Prodavač stereotypů, osmašedesátý rok a dnešní mladá generace

21. 5. 2009 / Jan Čulík

Známý prodavač stereotypů autor nechvalně známé "Entropy" David Černý poskytl v Londýně tento týden rozhovor jedné české rozhlasové stanici, v němž napodoboval hlas Václava Klause a vysmíval se mu tím jako nekritickému obdivovateli ruského premiéra Vladimíra Putina. Když jsem tu scénku slyšel, zaujala mě především Černého hloupost, ale zároveň i něco jiného: ten hlubinný, iracionální strach z Ruska, který je zřejmě hluboce zakořeněn v mysli každého Čecha. V české politice se neustále řeší zmizelá traumata, takže není vůbec schopna akce.

Připomnělo mi to epizodu, kterou mi v Praze nedávno vyprávěl Štefan Švec. Učil na pražské filozofické fakultě univerzity Karlovy jakýsi literární seminář. Zeptal se v něm jednou dvacítky dvacetiletých studentů, co si myslí o Pražském jaru 1968 a zda má pro ně, dnešní mladé lidi, nějaký význam či poslání.

Přítomní mladí lidé s vehemencí mládí jakýkoliv zájem o nějaké Pražské jaro či rok osmašedesátý odmítli. To přece byla pro ně prehistorie, proč by se měli zajímat o něco, co se stalo před čtyřiceti lety?

Takže bylo Pražské jaro zavrženo a diskuse se rychle přenesla k aktuálnímu tématu: k otázce, zda postavit či nepostavit u Prahy americký radar. Účastníci semináře se rychle rozdělili na dvě části, na skupinu pro radar a na skupinu proti radaru. Křičeli na sebe: "Už nikdy ruské vojáky na českém území!" "Už nikdy žádné vojáky na českém území, ani americké!"

Štefan je musel upozornit, že je docela pikantní, že oba tyto postoje jsou přímým důsledkem traumatu invaze z roku 1968. Tato invaze dodneška hluboce ovlivňuje postoje těchto mladých lidí, přestože si myslí, že s rokem 1968 nemají přece vůbec nic společného.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 21.5. 2009