14. 4. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
14. 4. 2009

Jak přemýšlet o literatuře?

Zhruba před rokem probíhala na Britských listech debata o britském bohemistovi Robertu Pynsentovi, která se opírala především o pár útržkovitých výroků budících "skandální" dojem. Povětšinou nešlo o seriózní konfrontaci myšlenek, ale o osobní útoky. Zdá se, že tento styl je v českých akademických kruzích dominantní: můžeme srovnat třeba s debatou o vysokoškolské výuce historie v roce 2001, která místo potřebné rozpravy o stavu jednoho oboru na FF UK přinesla řadu více či méně rafinovaných urážek, podpásovek a dokonce mocenských zákroků do kariérního postupu oponentů (viz sborník, který byl publikován jako příloha Zpravodaje Historického klubu 1/2002).

Teď je situace jiná. K dispozici je recenze Pynsentovy aktuální publikace, kterou napsal Jiří Holý a která vychází souběžně v České literatuře. Přestože Holý Pynsenta nešetří, všechny své námitky přesvědčivě doložil.

V rámci dosud vydaných recenzí knihy Ďáblové, ženy a národ jeho text vyčnívá pozorností věnovanou detailům, věcností a jasně formulovanými stanovisky - srovnejme s kognitivní hodnotou recenzí Jana Suka na Portálu české literatury -- mj. "bílý může být sám osud českého národa", "literatura je ženského rodu" - nebo Aleše Hamana v Tvaru -- mj. "Pynsentovy práce působí metodologicky poněkud zastaralým dojmem" versus "do bezprostředního sousedství se dostávají umělecky nesouměřitelná díla" (nebyl to snad strukturalismus dvacátých let , který pracoval s kritériem estetické hodnoty?) Proto mohu nyní obrátit pozornost na obecnější reflexi myšlení o literatuře, ke které inspiruje Holého recenze.

1) "V Pynsentových úvahách nebývá dostatečně zdůrazněno, že jde o umělecké zobrazení v rámci fikčního světa, že 'skutečnostní` repertoár aktuálního světa není s literární fikcí rovnoběžný."

Jiří Holý není příznivcem konstruktivismu, který klade rovnítko mezi "fikci" a "skutečnost". Ale slovo "repertoár" míří produktivním směrem. Proč neuvažovat o příbězích jako o souboru elementů, které byly vybrány (a jejich příznakovost vynikne na základě srovnání s tím, co vybráno nebylo) -- takto uvažuje například Wolf Schmid v Narativní transformaci (Brno - Praha 2004). Následně se můžeme ptát, proč autor vybral určité elementy a jeho volbu klást do souvislostí s dobovými normami, pamětí (a zapomínáním) či autorským světonázorem.

2) "Navíc se někdy dostatečně nerozlišuje mezi dílčí částí fikčního textu a jeho celkovým smyslem resp. autorskou intencí."

Existuje něco jako autorský záměr? A lze něco takového rekonstruovat? Umberto Eco vyzdvihuje spíše "intentio operis", tedy záměr díla, ale přesto se ukazuje, že nejzajímavější čtení díla je zpravidla takové, které není střízlivé či umírněné (příklad Pynsenta, který se pravidelně pohybuje na hraně "nadinterpretace"). Takové přehnané interpretace mají větší šanci osvětlit předtím nepovšimnutá spojení.

Holého příklad s motivem z Mináčova románu ovšem upozorňuje na Pynsentovu nedůslednost, kterou je dlužno připsat jeho esejistickému stylu psaní. Zároveň je to ilustrativní příklad problému, se kterým se setkáme při každé komparaci - objeví se otázky typu: Jakou funkci plní daný motiv v jednom díle a jakou v jiném? Vyplývá vůbec něco z konstruované tradice, nebo jde jen o příliš obecnou podobnost?

Pynsentova představa "tematických kontinuí" ve vývoji literatury je ale i přesto produktivní, ostatně podobným způsobem uvažoval třeba Alexandr Stich ve svých lingvoliterárních analýzách (např. Seifertova Světlem oděná ) nebo autorský kolektiv v publikaci Paměť míst , která obsahuje tematologické studie věnované obrazům vybraných topoi v určitých období literárního vývoje (např. Vladimír Macura o obrozenské hospodě, Daniela Hodrová o vězení od středověku po současnou literaturu).

