30. 4. 2009



Přispějte mobilem

Sledujte Britské listy na Twitteru.
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
30. 4. 2009

Brněnský disent na jaře před dvaceti lety: Více skupin, nová témata

Na jaře 1989 se rozmanité barvy začaly objevovat nejen v podobě květů na mezích a v zahradách, ale i na opoziční politické šachovnici. Stejně jako v pražském centru, začal se i na jihu Moravy disent názorově rozrůzňovat, hledat nová témata a cesty, jak zvýšit svůj vliv.

Lidé, kteří srovnávali disent v Praze a Brně, hovořili o jihomoravské metropoli jako o městě, kde všechno komplikuje nedostatek anonymity. Opozici zde celá léta táhl jeden z významných "osmašedesátníků" Jaroslav Šabata, jeho syn Jan a vůbec celá Šabatova rodina. Asketou a hyperaktivním dříčem, ovšem taktéž potížistou byl stoupenec undergroundu Petr Cibulka, opakovaně pronásledovaný za šíření kazet "problémových" kapel a úmyslně zavíraný na celu s kriminální galerkou nejhrubšího zrna. První půlka roku 1989 probíhala ve znamení aktivit za jeho propuštění, distribuovala se trička s nápisem Petr Cibulka, vězeň svědomí.

K dalším aktivistům patřili Petr Pospíchal, Cibulkova partnerka Jana Soukupová, Jiří Müller a herečka Divadla na provázku Eva Vidlařová. Ta dávala stále k dobru, že při zatčení ji policisté kvůli její nadváze skoro nedokážou donést do auta. Ke skupině, organizující po brněnských bytech přednášky esa britského kozervatismu, filozofa Rogera Scrutona, náležel např. Petr Fiala. Dlouholetou praxi v opozici už měl evangelický farář Jan Šimsa, mezi spíše sociálně demokraticky zaměřené disidenty se zařazovali Jaroslav Mezník či Milan Jelínek. Ti všichni působili nejen v "tradičních" uskupeních jako Charta 77 a s ní svázaných, menších "jednoúčelových" pracovních skupinkách jako Československo-polská solidarita, Východoevropská informační agentura a Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných.

HOS, HD, DZ, KO, NMS-IDS, MM a HzN

Na jaře 1989 bylo díky Jaroslavu Šabatovi hodně slyšet o Hnutí za občanskou svobodu (HOS), široké alianci od socialistů jako Šabata až po konzervativce, kteří už vykročili za hranice obecných moralizujících proklamací Charty. Sjednocoval je požadavek "společného rámce", tedy vytvořit stát s parlamentní demokracií a smíšenou ekonomikou, v němž by klasické politické proudy od levice po pravici soutěžily o moc.

S cílem oslovit větší část veřejnosti začala opozice pořádat širší diskuse, "Brněnská fóra", věnované citlivým kauzám jižní Moravy. To byly např. úmysly vybudovat v Brně koridor pro "rychlou tramvaj" či stavět televizní vysílač na Pálavě. Debaty pořádané na půdě ČSOP nebo ve vysokoškolských klubech tak zpolitizovaly další vrstvy lidí.

V průběhu roku se začaly dávat dohromady ekologické skupiny Hnutí Duha kolem Jakuba Patočky a Jana Beránka a Děti Země vedené Miroslavem Patrikem a Jindřichem Petrlíkem.

Počátkem roku 1989 se díky Haně Holcnerové a Vladimíru Vyskočilovi ujalo i v Brně Nezávislé mírové sdružení -- Iniciativa za demilitarizaci společnosti (NMS-IDS). Vzniklo v Praze roku 1988, v dubnu 1989 sdružovalo na jižní Moravě 50 členů. Těžilo z odporu mládeže k povinné dvouleté vojenské službě, k níž tradičně patřilo mazáctví, šikana a hloupost vojenských kádrů. Šlo mu především o zavedení civilní služby pro odpírače, kteří se v roce 1989 rekrutovali hlavně z řad jehovistů. Brněnské NMS jednalo takticky s tehdejším komunistickým primátorem Josefem Pernicou, podílelo se i na pořádání společných diskusí s oficiálním "Čs. mírovým výborem" vedeným Zbyňkem Vokrouhlickým. Těžiště jeho aktivit ale leželo jinde, kolaborací s režimem si nezadalo. 6. dubna 1989 prošla brněnskými ulicemi menší skupina s transparentem na podporu odpíračů vojenské služby a svérázně tak oslavila "den civilistů", došlo k zatčení a potom k vypovězení 3 zahraničních stoupenců NMS, kteří ve městě rozdávali letáky.

