30. 3. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
30. 3. 2009

Daně -- nejen v březnu

Motto:
Daně jsou tím, čím platíme za civilizovanou společnost.
Oliver Wendell Holmes

Daně plnily a plní různé funkce, i když si řada občanů myslí a to zejména ke konci března, že jsou tu jen pro zlost. Jejich úkolem bylo historicky zabezpečovat příjem panovníka/vládnoucí elity, později se přidala funkce redistribuční (tj. sociální aspekt zdanění), funkce cenotvorná (významná např. u spotřební daně). V neposlední řadě jsou daně pojítkem mezi občanem a státem. Tím, že platím daně, mám právo od státu něco vyžadovat.

Neexistence tohoto spojení např. v tzv. ropných rentiérských státech vede k řadě politických patologií jako např. autonomii od občanů -- státní aparát má svůj zajištěný příjem, proč pak naslouchat tomu, co chtějí občané, když mají "privilegium" a neplatí daně?, tendenci k silným externím vlivům - vojenská a jiná podpora ze zahraničí pro režimy, které často nemají legitimitu - a zranitelnosti státu vůči armádě -- stát je slabý, protože tu chybí podpora občanů, neidentifikují se s ním, s čímž souvisí i časté pokusy o puč a převraty. Roli "renty" ale nemusí hrát pouze ropa, ale rovněž např. rozvojová pomoc, jak by se dalo demonstrovat na řadě příkladů z afrických zemí.

h Právě v poslední době, kdy státy zvažují různé fiskální balíčky na podporu hospodářství, se ukazuje, jak si řada zemí v posledních letech omezila svou daňovou základnu. Ústup od progresivního zdanění, silnější význam nepřímých daní (daň z přidané hodnoty, spotřební daň), které mají degresivní dopad, daňové podbízení za účelem nalákání přímých zahraničních investic, vliv daňových rájů... Toto byly trendy minulých let. Jaké jsou dopady takovéhoto působení?

Pokles progrese, která je historicky spojena s tzv. sociálním státem, byl markantní především v posledních dvaceti letech. Sazby daně z příjmů, ať právnických či fyzických osob, klesaly k úrovním, které byly dlouho považovány za nemyslitelné. Jak uvádí obsáhlá publikace Eurostatu: Taxation trends in the EU, v řadě zemí poklesla daň u příjmů právnických osob mezi lety 1995-2008 o 20 procentních bodů! (např. v ČR)

Navzdory argumentům pravice o Lafferově křivce (snížení daňové sazby povede k poklesu šedé ekonomiky, takže daňový výběr může paradoxně dokonce vzrůst), při poklesu daní z příjmů právnických osob (a také fyzických v řadě zemí), je potřeba tento pokles příjmů vykompenzovat.

Markantní je vzestup daní nepřímých, které jsou z hlediska dopadu přesně opačné než daně progresivní. Progresivní zdanění nejenže působí proti hospodářskému cyklu a pomáhá tak, aby recese byly slabší a kratší a oslabuje tendence k přehřátí ekonomiky, ale bylo i významným zdrojem pro redistribuční funkci státního rozpočtu.

Na druhou stranu, degresivní zdanění (klasickým příklad je např. vrcholně nespravedlivá daň z hlavy), dopadá nejbolestivěji na ty nejchudší, kteří silně pocítí každé zvýšení DPH. Nepřímé daně jsou preferovány jistě i z toho důvodu, že se dobře vybírají -- je mnohem obtížnější se vyhnout jejich placení. Je to rozhodně těžší, než když se nadnárodní firma rozhodne "přesunout" zisk vytvořený v zemi A do daňového ráje v zemi X.

Důvodů k poklesu přímých daní je celá řada. V posledních letech můžeme jistě hovořit o neoliberálním trendu "netrestat schopné", přičemž ovšem dochází ke dvěma propojeným jevům: trestat chudé -- jednak přesunem k nepřímým daním a jednak k poklesu sociálních výdajů státu. Tento trend je ještě zesílen silnou daňovou konkurencí -- daňovým dumpingem (podbízením) mezi státy, poskytováním daňových prázdnin a samozřejmě působením daňových rájů.

Velké rozdíly v daňové kvótě jsou pozorovatelné především u tzv. nových zemí EU: zatímco ve starých zemích, především skandinávských tvoří složená daňová kvóta (která zahrnuje rovněž platby na sociální a zdravotní pojištění) téměř 50% HDP, v Rumunsku se pohybuje jen okolo 29%. Stejně tak cílená propagace dne "daňové svobody" ukazuje, jako by to nebyl NÁŠ stát, na který platíme, ale jakási cizí entita, jejíž jediným cílem je okrást toho, kdo poctivě pracuje.

