnější magistrály procházející krkem Prahy i celého království českého.

Uplynulo již dvacet let od pádu komunistické totality, ale v té nové jsme bohužel nic lepšího, než zasmogované a počurané okolí rozpadajícího se hlavního nádraží nevybudovali. Mohu nás upokojit, že na tom není nic neobvyklého, neboť nebýt například Rakousko-uherské monarchie, neměli bychom vůbec žádné železnice. Takže nám zbývá ještě 280 let, než se nám podaří vyřešit nejhlavnější dopravní uzel a koridor v našem státě. Také jste si všimli toho mystického místa, toho vzájemného souležení nejdůležitějších úseků naší silniční a železniční sítě?

Vše, co se v našem světě děje, je obrazem univerzálních zákonitostí. Pokusím se však tuto univerzální zákonitost vysvětlit nikoliv z hlediska kvantové mechaniky nebo teorie relativity, ale způsobem pochopitelným i obyčejnému občanu.

Tvrdím, že pokud chcete jet z Pardubic do Hradce Králové, musíte jet přes Prahu. Musíte si například předtím koupit auto a pohonné hmoty. Musíte se předtím vyspat, obléci, najíst a dojít si na záchod. Musíte jet po silnici spojující tato dvě krásná nebo ošklivá města. Musíte vykonat tisíce jiných činností, než sednete do auta, a pojede z Pardubic do Hradce Králové po nekratší fyzické spojnici. Zdá se vám to naprosto logické a ekonomické. Pouze jste zapomněli, že předtím jste museli pomocí finančních toků a byrokratických nařízení mnohonásobně duševně cestovat a finančně platit svojí energií do hlavního středu, který ovládá váš veškerý pozemský občanský život.

Jako slabý odvar ze všech těch daní, kterými je zatížen náš každý sebemenší životní pohyb, jste obdrželi zlomek promile, přímou fyzickou cestu z Pardubic do Hradce Králové. Cestovat fyzicky po této spojnici (24,5 km), se vám zdá být zcela logické, ekonomické, efektivní, inteligentní i ekologické. Pokud byste však šli z Pardubic do Hradce Králové pěšky přes Prahu bez té daňové zátěže, můžete se vsadit, že by to nebyla křížová cesta, ale procházka růžovým sadem, a nikoliv jen zemským rájem na pohled.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 22.5. 2009