3) "Programový kritik může, ba má zaujmout jednostranný, provokativní postoj, zdůraznit jeden směr literárního vývoje, jeden styl, jedno tvůrčí autorské gesto. (...) Problematické však je, jestliže tuto metodu 'kritické provokace` uplatní v širším měřítku, poměřuje s ní rozsáhlé oblasti literárních dějin, období, směry, celou tvorbu autorských osobností a podobně."

Podle Holého má literární kritika soudit , ale literární historie pouze popisovat . Aktuální Dějiny české literatury 1945-1989 se ale dočkaly ostré kritiky právě pro nereflektovanost perspektivy, z níž je literární vývoj vykládán. V západním kontextu už se ovšem dějiny píšou jinak než pozitivisticky, což lépe odpovídá soudobému stavu literárněteoretických metod (srov. např. A New History of German Literature , Cambridge 2004).

A pokud jde o současnou českou literární kritiku, ona sice soudí, kritizuje leccos, ovšem dílo samotné obvykle přichází zkrátka. Jeden soudobý literárněkritický typ představuje např. Petr A. Bílek se svými zábavnými glosami literárního provozu (tedy přístup sociologizující). Jiný typ se zabývá hnidopišským nimráním v pravopisných a stylistických nedokonalostech vydaného textu (např. Jaromír Slomek) -- to samo o sobě pochopitelně není špatné, horší je, když recenze mimo podobného výčtu nic jiného neobsahuje. A ještě jiným typem jsou recenze čerstvých absolventů univerzity, kteří se nemohou opřít o žádný obecně platný přístup k textu (dobová kritéria neexistují), svou vlastní pozici často definovanou nemají, a tak se uchylují k takzvané vatě ("autor uvážlivě váží slova", "jde o zatím nejhlubší autorův ponor do intimity" atd.).

4) "Seriózní vědecká práce by (...) neměla postupovat takto reduktivně."

Holý klade do opozice Pynsentovu esej věnovanou stereotypizování Britů ve vybraných českých textech a Peprníkovu nečitelnou excerpci několika set českých děl. Je tedy samotné úsilí o syntézu jakousi kladnou hodnotou? Ovšem i Peprníkův vyčerpávající výběr si nemůže klást nárok na úplnost. A je vůbec udržitelným Peprníkovo tvrzení o "reprezentativním obrazu českého myšlení i citových postojů", které má odrážet jeho kniha? Peprníkovi zásadně chybí teoretická reflexe: jeho monografie by byla mnohem záslužnější, kdyby se pokusila o interpretaci různých typů přístupů českých autorů k britské skutečnosti (sociologicky a historicky). Je národní kultura skutečně homogenním diskursem? A jak se utvářejí stereotypy o "jiných" a kdo je šíří? Peprník nejen, že na tyto otázky neodpovídá, ale dokonce si je ani neklade. Dávám přednost Pynsentovu nápadu před Peprníkovými výpisky.

5) "Jde o mýtus, nebo o sociální realitu doloženou empirickými údaji?"

Holý nesdílí Pynsentovo přesvědčení o mytičnosti "plebejského" původu "obrozeného" národa. Z této pozice by s Pynsentem zřejmě vedli žhavou polemiku čeští historici. I když, ve skutečnosti by asi nešlo o diskusi, ale o apriorní onálepkování Pynsenta jako nedostatečně historiograficky vzdělané osoby, která se nemá co vyjadřovat k věcem, kterým nerozumí.

Většinový diskurs historické vědy v Česku (především "událostních dějin", který stále představuje mainstream) operuje s představou objektivní pravdy, která je k dohledání v archivech. Uzavírá si tak dveře před zajímavými tezemi přicházejícími odjinud. Byl Edvard Beneš maďarofobní? A pokud byl, ovlivnilo to nějak zahraniční politiku meziválečné republiky? Rád bych se dozvěděl jakousi odpověď na tuto otázku, kterou položil Pynsent, ale nezdá se, že by mi ji dostupné české publikace poskytly. Čeští historici si často představují debatu jako "zasvěcené" monologické výklady oplývající faktografií (stačí se občas podívat na pořad Historie.eu). Metodologické impulsy a nápady je příliš nezajímají. Není jim to spíše na škodu?

