Proč z toho Český rozhlas vychází tak lacino?

21. 5. 2009 / Milan Daniel

Pár minut před šestou hodinou večer jsem si včera pustil stanici Praha veřejnoprávního Českého rozhlasu. Po pár vteřinách mi bylo jasné, že rychle se střídající apely na voličskou přízeň, sliby a prsení se na konto úspěchů typu "prosadili jsme v Evropském parlamentu záchranu olomouckých syrečků", znamenají zahájení kampaně před volbami do největšího zákonodárného sboru na kontinentu.

Ze záplavy najednou vyskočil pozdrav: "Dobré jitro, sousede!" Zastříhal jsem ušima. Podobně se totiž jmenuje jeden z projektů naší NNO, jímž se snažíme seznamovat Čechy a cizince žijící v jedné komunitě. Následující komentář mne vyvedl z omylu: "To nejhorší, co se vám může stát je, že vám Cikán řekne dobré jitro, sousede!" tvrdil hlas z Národní strany.

Vypůjčený "vtip" není nový, rádoby "bonmotem" se častovali pasivní rasisté v české kotlině již před časem. (Je to z filmu Kameňák, pozn. JČ)

Za lehkým tónem je však mnohem těžší kalibr. Cikánům je jen tak mimoděk upíráno právo byť jen pozdravit, projevit dobrou vůli, podat ruku. Ano, to nejhorší, co se vám může stát, tvrdí čeští rasisté, je, když se vaším sousedem stane Cikán s dobrými úmysly, Cikán, který s vámi chce žít v míru a přátelských vztazích, Cikán, který si dovoluje deklarovat svou sousedskou rovnost. To pravý Čech, vyznačující se zejména tím, že skáče, nesnese.

Klip veřejnosti vtlouká do hlavy stereotyp Cikána, jehož je dobře držet si co nejdál od těla a problém soužití s ním podrobit "konečnému řešení", jak to otevřeně pojednal videoklip téže partaje odvysílaný ČT, kolem něhož se strhla mediální bouře.

Tvrdím, že tenhle "úsměvný" rasismus, jehož si na pozadí aféry v ČT dvakrát nikdo nevšiml, je nebezpečnější. Od otevřeného rasismu čpícího nenávistí se liší jemnějším přístupem, odlehčeným tónem. O to snáz proniká pod kůži lidem, kteří zastávají předsudečné postoje a utvrzuje je v tom, že činí dobře, jestliže se mají před Cikány obecně na pozoru, štítí se jich, chtějí je segregovat, aby od nich ochránili své rasově čisté a značkově oblečené děti.

To nejlepší, co se vám může stát v základní škole českého rasismu je, když narazíte na dehonestující vtip a ztotožníte se s ním. Co vám je ostatně po tom, že váš soused Cikán má dobré srdce a touží po tom, abyste ho zdravili a říkali mu pane? Zasmějte se a jste chyceni stejně jako ti, kteří kdysi rozbíjeli Židům výlohy či podepisovali zaměstnanecké petice proti těm, kteří "seli vítr". Máte šanci postoupit na vyšší stupeň, v němž budete přisvědčovat lidem, jejichž programem je nenávist.

Máte ovšem také šanci říci si, že tohle je sprosťárna. Že člověka nebudete soudit podle etnika, barvy kůže, vlasů či tvaru nosu. Máte šanci zachovat si sebeúctu.

Apropó: proč z toho Český rozhlas vychází tak lacino?

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 21.5. 2009