Poznala jsem ji, a bavila se s ní v prázdné, lednové, večerní tramvaji, když už byla šťastná, že jede domů, do tepla. Chodila po ulicích 30 hodin, občas si nasedla se ohřát do nějaké tramvaje, nějaký čas trávila v kostele při mši, kdy je otevřený, jinak chodila... Starousedlice z Vršovic si netroufla zazvonit na nikoho ze sousedů, aby někde v nouzi přespala!

Když jsem se jí optala, proč nešla na policii, tak se podivila, že to ji OPRAVDU vůbec nenapadlo. Vyprávěla jsem, jak mi jednou průvan zabouchl dveře v USA, sousedé zavolali policii, ta obratem přijela, položila mi pár přísných otázek ověřujících, zda byt, který chci otevřít, opravdu obývám, a dveře byly otevřené. Stálo mě to jen: Hello, thank you a good bye.

V sobotu odpoledne si zabouchla dveře kamarádka, když mi šla otevřít domovní dveře, které nějaký gumák zamkl, a já se nemohla dostat z jejich domu. Vzala ve spěchu jiné klíče ležící na botníku. Nalehko, jen tak v domácím oblečení, pak sháněla někoho ze sousedů, kdo by nás vysvobodil ze zamčeného domu. Šly jsme pak spolu ke mně, naštěstí si pamatovala telefon dcery, v bytě totiž zůstalo zabouchnuto vše, včetně mobilu, dcera byla naštěstí doma, takže jsme se dovolaly, dcera přijela, a situace byla vyřešena.

Jenže, mě nešla z hlavy ta policie. Proč by nemohla pomoci? Vpadají do bytů, kde větří nějaké zločince, exekutoři vpadají i tam, kde žádní zločinci nejsou, proč by nemohli ty dveře otevřít oni? Úřadovny mají po celé Praze, v každé čtvrti, v každém okrsku, tedy nejsou daleko, platíme si jejich služby ze svých daní... Zavolala jsem tedy 158 a optala se, zda bych se na ně mohla obrátit o pomoc, pakliže by se mi takováto situace stala.

"Ne, na to nejsme školeni", odvětil silný mužský hlas. Když jsem se optala, proč policie v USA školena být může a policie v ČR nikoliv, pokračoval, o stupeň arogantněji, že si mám zavolat zámečníky, kteří mi také budou pokládat přísné otázky, než mi byt otevřou, a budu muset prokázat, že v bytě bydlím, dekretem či občanským průkazem. Zapomněl dodat "a zaplatit 1500 Kč i více", protože pravděpodobně non-stop zámečnická služba není v každém okrsku jako policie, ale přijížděla by kdoví odkud.

Za mého dětství se dávaly náhradní klíče pod rohožku, či na trám, všichni sousedé to dělali stejně a věděli o sobě navzájem, nenapadlo je, že by se mohli navzájem okrádat. Dnes rohožka není dobrý nápad, policie nepomůže, nezbývá, než rozdat klíče po rodinných příslušnících a doufat, že nebudou zrovna někde na dovolené, kde nám naše SOS volání nebude nic platné v případě, že nám průvan či jiná okolnost zabouchne dveře za zády.

Stejně mi ale není jasné, odkud a jak volat ty drahé zámečníky, když se telefonní budky ruší, navíc se tato nepříjemnost může přihodit i tak, že v bytě zůstanou peníze, telefon, adresář, ale to je nejspíš můj osobní problém. Žiji sice v době, kdy přispívám z daní na drahou politickou garnituru, která dokázala vytvořit systém exekutorské šikany, ale nedokázala vyškolit policii v běžné lidské pomoci.