Jsou věci, které se dějí každodenně, nebo vlastně každou minutu, a málokdo se o to stará. Násilí bez mrtvol existuje a stává se tématem médií vlastně jen tehdy, když jde o nějaké prominenty. Tak tomu bylo i v případě Chrise Browna a Rihanny). Typické také je, že ten, kdo prý bil, se cítí nevinen.

Víme, že před soudem jsou všichni nevinní, alespoň dokud soud o vině či nevině nerozhodne. Ale o tenhle případ vůbce nejde. Chtěl bych jen poukázat na každodenní násilí, které se v našem okolí odehrává -- doufám, že alespoň ne ve vašich rodinách. Bijí se manželky a někdy taky manželé, družky a druhové, děti, rodiče a dokonce i psi. No, přece to taky znáte. Existují lidé, kteří mají psa asi jen z toho důvodu, protože jinému tvoru nemohou velet, sekýrovat ho a týrat. A takové násilí nepáchají jen lidé se špatnou pověstí, ne, najde se to všude, mezi lidmi nejrůznějších povolání a výdělků.

Když jsem četl o tom Brownově případu, vzpomněl jsem si, že nedávno v naší blízkosti tady v hamburském Eppendorfu měla mladá dívka najednou velkou modřinu kolem oka. Naštěstí ale nejen ta dívka, ale i její matka s tím potom měly větší problém, protože se jich hodně našich sousedů ptalo rovnou na ulici, co se tomu dítěti vlastně stalo. Ano, možná opravdu narazila na něco, když spadla, doufám ale jen, že příště nespadne na nějakou pěst. Myslím, že bedlivost sousedů může být alespoň drobnou pomocí proti násilí v našem i ve vašem okolí.

Měli bychom podle toho jednat, nebo myslíte, že ne ?