                 
Obsah vydání       14. 4. 2009
14. 4. 2009 Co namísto kapitalismu a socialismu?
14. 4. 2009 Finanční predátoři, Island a potřeba nového světového měnového systému Jindřich  Kalous
13. 4. 2009 Honba na čarodějnice na Filozofické fakultě univerzity Karlovy? Jan  Čulík
13. 4. 2009 K čemu je nám předsednictví v EU?!? Ladislav  Žák
14. 4. 2009 V Německu kritizují šrotovné
14. 4. 2009 Obama prý přijal Bushovu myšlenku globálních konvenčních úderů
14. 4. 2009 Kanadské zprávy o Haiti a Kubě Miloš  Kaláb
14. 4. 2009 Obama liberalizuje politiku vůči Kubě
14. 4. 2009 Američané houfně nakupují zbraně
14. 4. 2009 Pokud záchranný balíček selže: Dostane někdo padáka?
14. 4. 2009 Nebezpečí, které ohrožuje přežití všech firem, neboli O pozitivní stránce bankrotů Uwe  Ladwig
14. 4. 2009 Kandidát SPD na kancléře chce stáhnout americké jaderné zbraně z německého území
14. 4. 2009 Akcie automobilky General Motors ostře poklesly
14. 4. 2009 Gruzínci demonstrovali proti Saakašvilimu v pondělí už pátý den
13. 4. 2009 USA: Občané Michiganu si mohou požádat o legalizaci marihuany pro léčbu Štěpán  Kotrba
14. 4. 2009 Rusko potvrzuje koupi izraelských bezpilotních letadel
14. 4. 2009 Kladivo na tlumočníky Jan  Hanzl
14. 4. 2009 Jak přemýšlet o literatuře? Lukáš  Borovička
10. 4. 2009 Robert Pynsent mýtoborný - a mýtotvorný Jiří  Holý
14. 4. 2009 A přece se staví...
13. 4. 2009 Varování britským labouristům: Šíření pomluv povede k volební prohře
12. 4. 2009 Asymetrická válka s teroristy a piráty Štěpán  Kotrba
14. 4. 2009 Irán pod koloniálnym vplyvom Velkej Británie Souheil  Ghannam
14. 4. 2009 Krize horší než zemětřesení? Lubomír  Lédl
11. 4. 2009 Zabudnime na ekonomický rast, ide o prežitie! Ľuboš  Blaha
10. 4. 2009 Vítězství kapitalismu Hynek  Tippelt, Jan  Civín
20. 4. 2014 Tři hodiny odpoledne Jim  Bishop
12. 4. 2009 Představa, že Kristus byl obětován za naše hříchy, je odporná
10. 4. 2009 Golgotské utrpení je důkazem lásky Boris  Cvek
11. 4. 2009 Racionalita je s náboženstvím neslučitelná?
12. 4. 2009 Obamovi: Zrušte americké diplomatické zastoupení ve Vatikánu Štěpán  Kotrba
14. 4. 2009 Rusko prodlužuje životnost strategických raket
11. 4. 2009 Načo (teraz) NATO Radovan  Geist
10. 4. 2009 Soud s babou mastičkářkou jako seriál vědeckých přednášek nejen pro policisty a státní zástupce Štěpán  Kotrba
10. 4. 2009 Obama: Jsem zde díky Pražskému jaru Miroslav  Polreich
10. 4. 2009 Rady německému básníku po ropném zlomu John Michael Greer
12. 4. 2009 Hospodaření OSBL za březen 2009

Česká literatura RSS 2.0      Historie >
14. 4. 2009 Jak přemýšlet o literatuře? Lukáš  Borovička
14. 4. 2009 Válka, mír a politická moc   
10. 4. 2009 Robert Pynsent mýtoborný - a mýtotvorný Jiří  Holý
2. 4. 2009 Rozhrnout oponu Josef  Švéda
1. 4. 2009 Smiešna vážnosť románopisca Milana Kunderu Igor  Daniš
17. 3. 2009 Novotný, novotnější, nejnovotnější Petr  Štengl
6. 3. 2009 The Crisis of Czech Literature Štefan  Švec
3. 3. 2009 Zemřel spisovatel Jan Vladislav   
2. 3. 2009 Lidé nečtou Josef  Vít
1. 2. 2009 Resources in English on Czech film, literature and politics   
7. 1. 2009 Ústav pro českou literaturu AV ČR vypisuje bohemistické stipendium   
31. 12. 2008 Podvod I. Miloslav  Bukovecký
15. 12. 2008 Na břehu dnů Petr  Litoš
11. 12. 2008 Vieweghova dvacátá kniha: Banální stereotyp Jan  Čulík
21. 10. 2008 Mytologizace "Udání Milana Kundery" Jakub  Češka