Vznikla taktéž ryze brněnská Moravská mládež (MM). Svobodná Evropa a Hlas Ameriky propíraly hlavně případ, kdy policisté hodili jednoho z přestavitelů MM při potyčce do výlohy obchodu. RFE odvysílala v červnu 1989 jedno prohlášení MM, požadující více sportovišť a dětských hřišť v Brně.

Připravovalo se též Hnutí za nenásilí, inspirované myšlenkami Gándhího. Vystupoval za něj Ladislav Henek. Až později, 2. listopadu 1989, uspořádalo první veřejnou akci, pochod v bílých oblecích -- symbolu nenásilí -- po náměstí Svobody.

Přednáškovou činnost v Brně pěstovala Společnost T. G. Masaryka.

Spíše na rozesílání prohlášení se orientoval Klub za socialistickou přestavbu - Obroda, založený v Praze, Brně aj. v únoru 1989. Sdružoval převážně vyloučené komunisty "osmašedesátníky", jimž někteří disidenti vyčítali snahy o dialog s KSČ, protože se obávali "dohody současných a bývalých komunistů". Domnívali se, že Československo by se mohlo dál ubírat jakousi kombinací cest Pražského jara 68 a Gorbačovovy přestavby. Mezi významnější brněnské "obrodáře" náležel Josef Špaček, v roce 1968 člen předsednictva ÚV KSČ a spolupracovník Dubčeka.

Na rozdíl od Prahy nebylo v Brně příliš slyšet o Mírovém klubu Johna Lennona, stejně jako o Demokratické iniciativě, vyloženě pražskou záležitostí byly ekologicko-monarchistické České děti či Hnutí za veselejší současnost. V jihomoravské metropoli se začaly množit časopisy nekonformní hudební scény a zelené a rudé kohoutí účesy punkerů se někdy na koncertech objevily, nevyskytli se zde však nějací uvědomělejší anarchisté jako v Praze. Trockismus přežíval pod Špilberkem nejspíš v jediném aktivnějším exempláři, a to v surrealistickém intelektuálovi Bruno Solaříkovi.

Jihomoravský disent navíc zpestřovalo ještě několik originálních solitérů.

Popelka rozvracel republiku dětskou tiskárničkou

Chodcům spěchajícím před dvaceti lety po České se občas na hlavy znenadání začal snášet oblak třepotajících se letáků. Někdo se ohlédl kolem sebe a strčil dárek z nebe do kapsy, někdo text vyděšeně zahodil, jiní zrychlili krok, aby byli rychle pryč.

Na vysokoškolských kolejích se tyto nekvalitní potištěné papírky s rozmazaným a naivním textem předávaly skoro jak relikvie. Autorem opakovaných letákových nadílek byl Slávek Popelka, jeden ze solitérů jihomoravského disentu. Stoupenec jógy i jiných exotických duchovních nauk si jel po svém a nedbal domluv, aby víc koordinoval práci s ostatními opozičníky. Sotva se za ním zavřela brána věznice, spěchal rychle zhotovit na malé tiskárně z hračkářství další prohlášení. Potom rychle k otevřenému oknu obchodního domu na České, a vzduchem zas poletovaly např. výzvy k duchovní obrodě či k založení Strany zelených, která bude vystupovat mj. proti kouření. Popelka putoval zpátky do vězení, a cyklus se opakoval.

Po Listopadu 1989 se Popelka na čas zapojil do oficiální Strany zelených, pak vystřídal řadu okrajových a excentrických skupin jako Nové hnutí nebo Humanistickou alianci. I v novém systému zůstal se svými názory na okraji, jenom ho za jejich šíření už nikdo nezavíral.

Do opozice Marečka nejspíš zavedla paranoia

Vlny Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky přinášely v první půli roku 1989 do bytů posluchačů několik stále se opakujících jmen. Jedno patřilo i Miroslavu Marečkovi z Kyjova. Pro svůj odpor si vybral formu opakované hladovky.

Držel ji ve svém domku na okraji Kyjova, kde žil s matkou. Úřady ho všelijak šikanovaly a nakonec násilím dopravily do nemocnice. Po listopadu 1989 Mareček hladovku při různých příležitostech opakoval. Jeho pozdější, už otevřené vystupování na veřejnosti, kniha Pod knutou superparchantů vydaná v 90. letech a domek polepený výhrůžnými plakáty ho ale nakonec ukázaly jako člověka s nemocí nazývanou paranoia. Zde byl patrně i důvod jeho konfliktů s předlistopadovou mocí. V roce 1989 jeden z mediálně nejznámějších jihomoravských odpůrců režimu byl nedávno nalezen mrtev ve svém domku. Seděl v křesle u rožnuté lampy, po smrti byl už několik měsíců.