Vzhledem k současnému vývoji opravdu nelze tvrdit, že by nižší daňové zatížení vedlo k vyššímu blahobytu, což je častý argument pravice. Ekonomika je podstatně komplikovanější a zbožštění daňové sazby z příjmů (ať již právnických či fyzických osob) není na místě. Naopak, země s nejvyšším daňovým zatížením -- navzdory dlouhodobé kritice OECD a především MMF -- jako jsou Švédsko či Dánsko dosahují dlouhodobě vynikajících výsledků jak v Human development index (Index lidského rozvoje), tak v mezinárodní konkurenceschopnosti a technologické úrovni. Daně tu rovněž nejsou pro to, aby se jejich poklesem zvyšovala mzda, jak podotkl představitel německé die Linke, Oskar Lafontaine. Je zajímavé poslouchat představitele pravice, jak bojují za snižování zdanění práce (ať již formou daňové sazby, či snížením odvodů na sociální a zdravotní pojištění). Je to odrazem vývoje a la USA -- pokud mzdy nerostou reálně, zařídíme to alespoň tak, že snížíme daně, aby spotřeba jako jeden z motorů HDP příliš nepoklesla. Nejde ale o daně, je třeba se spíše dobrat toho proč, navzdory růstu produktivity práce, mzdy rostou stále pomaleji, resp. reálně klesají -- např. právě v SRN.

Daně jsou hlavním zdrojem příjmů státního rozpočtu. Tento elementární fakt si bohužel řada občanů neuvědomuje, když na jedné straně jásají nad snižováním daní slibovaných pravicí a na straně druhé mají jasné představy, co vše by stát měl zajišťovat. Tam, kde stát méně vybere, musí nutně ubrat výdaje, pokud nechce trvale hospodařit s rozpočtovými schodky. Základní úvaha, okolo které by se mohla točit případná volební kampaň např. v ČR tedy zní: co očekávám jako občan/firma od státu? Podle těchto očekávání, které ve společnosti převažují, je potom třeba navrhnout daňovou soustavu. Mimochodem, jedním z největších kladů daňové soustavy by měla být její stabilita a předvídatelnost. Ve skandinávských zemí je dlouhodobě očekávání od státu vysoké -- a koreluje tak pozitivně s ochotou občanů platit vyšší daně. V zemích jako jsou USA nebylo očekávání vysoké -- to je dáno mimo jiné americkým mýtem selfmademana, který vytváří atraktivní ideu sociální mobility a zbavuje do značné míry stát sociálních starostí. Navzdory tomu mají USA poměrně vysoké zatížení, které se ovšem spíše používá k nezanedbatelným vojenským výdajům a navíc má velice silné degresivní rysy -- k dokonalosti ho dovedl George Bush, který ulevil firmám a nejbohatším takovým způsobem, že břemeno téměř celé přesunul na střední a nejchudší vrstvy obyvatel. Problém v České republice je v neujasněnosti toho, co od státu očekáváme (jako občané). O rozporuplném postoji Čechů ke státu už koneckonců hovořil K. H. Borovský, když zmínil, že průměrný Čech nechce, aby mu stát do něčeho "kecal", ale jakmile má problémy, okamžitě stojí s nastavenou rukou (a to často stačí, aby na horách nenapadl sníh). Problémem ČR tedy není příliš vysoké daňové zatížení (složená daňová kvóta dle publikace Eurostatu je v případě ČR 36,2%, což je pod průměrem EU27), ale spíše fakt, že Češi mají pocit, že za své daně nedostávají od státu dostatečný ekvivalent. Řeč je samozřejmě o fungování státní správy a o téměř všudy přítomné korupci -- jak je Čechy vnímána a hodnocena např. Transparency International. Jen na okraj: právě skandinávské země jsou v tomto ohledu rovněž na špici -- jejich míra korupce patří mezi nejnižší na světě.

Je nanejvýš pozoruhodné, jak dlouho pravici procházela a stále prochází snaha o zdaňováním určitých služeb dvakrát -- a ještě se to nazývá omezováním plýtvání -- např. zavedení lékařských poplatků či úvahy o zavedení školného. Nejen, že jde o dvojí zdaňování toho, co dříve hradil stát, ale rovněž o to, že se stát stahuje jako garant sociálního smíru z určitých oblastí a předává je privátní sféře (viz také úvahy o privatizaci penzijních systémů, které jsou s ohledem na dnešní krizi a všeobecně přiznávané negativní působení kapitálového trhu snad světovým unikem).

