|
21. 3. 2009
Proč by mělo být pohlavní zneužívání vyšetřováno katolickou církví?reakce na polemiku Václava Davida "Jak to "skutečně bylo" s onou snahou papežů" s článkem Štěpána Kotrby "Svoboda křesťanky končí tam, kde začíná svoboda křesťana" Katolická církev nemá pro vyšetřování sexuálních deliktů takové prostředky, jako orgány činné v trestním řízení. Navíc se ocitá ve střetu zájmů. Článek Václava Davida je symptomatický. Fascinuje mě v něm důraz na církevní procesy místo normálního policejního vyšetřování ("odnětí případů pohlavního zneužívání diecézním a národním CÍRKEVNÍM soudům, kde by mohli být pachatelé chráněni místním ordinářem či církevními soudci, a převedení již v první instanci do Vatikánu") a zachování ticha ("ochrana dat je namířena proti jejich používání v neprospěch obětí, nebo v neprospěch církve, jako celku"). |
|
Tyto zásady připomínají "zákon mlčení" mafie zvaný omerta. V praxi jsme je zažili i v České republice, známá byla kauza faráře Merty, který zneužíval ministranty, ale arcibiskup Graubner jej prý kryl, po první ostudě pouze přeložil a veřejně kritizoval studenta teologie Václava Nováka, který skandál veřejně probíral poté, co prý neuspěl při osobním jednání s arcibiskupem při osobním jednání s arcibiskupem. Václav Janečka v otevřeném dopise arcibiskupovi tvrdil, že chlapce zneužíval páter Jan Slíva a arcibiskup Graubner z oznámení také nevyvodil důsledky (http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=229). Potlačované sexuální skandály kněží poškodily české katolíky již v minulosti. Na přelomu století důvěřovali katolíci z českých zemí Svatováclavské záložně vedené ambiciózními kněžími. Po krachu Svatováclavské záložny v roce 1902 vyšlo najevo, že záložna byla vytunelována a že vedení mělo i jiné problémy s osobní integritou, finanční i sexuální machinace kněží vyšly najevo. Poškozenými byli nejen katoličtí střadatelé ("já jsem myslela, že tam ty peníze budu mít v bezpeční jako v nebi"), ale i katolická církev jako celek, různí ateisté vydávali brožurky, ve kterých se špatně skrývanou škodolibostí popisovali detaily. Ještě 20 let byl církvi katolický finanční skandál předhazován. Zmínku najdeme ve Váchalově parodii Krvavý román i v projevu komunistického senátora Mikulíčka. Pokud by katolická církev řešila sexuální eskapády a alkoholismus Josefa Plojhara již před válkou (za odhalený poměr s vdanou ženou byl pouze přeložen na venkov), mohl by po válce vystupovat jako seriózní politik a ovlivnit dění v lidové straně ve prospěch komunistů? Pokud byly excesy katolických kněží řešeny v tichosti uvnitř církve a pokud byly spisy archivovány v Břevnovském kláštěře, nebyla velkým malérem Akce K v roce 1950, během které StB kláštery přepadla a břevnovský archiv zabavila? Nebylo by lepší, kdyby jednotliví provinilci z řad kněží byli potrestáni či zostuzeni veřejně, takže by je pak nemohli komunisté vydírat břevnovskými spisy? Mimochodem, podle SACRAMENTORUM SANCTITATIS TUTELA neřeší všechny mravnostní delikty kněží Kongregace pro nauku víry, jak se Václav David domnívá, ale kromě výjimečných případů pouze "přikáže ordináři vést proces u vlastního tribunálu při zachování příslušných norem". Dokument zveřejnily Britské listy již před 4 lety již před 4 lety. Delikty proti mravům Delikt klerika proti 6. přikázání Desatera spáchaný s nezletilou osobou mladší 18 let. Postup v daných kauzách: Kdykoli ordinář obdrží pravděpodobnou informaci o spáchání rezervovaného trestného činu, provede předběžné šetření, které oznámí Kongregaci pro nauku víry. Ta, pokud pro závažnost případu nevztáhne záležitost k sobě, přikáže ordináři vést proces u vlastního tribunálu při zachování příslušných norem. Odvolacím tribunálem proti rozsudku 1. instance jak pro viníka či jeho zástupce, tak pro promotora justice (obhájce spravedlnosti) je jedině Nejvyšší Tribunál Kongregace pro nauku víry. |