Malý skončil blízko klerofašistů

Mezi opozičními skupinami, které se začaly množit počátkem roku 1989, zaujala Křesťanská unie lidských práv (KULP). Její těžiště na jižní Moravě a program napovídaly, že by mohlo jít o zárodek budoucí křesťansko demokratické strany. Jedním z jejích tří představitelů -- "animátorů" -- se stal Radomír Malý.

Historickým vědám se jako pronásledovaný signatář Charty 77 mohl věnovat jen utajeně v soukromí. Zaměřoval se na dějiny církve, nevoněli mu svobodní zednáři a liberalismus. KULP v první polovině roku 1989 zveřejnila na Svobodné Evropě několik prohlášení, kritizujících provádění potratů v ČSSR, útlak věřících, amorálnost v některých uměleckých dílech a časopisech, stejně jako nesmělé pokusy KSČ zavádět něco na způsob předmanželské výchovy. Že Malému nejsou cizí i některé postoje krajní pravice, se z toho příliš vyčíst nedalo. KULP na sebe však příliš stoupenců nenabalila, jako první buňky budoucí křesťansko demokratické strany posloužily během roku 1989 spíš křesťansko demokratické kluby širšího Hnutí za občanskou svobodu (HOS) kolem Václava Bendy z Prahy.

Ortodoxní katolík Malý (není příbuzným katolického kněze a disidenta Václava Malého) se společně s některými opozičními členy Československé strany lidové účastnil listopadových demonstrací na náměstí Svobody, a to hned od samého počátku, kdy v davu převažovali studenti a učni. Po revoluci se postupně angažoval v Lidové demokracii, dodnes učí na Jihočeské univerzitě. Svoje názory ohledně zednářských spiknutí už neskrývá. Roku 2004 kandidoval (neúspěšně) za Brno-venkov do Senátu za fašizující Národní sjednocení, naplno se projevil v ultrapravicovém časopise Pochodeň dneška, občas publikoval pod pseudonymem Pacebilis Parvus. Výčet jeho aktivit v řadách extrémní pravice na www.google.com je dost obsáhlý. Zatímco v Polsku lidé typu Malého opakovaně vládli, u nás tento netypický disident z Brna naštěstí více následovníků nezískal.

Adrenalin na václavským Václaváku

Samostatné větší demonstrace se v Brně během roku 1989 až do 21. listopadu nekonaly, stoupenci opozice jako Vladimír Veselský aj. se ale 1. května 1989 vmísili do oficiálního prvomájového průvodu s transparentem "Kdo se bojí opozice, ten se bojí o pozice". Pokud si tedy chtěli lidé z Brna při "tradičních" výročích jako 21. srpen a 28. říjen místo diskusí občas taky trochu zasportovat, museli na akce do Prahy.