Debata o výši daní je nutná, pro řadu občanů či firem dokonce nejdůležitějším bodem volební kampaně. Je ale třeba si uvědomit, že příjmy a výdaje státu jsou propojeny a že nemohu jedním dechem kritizovat vysoké daňové zatížení a druhým chtít více výdajů na kulturu, na sociální sféru, na infrastrukturu... A druhým krokem je pak, kdo za výdaje státu bude platit tak, aby to -- tradičně spíše rovnostářská -- česká společnost považovala za spravedlivé.

Daně, jejich struktura a výše byly vždy odrazem teoretického myšlení dané epochy, vztahu státu k jednotlivci. Proto s přehodnocením neoliberálního kurzu posledních let musí dojít i k přehodnocení dopadů tohoto myšlení na daňovou strukturu a celkově postavení státu v ekonomice.

Na nadarmo již J. A. Schumpeter tvrdil, že

"Duch národa, jeho kulturní úroveň, jeho společenská struktura, činy, jež jeho politika může uchystat, to vše a ještě více je vepsáno v jeho fiskální historii... Ten, kdo umí naslouchat tomuto poselství, zde rozpozná dunění světové historie zřetelněji než kdekoliv jinde."

                 
Obsah vydání       30. 3. 2009
30. 3. 2009 Topolánek on the Road Karel  Dolejší
28. 3. 2009 Michael  Marčák
30. 3. 2009 Pět Britů zatčeno v souvislosti s plánem "odpálit během summitu G20 v Londýně výbušniny"
30. 3. 2009 Policie nepomáhá! Marie  Haisová
30. 3. 2009 Jak bude Netanjahu manipulovat Obamu a ničit mírový proces
30. 3. 2009 Reakce na Uhlířovy objevy, fascinující Král, císař, car a srovnání Škvoreckého divadelního a filmového Lvíčete Josef  Brož
30. 3. 2009 Spojené státy "severokorejskou raketu nesestřelí"
30. 3. 2009 Čínští hackeři "ovládají počítače NATO"
30. 3. 2009 Spojené státy budou konzultovat Pákistán před budoucími leteckými údery
30. 3. 2009 G20 -- kozel zahradníkem Tomáš  Tožička
30. 3. 2009 Změna začíná dole Tomáš  Tožička
30. 3. 2009 Manžel britské ministryně vnitra požádal parlament, aby mu uhradil sledování pornografických filmů
30. 3. 2009 Jak jsem se na stará kolena dala na politiku Bushka  Bryndová
30. 3. 2009 I když to tak na první pohled nevypadá...
30. 3. 2009 Vliv státu a médií omezuje nezávislost a nestrannost justice
28. 3. 2009 Reforma je nutná. Reforma je ve vzduchu. Nemůžeme si dovolit selhat
28. 3. 2009 Tržní mystika
27. 3. 2009 V časech hojnosti se v ČR nic nezmění Tomáš  Kurka
29. 3. 2009 Britská vláda bude dávat peníze chudým
30. 3. 2009 Daně -- nejen v březnu Ilona  Švihlíková
29. 3. 2009 Vládo, odvez s sebou i všechno harampádí! Miloslav  Štěrba
29. 3. 2009 Senátorský marš Miloslav  Štěrba
30. 3. 2009 Před 65 lety se narodil a před 15 lety zemřel Karel Kryl Miroslav  Pořízek
30. 3. 2009 Proti G20
30. 3. 2009 Londýn sobota 28. 3. 2009: "A very English revolution!"
30. 3. 2009 A co když jsou léky na krizi jiné?!
30. 3. 2009 Dlužíš-li za popelnice, chcípni Milan  Daniel
30. 3. 2009 Václav Klaus: Více Kožených!
27. 3. 2009 Topolánkův útok na Obamu byl začátkem předvolební kampaně
28. 3. 2009 Stiglitz, Chu i Lula chtějí nahradit dolar
29. 3. 2009 Světová města zhasla ve prospěch "Hodiny pro Zemi"
29. 3. 2009 Biden žádá demonstranty o čas
29. 3. 2009 Projekt 885 Jaseň, kód NATO Granay
30. 3. 2009 Kde jsou ty časy, kdy nám čeští neocons dávali za vzor estonského tygra
30. 3. 2009 Vypište na ředitele Národního parku Šumava řádné výběrové řízení
30. 3. 2009 České republice nezbývá než přejít na obnovitelnou energii Jindřich  Kalous
30. 3. 2009 Heinberg nemá apriorní názor
27. 3. 2009 Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy
2. 3. 2009 Hospodaření OSBL za únor 2009