Nyní se zdá, že Paroubek fakticky přistoupil na Topolánkovu tezi "letní vlády" a přijal zcela bezvýznamného premiéra, oproti němuž se např. někdejší premiér Tošovský, který přišel z postu šéfa ČNB, jeví zpětně jako gigant. Uvidíme, zda další osazenstvo kabinetu bude ještě bezvýznamnější a kdo bude mít odvahu se v něm ztrapnit.

Na druhou stranu Paroubka chápu. Od začátku jsem kritizoval trojkoaliční projekt jako důsledek strachu a neschopnosti vyvolat předčasné volby už v roce 2007. Co je hlavním politickým výsledkem vlády Mirka Topolánka? Nekonané reformy, které měly být prosazeny s většinou založenou na dvou přeběhlících (Pohanka a Melčák)?

Prosazení Václava Klause do čela státu za cenu ostrého boje s opozicí i uvnitř koalice, za cenu afér (jako Savoy) a celkové nedůvěryhodnosti politiky? Prezidenta, který poté vystoupil z ODS a evidentně je nepřítelem její modernizace do podoby strany otevřené, proevropské a nenacionální (v tom ohledu jsou pro mne poslanci Evropského parlamentu za ODS zásadně nevolitelní trilobiti).

Prezidenta, který podpořil založení nové politické strany, tvářící se jako přímý konkurent ODS. Co se dále Topolánkově druhé vládě "podařilo"?

Dát populistovi Paroubkovi výbornou kořist v podobě poplatků a amerického radaru. V těžké politické situaci, v níž každý poslanecký hlas byl rozhodující, se postupně rozložila Strana zelených a Tlustý ukázal jasně svou "železnou" tvář, když potopil vládu a oznámil, že se stává lídrem pro volby do Evropského parlamentu za stranu bývalého lidumila z Novy.

Kromě toho se nevedlo ani lidovcům, jejichž šéf Čunek znamenal pro křehkou vládu zpočátku nejvážnější ohrožení. Kolik jen energie bylo na Čunka spotřebováno ze všech stran! Nakonec byl případ zastaven těsně před soudním procesem na přímý zásah Nejvyššího státního zastupitelství, jehož šéf závisí na vládě.

Čunek, který se dodnes nenaučil rétorice a jeho projevy jsou stále otřesné (vynikajícím způsobem to vyniklo ve srovnání s rétorikou lidovce Línka, který za Čunka věci občas dovysvětluje, protože Čunek není schopen říci nic), zanechává KDU-ČSL v takovém rozkladu, že tato stabilně parlamentní strana skončí po příštích volbách mimo Sněmovnu (k mé radosti).

Ale zpět k tématu. Chápu i Topolánka, který se zjevně zaměřil na předsednictví EU (co mu také nakonec zbývalo?), a tím pomohl sobě i ODS nastoupit proevropské směřování.

Byl a je, od voleb 2006, však spíše jen ve vleku věcí. Po triumfu, jaký představovala Obamova návštěva v Praze, povede vládu i EU bezvýznamný statistik, a to právě v době nejvážnější světové hospodářské krize za poslední desítky let. Topolánkovo poevropštění a jeho neúspěch, daný zbabělostí z ledna 2007 (a koaliční projekt byl založen jen na strachu z toho, že by Paroubek mohl být pověřen sestavováním vlády), může mít fatální vliv na pnutí v ODS a její rozklad (primátor Bém, zdá se, už chystá pomstu za propadák na posledním sjezdu).

Koalice chtěla vládnout dál, ale Paroubek na to mohl pochopitelně těžko přistoupit, zejména ze strachu z předvolebních manipulací podobných Kubiceho zprávě. Proto to Paroubkovo uhranutí Langerem.

Na druhé straně: počítal Paroubek při hlasování o vládě s tím, že Schwippel bude na jeho straně? Tlustý předtím v Nedělní partii na Primě tvrdil, že oni tři - Raninec, Tlustý a Schwippel - vždy hlasují jako jeden muž. Raninec ovšem vládu podpořil a Tlustý a Schwippel se vydali na Železného kandidátku strany Libertas.cz. Kdo rozhodl o hlase Tlustého a Schwippela? Nemohu si odpustit tuto spekulaci: když se řekne Tlustý a Železný, musí se říci i... Klaus (ano, možná spíše Kožený, ale Kožený v tomhle nejspíše nejel).

Pád druhé Topolánkovy vlády byl jasným vítězstvím pro Klause, na jeho straně je "cui bono". Paroubek vypadal spíše zděšeně. Nyní mohl (a může) Klaus jmenovat premiérem třeba "svého" Macha a aspoň po zbytek předsednictví udržet u exekutivní moci vládu protievropskou.

Toho se děsí koalice i ČSSD, a proto tak překotně nalezly řešení. Tatíčkovi na hradě nezbývá než kývnout. A může být spokojený. Topolánka Paroubkem srazil z koně.

Zájem občanů ale ze všeho, co se v české politice děje, zcela vyprchal. V jakémsi pomyslném kruhu se vracíme, ovšem řekl bych o úroveň níže (klesající spirála), do roku 1998, k Tošovského vládě. Po ní následovaly 4 roky opoziční smlouvy (už jsem skoro věřil, že něco takového se nemůže vrátit, zdá se však, že ODS ztratí reformní elán a ČSSD bude chtít vládnout za každou cenu), pak slabé vlády Špidlova, Grossova a Paroubkova, po volbách 2006 ještě slabší vláda Topolánkova a po nich vláda Melčákova-Pohankova, jindy také nazývaná druhou Topolánkovou vládou či vládou "doby čunkové".

Budeme i nadále klesat po podobné trajektorii sestupné šroubovnice, jen o úroveň níže, po dalších 10 let? Zajímá to vůbec někoho?