Vyšlo v měsíčníku Brněnský Metropolitan č. 4-2009

Obsah vydání       30. 4. 2009
2. 5. 2009 Prasečí chřipku jsme si umně vyrobili sami
3. 5. 2009 Obamův poradce chápe obavy Ruska z radaru v Brdech
1. 5. 2009 Policie zápolila s prvomájovými demonstranty
2. 5. 2009 Svátek práce za Tomáše Bati
2. 5. 2009 40. výročí Baťových závodů - První máj 1934 Jan Antonín Baťa
2. 5. 2009 Antifašistický festival May Day 09 příjemně překvapil Štěpán  Kotrba
1. 5. 2014 Máj Karel Hynek Mácha
1. 5. 2009 Neonacismus s lidumilnou tváří? Karel  Dolejší
1. 5. 2009 Mimořádné volby nejspíš nebudou, vláda Dne vítězství bude nejspíš vládnout dlouho Štěpán  Kotrba
30. 4. 2009 Reformou vpřed, ni o krok zpět Bohumil  Kartous
30. 4. 2009 Jak může chtít Paroubek cokoliv požadovat, on snad má demokratický mandát? Jan  Čulík
30. 4. 2009 Ať promluví, nebo ať mlčí na věky Štěpán  Kotrba
30. 4. 2009 Obraz bídy a utrpení... Ladislav  Žák
30. 4. 2009 Reportéři ČT, chraňte nás před Sovětským svazem! Albín  Sybera
30. 4. 2009 Kamarádi kamarádů budoucích ředitelů Štěpán  Kotrba
30. 4. 2009 Trestní odpovědnost dětí Petr  Wagner
30. 4. 2009 Svátek práce či lásky - slavte, kde chcete a jak chcete. Anebo neslavte nic.
1. 5. 2009 Svátek práce v Plzni František  Řezáč
30. 4. 2009 Stane se Pákistán novým Íránem?
30. 4. 2009 Genocida ve Rwandě, nebo neokoloniální válka Spojených států s Francií o nerostné bohatství ve východním Kongu? Jana  Ridvanová
30. 4. 2009 Obama: Waterboarding JE mučení
30. 4. 2009 Řízená panika, aneb máme rizika podcenit, nebo přecenit? Štěpán  Kotrba
29. 4. 2009 Má Organizace amerických států právo existovat? Fidel Castro Ruz
30. 4. 2009 Prasečí chřipka? Panika, která se záměrně vyvolává, aby se lidi zviditelňovali a aby se utrácelo
30. 4. 2009 Jak to je opravdu s účinky Tamiflu, a pro koho snad bez rizik? Miloš  Dokulil
30. 4. 2009 Jak na to?!? Ladislav  Žák
30. 4. 2009 Řetězová demonstrace proti rasismu
30. 4. 2009 Amnesty International podporuje protest proti útokům na Romy
30. 4. 2009 Světová zdravotnická organizace zvýšila stupeň ohrožení na 5
30. 4. 2009 Neuvěřitelný rozpor týkající se prasečí chřipky, neboli Svět mezi panikou a odbornou ignorancí Uwe  Ladwig
30. 4. 2009 Antiekologická ekonomie
30. 4. 2009 Brněnský disent na jaře před dvaceti lety: Více skupin, nová témata Pavel  Pečínka
30. 4. 2009 Obamovo čtvrtletní vysvědčení v zahraničí Daniel  Veselý
30. 4. 2009 Lidé a zvířátka Věra  Říhová
30. 4. 2009 Keňské ženy hrozí politikům sexuální stávkou
30. 4. 2009 V Gdańsku se zaměstnanci loděnic střetli s policií
30. 4. 2009 Ukradl Ahmadínežád Obamovi volební heslo?
30. 4. 2009 Tymošenková: Ukrajina podpoří vstup Ruska do WTO
29. 4. 2009 Radar, co vidí skrz zeď - až teď?
29. 4. 2009 Skutečný svět je jiný. Chyba je na naší, české straně František  Řezáč
30. 4. 2009 Přechodné adresy Jaromíra Šavrdy Libor  Martinek
30. 4. 2009 Monitor Jana Paula: Milý státe, jdi si po svých! Jan  Paul
30. 4. 2009 Ortenova těžítka Josef  Štochl
29. 4. 2009 Petr Hájek, ideolog a tmář Boris  Cvek
29. 4. 2009 Miss Roma 2009, kadeřnice Aneta Kančiová: "I mezi námi jsou slušní a pracovití lidé" Pavel  Pečínka
28. 4. 2009 Když Duke není Ellington Karel  Dolejší
29. 4. 2009 Financování přírodovědného výzkumu v Británii Boris  Cvek
29. 4. 2009 Research Assessment Exercise - nesmyslný systém hodnocení britských univerzit
29. 4. 2009 Od svobodného bádání k diktatuře aparátů Karel  Dolejší
29. 4. 2009 100 dní Obamy, nebo 100 dní zabíjení? Andrew  Stroehlein
29. 4. 2009 Používejme intelekt
29. 4. 2009 Lidé, delfíni, prasata, psi... a žížaly
29. 4. 2009 Zvíře je živý tvor, který dokáže cítit, milovat, těšit se, nenávidět, bát se a trpět
29. 4. 2009 Lidé nemají právo krutě týrat ostatní tvorstvo, protože je to "ekonomické" Miloš  Kaláb
30. 4. 2009 Zabijačka je stejně krutá jako vybíjení tuleňů Štěpán  Kotrba
1. 5. 2009 Drasticky brutální zacházení se zvířaty, "aby bylo maso levné", je neomluvitelné Štěpán  Kotrba, Jan  Čulík
12. 4. 2009 Hospodaření OSBL za březen 2009

Copyright © 1996-2014 Občanské sdružení Britské listy | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu redakce