Zajímavý způsob novinářské práce

Jiří Hanák z Práva: "To, co je pro naši redakci urážkou, neotiskneme"

15. 5. 2009 / Jan Čulík

V deníku ve čtvrtek Právo proběhla krátká diskuse mezi Jiřím Paroubkem, předsedou ČSSD, a Jiřím Hanákem, komentátorem listu. Paroubek si stěžoval, že mu Právo nechce tisknout články, a označil Právo za "provládní" (čti: "protopolánkovský") list, protože "někteří jeho redaktoři podporují stavbu amerického radaru a vyslání českých vojáků do Afghánistánu".

V odpovědi na to argumentuje komentátor listu Jiří Hanák, že redakce samozřejmě nemá povinnost publikovat předsedovi ČSSD, co si zamane. V tom má jistě pravdu. Zaujalo mě však toto Hanákovo pozoruhodné vysvětlení:

Říká se, že koho pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje. Naši redakci pán Bůh miluje navštěvováním předsedy Jiřího Paroubka. Před několika dny nám poslal k otištění svůj článek, ve kterém se snažil hned v prvních řádcích redakci urazit nedoloženým tvrzením, že Právo je list provládní. Článek jsme z toho důvodu vrátili. (Podtrhl JČ.) (...)

Urážku tedy spatřujeme v označení Práva jako provládního listu. Termín sám o sobě nikterak ošklivý, jenže v podání pana předsedy urážlivý význam získává. Naznačuje jím totiž, že nejsme listem nezávislým, objektivním, nýbrž takřka slouhovsky zapřaženým do kočáru (bývalé) vlády.

To je, pane Hanáku opravdu pozoruhodné přiznání. Tak vy nepublikujete v Právu texty, které vůči svému listu považujete za urážlivé? To je pozoruhodný druh cenzury. Autoři vás musejí implicitně chválit? Je Právo listem "nezávislým, objektivním", když potlačuje příspěvky, které jsou vůči němu urážlivé?

Vždycky jsem se domníval, že důvodem, proč periodikum publikuje určité texty, je závažnost, novost a originálnost příspěvku - zveřejnit se má to, co je kontroverzní, nové a provokativní, to co přináší nové pohledy a může to vyvolat diskusi. Padni komu padni, samozřejmě.

Ústy Jiřího Hanáka se nám nyní přiznává čelný český deník, že jeho redakce má poněkud jiná měřítka - prostě nepublikuje to, co list považuje vůči sobě za urážlivé.

Zajímavý standard novinářské práce.

Člověk se pořád učí.

Pozn.: Odkazy na Paroubkův a Hanákův článek bohužel nemůžeme uvést v důsledku zastaralosti serveru Práva - server nemá permanentní linky na články.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 15.5. 2009