Hlavním závěrem bude oznámení slibů ohledně nějakých 500 miliard dolarů dodatečných prostředků pro Mezinárodní měnový fond, jež mají pomoci sanovat nejhůře zasažené malé ekonomiky. Milionář George Soros v neděli vyjádřil názor, že kdyby se tyto peníze nenašly, rozvojový svět by čelil vážnému kolapsu.

Nedočkáme se velkých slibů tří merkantilistů, zemí s chronickým a pravidelným obchodním přebytkem, že použijí ohromné rezervy k podnícení domácí poptávky, jež by mohla uvést globální ekonomiku opět do chodu. Japonsko, Německo a Čína daly jasně najevo, že domácí politické priority převažují nad jakýmkoliv podobným finančním altruismem.

Víme to z veřejných prohlášení -- a protože někdo z kanceláře kancléřky Angely Merkelové záměrně vypustil do německého časopisu návrh komuniké G20 v pokročilém stádiu zpracování. Komuniké připravené britskými hostiteli hovořilo o globálním stimulačním balíčku s objemem 2 bilióny dolarů složeném z daňových škrtů a nových výdajů. Tato suma byla v závorkách, protože nebyla schválena.

Berlínský únik byl vypočítanou sabotáží, která měla zablokovat nový stimul podobného druhu, v jaký doufali americký prezident Barack Obama a hostitel summitu Gordon Brown. Britský návrh předpokládal, že takový stimulační balíček může vytvořit 19 miliónů pracovních míst a vyvolat růst globální ekonomiky o dvě procenta.

Únik poskytl Merkelové příležitost denuncovat připravovaný plán, když prohlásila, "Nedovolím nikomu, aby mi říkal, že musím utratit více peněz". Zasaďme to do souvislostí: Německo je ekonomikou s ročním obratem 3 bilióny dolarů a obchodním přebytkem 300 miliard. Jeho export zkolaboval, protože zbytek světa přestal nakupovat, takže Německo nepoužije své rezervy, aby pomohlo nastartovat globální ekonomiku. Merkelová, kterou v září čekají volby, se obává jak inflace, tak odporu německých voličů, kteří mají strach, že jejich peníze budou použity k sanaci zkorumpovaných a nespolehlivých partnerů ve Východní Evropě.

Další evropští lídři se k Merkelové připojili a španělský ministr financí Pedro Solbes řekl, "Já i zbytek mých kolegů z eurozóny věříme, že neexistuje prostor pro plánování nových fiskálních stimulů."

Britové se derou ven z deprese a říkají, že ty 2 bilióny nutně neznamenaly nové výdaje, ale vztahovaly se k daňovým škrtům a již schváleným výdajovým balíčkům, z nichž většinu už poskytl Obama (787 miliard) a Čína (586 miliard). Dalších 627 miliard z Austrálie, Mexika, Jižní Koreje, Indie, Ruska a Brazílie ukazuje, jak malé sumy přicházejí ze zemí EU, ačkoliv ty dohromady tvoří největší světovou ekonomiku.

Tolik k takzvanému Obamovu efektu; šlo o očekávanou dychtivost zemí EU oslavit odchod Bushovy administrativy horoucí podporou politiky jeho nástupce. Evropská unie Obamu zklamává v ekonomické politice, a hned po summitu G20 ho opět zklame na summitu NATO, kde evropští spojenci odmítnou přislíbit nové bojové jednotky pro Afghánistán.

Spojené státy a Británie už pořádně vyšly vstříc evropským požadavkům na mnohem dotěrnější finanční regulaci, a to v naději, že to způsobí větší ochotu EU připojit se ke stimulačním výdajům. Další dva důležité faktory představuje nedostatečný konsensus v Británii, kde guvernér Bank of England Mervyn King minulý týden varoval, že britská economika již není s to vstřebat o mnoho více deficitních výdajů, a obavy EU z krize eura.

Pět ekonomik eurozóny, Portugalsko, Itálie, Řecko, Španělsko a Irsko, je v takových potížích, že dluhopisy které prodávají musejí nabízet mnohem větší úrok než dluhopisy německé. To je znepokojující, protože to znamená, že trhy oceňují riziko bankrotu těchto zemí, což by Německo konfrontovalo s bolestnou volbou, zda je sanovat, nebo přihlížet kolapsu eurozóny. Také to znamená, že Německo musí udržovat rezervní fondy pro případ podobné kalamity.

Evropané také tvrdí, že jejich velkorysé systémy státu blahobytu s bezplatným zdravotnictvím a velkorysými podporami v nezaměstnanosti znamenají, že už vlastně utrácejí tolik, jako Obamův stimulační balík. Navíc tvrdí, že dlouholeté investice ze strukturálních fondů směřující do silnic, přístavů a železnic nových členských států znamenají, že evropská infrastruktura je v mnohem lepším stavu než americká, takže existuje menší prostor pro výdaje na infrastrukturu.

Za těmito evropskými přístupy se ukrývá hluboký resentiment vůči anglosaské formě kapitalismu, inovativním a riskantním finančním praktikám Wall Street a Londýna, které obviňují ze zatažení světa do současných obtíží. Na tom může něco být, až na to že německé, švédské a rakouské banky si počínaly stejně riskantně a prostopášně při půjčování východoevropským zemím.

Sklíčení britští úředníci už říkají, že možná příští summit G20, o němž se předpokládá, že se uskuteční na podzim někde v Asii, může schválit další stimulační opatření, pokud, jak očekávají, recese nebude jevit známky zlepšení. A někteří členové G20 se dosud nevzdali naděje na oživení.

"Pouze G20 má globální ekonomický vliv, který zajistí odpověď nutnou pro začátek zlepšení této globální ekonomické recese a podporu obnovy pracovních míst na celém světě," řekl australský premiér Kevin Rudd.

Jenže se zdá, že G20 tyto naděje zklame. Přitom se ukáže, že Obamovy líbánky na mezinárodním jevišti skončily, stejně jako se to ukazuje doma ve Spojených státech.

Celý článek v angličtině ZDE